Do konce pobytu nám zbývají už jen dva dny. Uteklo to, jako voda, chodili jsme na tůry, výlety, hráli jsme různé hry, sportovali. Bylo to super, ale pořád si nemůžu zvyknout na to, že mám najednou bráchu. Plánujeme, že si najdeme společný byt v Magdeburgu. Budeme to mít blíž ke Géčkám a hlavně budeme spolu. Myslím, že rodiče nebudou proti. Vždyť právě kvůli nim jsem 17 let neznal svoje dvojče. Což je podle mě pěkná píč… Ale můžu být rád, že jsem vůbec Toma potkal. Nás už teď nic nerozdělí. Já jsem sice absolutně šťastnej, ale Tom vypadá, že se trápí. Vyptával jsem se ho, nic mi nechce říct. Prej se mi to jenom zdá, trochu mě to štve, ale je fakt, že já mu taky neřekl, že jsem začal chodit se Sam. Je vážně fajn, nechápu, proč mám pocit, že když jsem s ní, podvádím Toma. Víc a víc se mě zmocňuje představa, že Tomovi ubližuju, možná to kvůli mně se trápí. Jsem fakt deBill! To jméno se ke mně vážně hodí. Ze zpytování svědomí, jestli Tomovi ubližuju nebo ne, mě vyruší klepání na dveře… Jdu otevřít.
,,Sam!“ Hele, čím to je, že jsem zklamanej, že to není Tom? Já jsem snad na něm závislej. Jen si jde s klukama zahrát fotbal, kterej já odmítám a už ho vyhlížím. Jsem to ale vůl.
,,Ahoj, lásko!“ Vlepí mi pusu na tvář. Ještě štěstí, že tady Tom není, asi by to bral, jako podraz, že jsem mu neřekl, jak to je mezi mnou a Sam. Mluvil jsem o ní jako o kamarádce. Tohle mi prolétne hlavou během necelých 5-ti sekund, to už vtáhnu Sam do chatky a začneme se líbat. Na dnešek máme v plánu turnaj v piškvorkách.. Já tu hru miluju, ona taky. Ale jestli to takhle bude pokračovat i dál, asi si nezahrajem.
***
Ten fočus mě už nebaví, myslel jsem, že přijdu na jiný myšlenky, ale nefunguje to. Jenom tu hru kazím.
,,Kluci, hele, sorry, ale mě bolí hlava, radši půjdu, ahoj!“ Mávnu kamarádům na rozloučenou. Jenom na mě křiknou: ,,Ahoj!“ a hrajou dál. Hlava mě sice bolí, ale jdu se projít do lesa. Je tam klid a dá se tam skvěle přemýšlet a relaxovat. Do chatky se mi ještě nechce. Ne kvůli Billovi, ale hlavně kvůli Sam. Vsadím se o cokoli, že je zase s Billem. Bere mi ho. Vím, že bych si ho neměl přivlastňovat, ale když já ho tak strašně miluju. A je to moje dvojče! Kdežto ona je jen jeho holka. Sice mi nic neřekli, ale já to poznám. I když pořád ještě doufám, že to není pravda, že si jen něco namlouvám, že spolu nechodí. Ale to by i slepej poznal… Ty, jakoby náhodný doteky, úsměvy, dívání se do očí. Cítím se na dně. Ale co teprve potom, až se vrátíme domů? Bill chce mít společný byt. Já nejsem proti, ale, co když se se Sam nerozejdou a ona k nám bude jezdit?! To nevydejchám. Mně stačí být s nimi v jedný místnosti a jsem nervózní nebo když se Bill jenom podívá na nějakou holku, žárlím.
,,Ale vždyť mi Bill nepatří!“ Nadávám si v duchu. Nevědomky mi trhá srdce na milion malých kousíčků Procházím se po lese. Je tu klid, tma. A taky pořádná zima. Byl jsem tak ponořený do přemýšlení, že jsem ani nepostřehl, že tu chodím jen v triku a klepu kosu. Představuju si, že tu jsem s Billem, jsme tu sami dva. Vidím jeho tvář v záři měsíce, dívá se mi do očí a vyznává lásku…
,,Toméééééééé.“
,,TOMÉÉÉÉÉ!!!!!!!“ Slyším volání. ,,Tome, tady jsi!“ Doběhne ke mně udýchaný Bill.
,,Co je? Proč mě sháníš?“ Ptám se ho.
,,Takže, pán neví, že je dávno po večerce a jeho brácha má o něj strach?!“ Vyjede na mě ublíženě, teď jsem ho asi naštval. On o mě měl strach?! Takže na mě myslel! Srdce mi poskočí radostí.
,,Tak, sorry, já vás nechtěl rušit.“ Vypadne ze mě.
,,Koho rušit?“ Nechápe Bill.
,,Přece tebe a Sam!“
,,Tak ty už to víš.“ Konstatuje Bill a zrudne
,,Jo, ale přijde mi nefér, že jsi mi to neřekl vždyť jsem tvůj brácha!“ Nevydržím a rozkřiknu se na něj. Ublíženě se na mě podívá.
,,Já vím, že jsem ti to měl říct, ale já nevím, když je to složitý.“ Řekne Bill. ,,Pojď, je tu zima, jdeme spát.“ Vezme mě za ruku. Jemně mě dostrká do chatky, nohy mi nějak vypověděly službu. To asi tím, že na mě pomalu přimrzají rifle Uloží mě do postele.
,,Dobrou, bráško,“ řekne a a… a políbí mě!!! Bill mi dal pusu!!! Bylo to nádherný. Jen letmý dotyk jeho rtů a co to se mnou udělá.
,,Dobrou.“ Vykoktám ze sebe. Jsem docela unavený, ale pořád myslím na ten polibek vůbec nemůžu usnout. Ach, božeeee!!! Jsem v tom až po uši. Zamilovaný, ale do vlastního brášky. Co asi cítí on ke mně? Bratrskou lásku nebo něco víc? Tohle mi vrtá hlavou do usnutí. Však já si to zjistím, sice nevím, jak, ale něco vymyslím.
autor: Blacky
betaread: Janule
