Tábor za všechny prachy 4

Zašíváme tu deku, já se asi popátý píchnul. Tom se mi jenom tlemí.

,,Co se furt řehníš?“ Nevydržím a zeptám se ho. Zvláštně se na mě podívá, až mě zamrazí v zádech. Je to zvláštní pohled. Jako by mě zkoumal. Nemůžu od něj odtrhnout oči….

,,Jen jak ty zašíváš tu deku… ten způsob…“ Znova se roztlemí.

,,Já tu deku neroztrh. Kdybys mě nebudil, mohla bejt celá.“ Prohlásím. On to asi nebere na vědomí, tak zašívám dál. Dá to práci, ale nakonec je dílo hotovo. Švadlena ze mě nebude no…

,,Bille, sedni si, chtěl bych ti něco říct.“ Začne váhavě Tom. Posadím se k němu na postel.

,,Copak je, Tome?“ Zeptám se ho.

,,No víš, já… slyšel jsem tě zpívat si ve sprše a….. víš, no… my máme, Géčka a já, no… kapelu, ale nemáme to, no… zpěváka… tak jsem myslel, že…to no… že bys…“

Vykoktá nakonec. Dalo mu to docela práci to ze sebe vymáčknout, ale povedlo se. Jsem z toho mírně na větvi, ale musím přiznat, že stát se zpěvákem je můj velký sen. Největší.

,,Tome, pro mě to moc znamená, ale co oni na to a…“

,,Já tě nahrál na mobil a poslal jsem jim to.“ Přeruší mě a uculí se.

,,A?“

„Jsou nadšení. Bez tebe se nemám vracet.“ Znovu se usměje.

,,V tom případě to beru!“ Vykřiknu nadšeně.

,,Joooo!!!“ Zařve Tom a začne skákat, až se celá chatka třese. Přidám se k němu a hopsáme po místnosti jako šílenci. Já se tak těším! Já budu zpívat v kapele!! Joooo!!!!

Tak Bill to vzal! Bude s náma zpívat. Do noci mu musím povídat, jak zkoušíme atd… Moc ho to zajímá. Je nadšenej. Taky se už těší na Géčka. Rozhodnu se zavolat Georgovi.

,,Ahoj,Geo! Tak Bill to bere!“

,,Fakt? Tak to je super!Máme novýho zpěváka! Dej mi ho!“ Zařve, až si musím telefon odtáhnout od ucha, abych neohluchnul.

,,Na.“ Podám Billovi mobil. ,,A nevykecávejte dlouho, kredit není bezednej.“ Jsem celkem unavenej. Jdu si dát sprchu a spááát. Když se vrátím z koupelny, zalezu do postele. Bill ještě mluví s Gustavem, ale za chvíli mi mobil podá.

,,Jsou super, už se moc těším.“ Usměje se a odchází do koupelny. Slyším dopadající kapky vody a představuju si, jaký by to bylo, stát pod tou sprchou s Billem a umývat mu záda… jsem tak ponořený do svých představ, že ani nepostřehnu, že se Bill vrátil a na něco se mě ptá.

,,Tome, vnímáš mě vůbec?!“ Ublíženě se na mě koukne. To mě donutí otevřít oči… má na sobě jenom bílý ručník, omotaný kolem boků. Hrozně mě to vzrušuje.

,,Ehm, co si to říkal?“

,,No, že ten název, Devilish, je to takový okoukaný, obvyklý, co třeba, no, napadlo mě… Tokio Hotel.

„Podává mi papír s jakýmsi znakem a nápisem. Je to dobrý, spojené T a H v sobě a v kroužku. Akorát nechápu ten název… Tokio Hotel…

,,Bille, je to super, ale proč Tokio Hotel? Je to vážně dobrý, jenom … to nechápu.

,,Nevím, jak ti to vysvětlit, ale já se tam narodil.“

,,Coo?“

,,Moje máma, když mě čekala, byla na dovolený v Tokiu. No a v jednom hotelu mě porodila. Mým snem je se tam vrátit a zpívat. Mít koncert v Tokiu.“ Vysvětlí mi. Jsem v šoku!

,,Bille, máš mámu?A kdy ses narodil?“ Zeptám se ho opatrně.

,,No, mámu má každej, ta moje mě ale opustila. Žiju s tátou a narozky mám 1.září. Ale proč to chceš vědět?“ Odpoví mi. Zatočí se mi hlava a zatmí před očima. Musím si sednout.

,,Tome, co je?“ Zděsí se Bill, při pohledu na mě.

,,Nevím, jestli je to osud Bille, nebo co, ale my jsme dvojčata!“ Vykřiknu.

,,To není možný, já jsem jedináček.“ Nevěří mi Bill.

,,Já jsem si to myslel taky.“ Prohlásím a pustím se do vysvětlování:

,,Já se taky narodil v Tokiu. V hotelu v Tokiu. Žiju jenom s mámou a narozky mám rovněž prvního září.“

,,Já mám bráchu! Dvojče!“ Zařve Bill nadšeně. Jsem šťastný jako nikdy, ale potom mi to dojde. Nacházím sice bratra, ale ztrácím lásku… naději, že se s Billem dáme někdy dohromady… Je mi do breku, ale snažím se tvářit nadšeně a nekazit tuhle výjimečnou chvíli. Podívám se na hodinky… půl druhý ráno.

,,Bille, měli bychom jít spát. Zítra je taky den.“

,,Tak jo, dobrou bráško.“ Bill se ke mně nakloní a políbí mě na tvář. Jsem z toho mírně vedle. Snad to s tím naším vztahem není ještě tak ztracený…

Snažím se usnout, ale moc se mi to nedaří. Kouknu se na vedlejší Billovu postel, vidím, že se taky jen neklidně převaluje.

,,Taky nemůžeš usnout?“ Zeptám se ho.

,,Nee. Vůbec, hele, Tome, věříš na osud?“ Maličko mě zaskočil.

,,Nooo, ne. Ale jestli tohle naše setkání nebylo úmyslný, asi změním názor.“

,,Aha, no, tak dobrou.“

,,Dobrou.“ Za chvíli slyším jeho pravidelný dech a za chvíli i já už se propadám do říše snů…

autor: Blacky
betaread: Janule