Dobře, dost teda komedie, odehnal jsem všechny zvláštní myšlenky, které na pár chvil zcela zaměstnávaly můj mozek. Shodím kapucu, aby vynikla moje in kšiltovka a už si to kráčím k ní.
„Ahoj,“ pozdravím a nahodím svůj lišácký úsměv.
Ona na mě jen nedůvěřivě kouká, ale to MĚ přece nevyvede z míry!
„Ty nemluvíš?“ zeptám se jí mile a jen tak nenápadně (=D!) ji obejmu kolem pasu. Ona se mi ale nervózně vytrhne.
„Hele, nesplet ses náhodou?“ promluví ke mně potichu, „holky pro tebe jsou přece támhle.“
Kývla směrem k barovému pultu, kolem kterého se motaly holky s hlubokými výstřihy ve značkovém oblečení.
„Ale já jsem přišel přece za tebou…“ nevzdával jsem to.
„Aha a čemu vděčím za tu čest?“
„Líbíš se mi,“ pohlédl jsem jí hluboko do očí, to většinou zabírá. Ale ona okamžitě uhnula pohledem.
„Lžeš, chceš mě jenom do postele!“
„Proč bych to dělal?“ snažil jsem se tvářit jako andílek.
„Kluci jako ty to dělají!“ Tohle mě zarazilo. Jak to k čertu myslela?
„Víš, že máš moc krásný oči…?“ zkusil jsem na to jít jinak a znovu střetl naše pohledy.
„Ne, nevím…“ řekla zklamaně, „mně takovýhle věci nikdo neříká.“
Teda, ta holka mě pořád překvapuje! Čekal jsem, že po mně zase vyjede a ona by se teď snad nejradši rozbrečela. To je zvláštní…
„Já bych ti takových krásných věcí mohl říkat tisíce,“ zkusil jsem hru na romantika. Sice mi tahle role moc neseděla, ale tu holku jsem prostě musel mít!
„Nepůjdeme k tobě?“ pronesl jsem opět svoji známou větu.
„A co bysme tam jako dělali?“
Ach, je tak rozkošně nezkušená, ještě takový neošoupaný zboží 🙂
„Ukážu ti svojí sbírku kondomů… ehm… totiž motýlů!“ nespouštěl jsem z ní oči, ale ona mi znova svou odpovědí vyrazila dech!
„A co si jako myslíš?!“ odmítavě zkřížila ruce na prsou, „že mě během půl hodiny přefikneš a pak zmizíš a už se nikdy neukážeš? Sorry, ale do toho nejdu!“
„Jak mě můžeš takhle podezírat?“ usmíval jsem se na ni mile, i když jsem si v hloubi duše přesně tohle plánoval. Nedávala mi sebemenší šanci.
„Já tě nepodezírám, to bych si nedovolila, ale kouká ti to přímo z očí, promiň…“
„J-jak to?“ koukal jsem na ní překvapeně. Tohle se mi teda ještě nestalo.
„Z pohledu se dá mnohé vyčíst…“ Snad poprvé za tu dlouhou dobu, co spolu mluvíme, se mírně pousmála. Byla teď tak tajemná, až mi to nahánělo strach. Civěl jsem na ni a absolutně mi docházela slova.
„Ale i kdybych s tebou chtěla mít sex…“ promluvila znovu a mě z jejího ledově chladného hlasu až zamrazilo! „…nemůžu. Je mi 14, jsem ještě pod zákonem. Ale jak tak na tebe koukám, tobě nevadí dělat ohledně sexu zakázané věci, viď…?“ záhadně se zasmála.
Na co tím naráží? Snad ne na Billa?! Byl jsem totálně zmatený a ty její řeči mě navíc čím dál víc děsily!
„Ty si myslíš, že když budeš lítat po nocích a vyspíš se s každou holkou, co ti přijde pod ruku, že seš chlap? Zamysli se… chlap budeš přece pořád, i když budeš milovat jinak.“
Rázem mě poli studený pot! Kde na to přišla?! Ví o mně snad pomalu víc než já sám! Srdce mi divoce bušilo!
„Kdo vlastně jsi?“ vyhrknul jsem. Celý jsem se třásl a na těle cítil takový divný chlad. Ta prázdnota, kterou jsem cítil uvnitř… byla najednou pryč, propíjela se přes mou kůži a mizela v nedohlednu. Najednou jsem neslyšel ani dunění hlasité hudby a ani neviděl paprsky barevných světel tančících po místnosti. Klížila se mi víčka, ale já se z posledních sil ještě snažil zahledět na tu dívku. Měla pronikavé čokoládové oči, havraní vlasy a černě podmalované oči… jazykem si olízla rty, spatřil malý záblesk stříbrné kuličky! Cítil jsem, že do mě pronikala, vnímal jsem jí zřetelně ve své hlavě…
„Dějí se podivné věci… až se někdy lidem tají dech. Jsou stvoření někde tam… mezi životem a smrtí…“
Ta bytost na mě konečně promluvila: „Dejme tomu, že jsem někdo, kdo ti pomohl pochopit tvůj osud…“
Naposledy jsem na to stvoření pohlédl… „Bille!“
autor: Pawlinka
betaread: Michelle M.
