Devotion 14.

„Proč jsi mi nikdy neřekl, že líbáš takhle?“ Bill s vykulenýma očima zíral na svého bratra, od kterého se jen před pár vteřinami odtáhl po snad nekonečném polibku. Zpočátku nervózní a nejistý polibek se velmi rychle zvrhl v boj o dominanci, který Tom bez problémů vyhrál. Přeci jen, několik dlouhých týdnů frustrace se na chování člověka projeví. Billa tak zanechal kompletně konsternovaného, v šoku. „To kdybych věděl, ani bych se nerozmýšlel a všechny poslal do háje!“

Tom se pobaveně rozesmál. „Říkal jsem ti, že jsem perfektní. Ve všech ohledech.“

Bill přimhouřil oči, bratra zvědavě sledoval. „Chceš mi říct, že sex s tebou bude ještě lepší zážitek než tohle?“

„Být tebou, chvilku bych o sexu ještě nemluvil, pokud nechceš, abych na tebe skočil ještě teď,“ Tom pozvedl obočí, krátce si pohledem přeměřil Billovo tělo. „Nedělalo by mi to vůbec žádný problém.“

„Tak proč to neuděláš?“

„Protože by mohl kdykoliv přijít Georg, a už tak by to vypadalo dost blbě, kdyby nás našel v téhle pozici,“ pobaveně se Tom zhoupnul v bocích a poukázal tak na to, že stále leží mezi Billovýma nohama, „natož kdyby mě našel v tobě,“ zasmál se. „Mám toho kluka rád, nechci, aby dostal infarkt.“

„Víš, mohli bychom klidně zamknout,“ Bill dlouhými nehty přejel přes bratrova záda, koketně se zazubil.

Tom se smíchem zavrtěl hlavou, než se z objetí vysoukal a postavil se. „Na to, že ještě včera jsi nad tím pořádně ani nepřemýšlel, jsi docela akční.“

„Na to, že ty jsi nad tím přemýšlel celou dobu, jsi podezřele ostýchavý,“ Bill se s úsměvem posadil na kolena a bratra objal kolem pasu. „Všechno v pořádku?“

„Jasně,“ Tom zastrčil Billovi neposedné vlasy za ucho, konejšivě se usmál. „Jen mi přijde, že na jedno ráno by to bylo až moc. Něco jiného by bylo, kdybychom byli oba opilí, ale my jsme oba střízliví, a já to nechci nijak uspěchat.“

Černovlásek naklonil hlavu, pohladil Toma po hrudníku. „Promiň, na chvilku jsem zapomněl, že v tom máš tolik citů, už tak dlouho. Jsem zvyklý, že jsi na to se všemi šel rovnou přes postel.“

„Já vím. Jenže ty nejsi jen tak někdo,“ zlehka se otřel o jeho rty. „Na tebe musím opatrně. Právě z toho důvodu bude lepší, když se teď oba dáme dohromady a půjdeme dolů. Jednak máme támhle ještě zbytek pizzy, za který nás Georg zastřelí, ale hlavně se za chvíli bude zajímat, kde se flákáme. Nemám náladu mu to vysvětlovat.“

*

Proměny v chování dvojčat Kaulitzových si Georg všiml téměř okamžitě, co sešli schody a připojili se ke zbytku osazenstva při poflakování se u bazénu. Každý se sice rozešel na druhou stranu, k partě těch, se kterými si rozuměli nejvíc, neustále na sobě ale viseli pohledem a culili se. Za změnu byl samozřejmě neskutečně rád, ostatně to byl jeden z hlavních důvodů, proč chtěl, aby dvojčata na akci dorazila. Nebavilo ho, jak se na sebe ublíženě dívali pokaždé, když se potkali, a hlavně, že spolu vůbec nemluvili. To, co mu původně přišlo otravné, mu najednou chybělo. Takže když předešlý večer viděl, že oba bratři společně odcházejí, říkal si, že neštěstí by mohlo být zažehnáno, nečekal však až takový úspěch. Něco se muselo stát.

„Nazdar kamaráde,“ pivem ťuknul o Tomovu sklenku. „Jak ti to tu jde?“ pokynul hlavou ke grilu, kterého se po chvíli tlachání Tom ujal a osaměl.

„Celkem bez problémů,“ zazubil se Tom nazpět. „Včera to byla dobrá party. Hádám, že jsi všem míchal ty svoje dryáky, co?“

„Samozřejmě, moje koktejly jsou přímou cestou k noci plné rozkoše!“ Tom na kamaráda pohlédl s pozvednutým obočím, líně přežvýkl kousek klobásky. „No dobře, prostě jsem chtěl vidět, co to se všema udělá,“ přiznal Georg se smíchem. „Vy jste odcházeli ale celkem brzo, vzhledem k tomu, že jste měli jen slabej odvar. Všechno v pohodě tam nahoře? Nemohl jsem si nevšimnout změny.“

„V naprosté pohodě,“ přitakal Tom souhlasně a krátce pohlédl na Billa, než se s úsměvem obrátil zpět ke Georgovi. „Hádám, že stačilo, abychom si oba zkusili vztah s někým jiným. Ne, že by to teda u mě něco změnilo, ale Billovi to očividně pomohlo.“

„Takže jste to spolu dali dohromady?“ Georg naznačil obdivné hvízdnutí, samou radostí si téměř povyskočil. „Lhal bych, kdybych ti tvrdil, že jsem od začátku nechtěl, aby mezi váma došlo k nějakýmu prolomení ledů, protože dívat se na vás, když jste spolu nemluvili, to bylo za trest. Nečekal jsem ale, že se to přehoupne na úplně druhej břeh!“

„Hádám, že tohle nečekal ani jeden z nás,“ pokrčil Tom rameny. Chvatně naskládal na talíř veškeré ugrilované maso a předal ho ke stolu, než se s pivem v ruce a Georgem za zády o kus vzdálil, aby měli potřebné soukromí na následující debatu. „Byli jsme včera oba dost opilí a dost jsme žertovali, ale Bill mi těsně před tím, než usnul, řekl, že to se mnou dá asi dohromady. Zas tak na sračky jsem nebyl, abych si tohle nepamatoval, takže jsem z toho byl celkem dost v šoku,“ uznal upřímně. „Myslel jsem si, že až se ráno vzbudíme, Bill si nebude nic pamatovat a bude to tam, kde to skončilo předtím, ale dost mě překvapil. Skoro vůbec se ode mě nechtěl vzdálit, povídal si a tak. Bylo to zatraceně milý,“ usmál se. „No a pak jsme nějak mluvili a mluvili, a když začal mluvit o náboženství, prostě jsem mu dal pusu.“

„Já už myslel, že jsi mu dal pěstí,“ rozesmál se Georg. „Náboženství, to je totiž přesně ideální téma ke konverzaci, když začínáš mít pletky s vlastním dvojčetem.“

„Na tom jsme se shodli i my.“

Georg chápavě přitakal, líně se posadil na jeden z pařezů, dlouze se napil. „Jak to teď mezi váma bude probíhat?“

„To nevím,“ s výdechem Tom dosedl vedle kamaráda. „Je to pro nás pro oba úplně nový svět, ani jeden moc nevíme, jak do toho vkročit, aby všechno fungovalo bez problémů. Hádám ale, že to prostě budeme muset zkoušet metodou pokus-omyl. Důležitý je, že oba víme, co chceme, a že jdeme ke společnýmu cíli. Jen bude asi občas trochu složitější ta cesta.“

„Myslíš?“

„Kámo, znáš Billa,“ Tom se rozesmál. „Tam to bude všechno jen ne jednoduchý.“

*

Tom znal svého bratra lépe než kdokoliv jiný na celém světě, přičemž ve spoustě okamžiků ho znal dokonce lépe než Bill sám. Prožil s ním téměř všechny důležité životní události, proto očekával, že bude vědět, jakým směrem se vyvine jejich vztah, a jak se bude Bill chovat. Brzy si ale uvědomil, že Billa zná perfektně ve všech ohledech kromě jediného: vztahu.

Jakmile si Bill přiznal, že k Tomovi chová určité city, jako by najednou věděl, jakou cestou jít. Jako kdyby na to celý život čekal, až se s Tomem znovu spojí na nejvyšší úroveň intimity. Pokaždé, když spolu osaměli, jindy dominantní Bill byl najednou submisivní, k bratrovi se tulil a neustále ho zasypával polibky.

Tom přejel prsty po hraně bratrovy čelisti, jen líně jel dlaní dolů až k jeho bokům, které pevně stiskl, než se o Billa zlehka otřel. „Víš, jak hrozně nádherný jsi?“

Bill s lehkým úsměvem mírně zaklonil hlavu, Toma objal kolem krku. „Asi stejně jako ty?“

„Ne, to se nedá srovnávat. My dva jsme úplně rozdílní. Ty jsi…“ vydechl, naklonil se a raději bratra políbil, než aby se snažil najít slova, která stejně nedokázala vystihnout překrásno schované v Billově obličeji. Nikdy si nemyslel, že by bratra mohl milovat o tolik víc, než ho celý život miloval. Jako by se ale jeho srdce zvětšovalo pokaždé, když ho viděl. „Myslím, že se tě nikdy nenabažím.“

„To bys taky neměl,“ pousmál se Bill plaše do polibku těsně před tím, než schoval hlavu do prohlubně bratrova krku. „Mám s tebou totiž v plánu strávit celý život.“

autor: Saline A.