Už jsme byli u ní doma.
„Ložnice je támhle,“ vypravila ze sebe mezi záplavou mých polibků.
Okamžitě jsem si lehl na postel a ji stáhnul s sebou. Sundala mi tričko. S vášní jsem se jí přisál na krk, a to už ze mě stahovala i kalhoty.
„No, počkej…“ zašeptal jsem, přimáčkl ji ke zdi a začal jí rychle knoflíček po knoflíčku zuby rozepínat košili.
Chtěl jsem to mít co nejrychleji za sebou, protože nechci, abych tímhle svým chováním někomu ublížil, tomu někomu, na kom mi záleží a koho jsem zradil. Ještě pořád nedokážu dělat nic a přitom na něj nemyslet. Bylo to teď tedy pro mě velmi složité, ale musím to udělat! Začal jsem ji hladit všude, kde se dalo. Ta holka začala pomalu vzdychat, líbilo se jí to. Netrvalo dlouho a na dřevěné podlaze přistála její krajková podprsenka. Sténala dál, a to čím dál hlasitěji. Tohle se mi zamlouvalo, mám rád, když se mi každá holka vždycky úplně poddá.
„Přidej, ještě!“ povzbuzoval jsem ji.
Miluju tyhle holčičí vzrušený hlásky, ale něco vlastně možná miluju víc. Zase jsem byl v mysli u něj….
Sakra ne, teď není ta pravá chvíle na něj myslet! Vyhrnul jsem jí sukni.
„Tome!“ vydechla nahlas.
Už jsem neměl na co čekat, stáhnul jsem si boxerky a…
…za pár minut bylo po všem.
Políbil jsem ji, aby se neřeklo, a vydal jsem se sbírat svoje oblečení.
„To jako už jdeš?“ ptala se zmateně.
„Promiň kotě, musím domů.“
„Cože?!“ pronesla dost naštvaně,
„To jako jen tak odejdeš? Uvidíme se ještě někdy?“
„Sorry, ale mám takovej pocit že… ne.“
Už jsem si nasazoval brýle a byl jsem na odchodu.
„Ty hajzle!!“ sjela mě.
„A co z toho jako budu mít já?!“
Provokativně jsem se na ní usmál.
„Super vzpomínku na neuvěřitelný sex s Tomem Kaulitzem!“
Poslal jsem jí vzdušný polibek. Pak jsem za sebou radši rychle přibouchl dveře, protože jsem měl pocit, že jinak by mě nejspíš uškrtila. Pádil jsem nocí domů a konečně si zase připadal jako chlap.
„Juchů!“ zajásal jsem do tmy.
x-x-x-x
Už uběhl skoro týden. Dny byly tak dlouhé a noci tak krátké. Spal jsem až do jedenácti, ve dvanáct jsem si zašel k Meckovi na oběd. Normálně si s Billem doma vaříme sami a je to strašná sranda, ale takhle? Od té doby, co je bráška pryč, ztratil jsem veškerou iniciativu. Celé odpoledne jsem seděl u kompu a nemohl se dočkat, až večer vyrazím do baru. Tak tohle byla momentálně moje dost omezená náplň života. Jen jsem spal, jedl a šukal jak zjednaný.
Stále jsem ale nedokázal přestat myslet na brášku. Jaký to bude až se vrátí? Bude to ještě vůbec on? Bude mě pořád milovat? Ty otázky mi nedaly spát. Měl jsem strach, jaké to bude, až tu zas budeme spolu. Zároveň jsem se na něj ale tak moc těšil! Pořád jsem ale ještě nepřišel na to, co pro mě vlastně znamená. Jestli to je jen super brácha, nebo jestli ho vnímám jako praštěného cvoka nebo milence? Já jsem vlastně cítil tak nějak všechno dohromady. V tom asi vězí ten největší problém. Je to úžasný bratříček, je krásnej, je to nejlepší kámoš a zároveň moje rodina, mám z něho respekt a někdy mi zas připadá, jako kdyby mu hráblo (třeba jak se začal ve 13 malovat:)), někdy se mi nelíbí, co dělá, ale zároveň ho respektuji, je to vůdce kapely, který si vždy ví rady, v soukromí to je ale můj malý bráška, který potřebuje chránit.Tolik protikladů. Mám zmatek už i sám v sobě, natož v Billovi…
x-x-x-x
Zase deset hodin, sbalím se a mířím do baru.
Opět opatrně vejdu a rozhlížím se, jaká je tu dneska „nabídka“. Je tu spousta sexy slečen, ale já mám dneska chuť na něco trošku jiného. Míjím proto parket a vydávám se do méně osidlovaných koutků. Snažím se přehlížet mladé líbající se páry, které v temném růžku našly útočiště. Kloužu pohledem spíš po zemi a jenom sem tam vzhlédnu k nějaké zdi.
Pak mě zaujme jedna dívka. Je skrytá v tmavém stínu obrovitého sloupu na konci klubu. Na pohled je velice křehká a černé vlasy jí spadají do čela. Vypadá vystrašeně, ale její temně čokoládové oči ke mně vysílají jakési signály. Mám divný pocit, dostanu husí kůži. Ta holka mi připadá, jako když není z této planety. Je okouzlující, ale tak moc tajemná, až z toho jde strach. Začínám pociťovat neznámý chlad. Sakra, co to je? Jsem nervózní, nemám ani páru, co se se mnou děje. Tenhle pocit neznám. Docela se ho i bojím!
Hledím směrem k ní, nekoukám pod nohy, zakopnu a jen tak tak udržím rovnováhu.
„Sakra!“ syknu si pro sebe.
Dobře, dost tedy komedie, odehnal jsem všechny zvláštní myšlenky, které na pár chvil zcela zaměstnávaly můj mozek. Shodím kapucu, aby vynikla moje in kšiltovka a už si to kráčím k ní.
autor: Pawlinka
betaread: Michelle M.
