autor: AshesPashes
Důvěrně
„Takže, máš na dnešní večer nějaké plány?“ Zeptal se Bill Toma, když vzhlédl od svého telefonu.
„Nic určitého, proč?“
„Nick chce dnes večer něco podniknout. Zajímalo mě, jestli máš nějaké plány s Riou.“
„Kdy se s tím Nickem setkám? Byl jsi s ním už kolikrát, třikrát?“ Zeptal se Tom.
„Já nevím. Ještě nejsem úplně připravený na to, přivést ho domů.“ Bill pokrčil rameny a doufal, že Tom od toho tématu upustí.
„Můžu zavolat Rie a můžeme jít na dvojité rande.“
„Ne, prostě ne.“ Bill důrazně zavrtěl hlavou a vstal.
„Proč ne, stydíš se za něj? Stydíš se za mě?“ Zeptal se Tom a také se zvedl.
„Tak to není, já jen nechci, abys ho tak podrobně zkoumal a dělal celou tu věc s Nickem mnohem vážnější, než ve skutečnosti je. Setkáš se s ním, až budu připravený na to, aby ses s ním setkal, teď mě s tím přestaň otravovat,“ zavrčel Bill a obrátil se ke schodům mířícím do jeho ložnice.
Tom dal Billovi minutku, aby se vyzuřil a uklidnil, stejně jako si ten čas vzal i pro sebe. Věděl, že ten tlak na jeho hrudi není jen z naštvání, ale je také náznakem něčeho dalšího, co odmítal pojmenovat.
Tom se rozešel směrem ke schodům a pomalu po nich vystoupal nahoru. Bill nechal dveře těžce dovřít, neprásknul s nimi, ale nebylo to ani tiché kliknutí. Tom na ně dvakrát rychle zaklepal, než je otevřel. Nikdy neklepali, pokud ten druhý neměl ve svém pokoji společnost. Bill se na Toma zamračil skrz zrcadlo ve své koupelně.
„Omlouvám se, že jsem se choval jako blbec, jen chci prostě vědět, s kým můj malý bratr tráví tolik času,“ řekl Tom a snažil se, aby to znělo omluvně.
Bill protočil oči, ale neřekl nic. Dal tomu vteřinku; Tom nikdy nebyl moc dobrý v omlouvání, minimálně ne napoprvé. Měl talent pro ostrý start, poté dál tápal a klopýtal, než vylovil další omluvu, která dopadla o něco úspěšněji.
„Mám právo být ostražitý v tom, s kým se můj bratr někde potlouká, zejména beze mě.“
Bill se ke svému bratrovi otočil, znovu se v něm zvedala vlna vzteku. „Ty se nikdy nedokážeš do toho nevložit, co? Nemůžeš se naučit přestat po prvním kroku? Nemáš právo mi diktovat, s kým budu trávit svůj čas, stejně tak, jako já nemám právo ti říkat, s kým můžeš nebo nemůžeš trávit svůj čas ty.“
„Tak jsem to nemyslel.“
„Přesně takhle jsi to myslel,“ opáčil Bill.
„Okay, možná trochu, ale musíš pochopit, kam tím mířím. Mám právo-„
„Ne, ne, okamžitě zastav. Nechceš tu větu dokončit,“ řekl Bill a přerušil Toma dřív, než stačil říct jediné další slovo. Začínal si koledovat o ránu do obličeje.
Tom udělal krok blíž ke svému bratrovi a měl ho tak na dosah ruky. „Omlouvám se, Billy, opravdu. Jen mám o tebe strach.“ Tom omotal své paže volně kolem Billova pasu.
„Já vím, jen jsi prostě nesnesitelný,“ rozesmál se Bill, když zahákl paže pod Tomovy a kolem jeho zad a přitáhl si ho do objetí.
Na minutu takhle zůstali, jen se objímali a vnímali blízkost jejich těl přitisknutých k sobě. Bill cítil mezi nimi to známě chvění, jako by byl vzduch kolem nich nabitý statickou elektřinou. Bez ohledu na to, jak často to cítil, kdykoliv se jeden druhého dotkli, nikdy jej to neomrzelo. Bylo to spojení nesrovnatelné s jakýmkoliv jiným. Bylo to pohodlí, správnost, láska, byl to on a Tom.
Ucítil, jak se Tomovy rty otřely o jeho čelist, a potlačil zachvění.
„Mohl by ses na Nicka vykašlat a můžeme zůstat doma a udělat něco spolu. Jen my dva,“ navrhnul Tom.
„Nemůžu,“ řekl Bill a vyprostil se z objetí. „Už jsem mu řekl, že ho vyzvednu u něj doma. Proč nezavoláš Rie a nevyjdeš si s ní?“
„Protože bych raději trávil čas s tebou.“ Tom přejel konečky prstů přes Billovy a Bill se rozesmál.
„Teď se jen snažíš, abych se cítil provinile. Běž se bavit se svou přítelkyní. Nebudu venku moc dlouho a tobě doporučuju, aby ses taky vrátil ve slušnou dobu, protože brzy ráno bychom měli jít do studia, pamatuješ?“
„Fajn,“ řekl Tom a pokusil se o poslední trucovité našpulení rtů. Bill se zasmál, políbil koutek Tomových úst a vklouzl do své ložnice, aby popadl svou vybledlou koženou příruční tašku.
***
Bill seděl na barové stoličce u kuchyňského pultu a se svým prvním šálkem kávy si prohlížel ranní noviny, když uslyšel kroky sestupující po schodech. Věděl, že Tom není doma. Psi byli pryč, když Bill toho rána sešel dolů, což znamenalo, že Tom je šel vyvenčit. Ria vkráčela do kuchyně a usmála se.
„Dobré ráno, Bille. Já vím, že jsi mě nečekal, ale je tam dost kávy i pro mě?“ Zeptala se Ria a snažila se přitom vypadat stydlivě. Zapletla si prsty do lemu trička, které měla na sobě, Tomova trička.
Bill chtěl protočit oči. Ačkoliv se co nejlépe snažila být ´roztomilá´, mizerně selhávala.
„Jistě, udělal jsem nějakou navíc, protože jsem tě…“ Bill se na okamžik odmlčel a hledal to správné slovo, „slyšel – včera v noci přijít,“ dokončil Bill.
Ria se vydala pro hrníček a nalila si kávu, kterou Bill uvařil jen před pár minutami. „Ach, Tom mi říkal, že jsi šel včera večer spát brzy. Doufám, že jsme tě nevyrušili.“
Bill jí věnoval úsměv skrz pevně sevřené rty a obrátil se zpátky ke svým novinám. Oba nějakou dobu mlčeli, než Ria znovu promluvila.
„Bille, můžu s tebou o něčem mluvit?“
Bill vzhlédl k Rie, která se dívala do svého hrnku. „Jo, co se děje?“
„No,“ zaváhala a poté k němu vzhlédla. „Před pár dny jsem mluvila s Tomem, a on by ti to sám nikdy neřekl, protože tě miluje, chci říct, jsi jeho dvojče, ale on… no, už nějakou dobu přemýšlí, jaké by to bylo být sám.“
„Být sám?“ Zeptal se Bill a zmateně svraštil obočí.
„Přemýšlí, jaké by to bylo, kdybyste se nenarodili jako dvojčata. Chtěli byste stále žít spolu a dělat tolik věcí společně, anebo byste měli každý svůj byt, svůj vlastní prostor a žili odděleně, ale stále přitom ve spojení jako bratři.“
„Takže mi říkáš, že se ti Tom svěřil, že uvažuje, jaké by to bylo, kdybychom žili odděleně? Jako v různých domech?“
„Ne úplně odděleně, samozřejmě, jen prostě ne takhle. Stále chce kapelu, stále tě chce mít ve svém životě, ale chce vědět, jak by se mu vedlo na vlastní pěst. Však víš, mít svůj vlastní prostor, který je jen jeho.“
„Aha,“ řekl Bill zamyšleně, když se podíval dolů na svůj hrnek s kávou. „No, to je něco k přemýšlení.“
„Doufám, že jsem neřekla něco špatně. On by ti tohle sám nikdy neřekl, Bille. Nikdy ti nechce ublížit, ale já jsem si prostě myslela, že bys to měl vědět.“
„Ne, ne, díky, žes mi to řekla. Musím se vydat do studia, uvidíme s později,“ řekl Bill náhle, rozešel se ke dveřím a snažil se z místnosti nevyběhnout.
Bill si hodil do tašky pár věcí a zapnul si boty. Nasadil si sluneční brýle a vyběhl z hlavních dveří zrovna ve chvíli, kdy Tom přicházel se psy.
„Hej, kam ten spěch?“ Zeptal se Tom s bezstarostným úsměvem.
Bill chtěl řvát, všechno, co chtěl udělat, bylo vypadnout odsud, aniž by se zhroutil. Byl vděčný za své tmavé brýle, která před bratrem skrývaly jeho slzami zatopené oči.
„Jdu do studia.“ Bill chtěl použít co nejméně slov, aby Tom nezaslechl chvění v jeho hlase.
„Aha, no, jestli můžeš počkat, než se osprchuju, tak půjdu s tebou.“ Tom poplácal jednoho ze psů, který zakňučel, protože chtěl jít dovnitř a posnídat.
„Jen přijď, až budeš hotový. Už musím jít. Čau,“ řekl Bill a zamával, než se rozběhl k autu.
Bill byl stěží schopen zadržet slzy, zatímco projížděl známými ulicemi. Sotva auto zaparkoval, když mu slzy začaly stékat po tváři.
***
„Haló?“
„Andy, potřebuju, abys přiletěl do L.A.,“ řekl Bill a potlačil popotáhnutí.
„Bille, co se děje? Jsi v pořádku? Je Tom v pořádku? Co se stalo?“
Bill se zhluboka nadechl a přál si, aby se mu netřásl hlas. „Stěhuju se do vlastního bytu, bez Toma.“
„Cože děláš?“ Zeptal se Andy, vážně šokovaný.
„Hledám si svůj vlastní byt a budu potřebovat nějakou pomoc s výběrem nábytku a úpravou bytu.“
„A Tom ti s tím vším nepomůže?“
„Ne,“ odpověděl Bill jednoduše.
„Proč ne?“ Bill mohl i přes telefon slyšet, jak Andy zvedl obočí.
„Protože jsem mu to neřekl?“
„Tom to neví?“ Andy byl nyní skeptický. „Co se sakra stalo?“
„Ria mi řekla, že Tom uvažoval, jaké by to bylo, kdybychom byli jen normální bratři, bratři, kteří si nejsou tak blízcí a nežijí spolu,“ řekl Bill s popotáhnutím.
„Takže jsi o tom s Tomem nemluvil?“
„Samozřejmě, že ne, on by mi to nikdy nepřiznal. Nechtěl by mi ublížit a snažil by se mě přesvědčit, abych zůstal. Teď, když už to vím, tak mu dám to, co chce. Odstěhuju se a dám mu tím nějaký prostor. Budu potřebovat, abys přišel a pomohl mi.“
„Budu tam tak rychle, jak jen budu moct, ale Bille, co mám říct Tomovi, až se zeptá, proč tam jsem znovu na návštěvě, když jsem tam byl před několika týdny?“
„Řekni mu, že máš L.A. opravdu rád a chtěl jsi přijet na další návštěvu.“
„Okay.“
Oba do telefonu nějakou chvíli mlčeli, když Andy zaslechl popotáhnutí.
„Je mi to opravdu líto, Bille.“
„Není to tvoje chyba,“ zašeptal Bill.
„Já vím, ale i tak je mi to vážně líto. Nasednu hned do dalšího letadla, ano?“ Potvrdil Andy.
„Dobře.“
Bill zavěsil a protřel si spánky. Za očima se mu k tomu všemu vytvářela silná bolest hlavy. Vytáhl svůj telefon a začal na netu vyhledávat nabídky bytů, když zaslechl známé zašoupání Tomových tenisek.
„Hej,“ řekl zubící se Tom, když vstoupil do místnosti. „Připraven pracovat na nějakých písních? Dal jsem si sprchu a trochu kávy a jsem připravený pracovat.“
„Byl jsem zrovna na cestě domů,“ řekl Bill rozpačitě, když zavřel internetový prohlížeč.
„Cože? Před chvílí jsi přijel, já jsem teď přijel. Tohle nemůžeme dělat jeden bez druhého.“
Bill měl pocit, jako by jej Tom právě bodl nožem do hrudi. Otočil se a předstíral, že manipuluje se svou taškou, aby Tom nemohl rozpoznat bolest v jeho očích. „Bolí mě hlava. Prostě chci jít domů.“
„Tak necháme tvé auto tady a já tě odvezu. Nebo tady můžu nechat svoje auto a vezmeme tvé.“
„Ne, to je v pohodě, pokud chceš zůstat a doladit tu píseň, na které jsme pracovali minulý týden.“
„Trvám na tom. Já nechci, abys řídil, když tě něco bolí.“ Tom přišel blíž, položil ruku kolem Billových ramen a přitáhl si jej k sobě. Bill se nedokázal přimět, aby se Tomovi podíval do očí, ani aby setrval v jeho náručí. Odtáhl se jen po pár vteřinách strávených v objetí druhého muže.
„Můžeme už jít, prosím? Potřebuju odsud vypadnout.“ Bill se dál díval k zemi, popadl svou tašku a spěchal ke dveřím.
Tomovi se sevřela hruď. Něco bylo špatně, ale nedokázal přijít na to, co to bylo. Nakrčil čelo, než se rozběhl, aby svého bratra dohonil.
„Bille, počkej.“ Řekl Tom, když ho konečně dohnal a chytil ho za ruku, aby ho zastavil. „Děje se něco?“
„Už jsem ti říkal, bolí mě hlava. Prostě chci jít domů a do postele, a ty mi bráníš, abych tam už byl.“
„Okay, omlouvám se, jen se chováš divně.“ Tom povolil své sevření a přejel prsty nahoru a dolů po Billově paži.
„Je mi fajn, kromě té bolesti hlavy.“
Bill odtáhl ruku z Tomova sevření a od chvění z kontaktu jejich těl a zamířil k Tomovu autu.
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Ria se nám pěkně vybarvila. Jde si tvrdě za svým a je jí evidentně úplně jedno, jaké škody tím na vztahu dvojčat napáchá. Mrcha. Doufám, že se jí tahle odporná intrika parádně vymstí…
Díky za překlad
TA MRCHA! Takže když se Tom na ty její řečičky nechytil, udeřila na tom nejcitlivějším místě. A ještě to narafičila tak, že Bill to Tomovi ani neřekne. Doufám, že se stane nějaký zázrak a ta její lež praskne.
Díky za překlad, i když teď jsem tak vytočená, že bych jí zakroutila krkem.
Ria je mrch jen aby na to nedoplatila až Tom zjistí pravdu.
Ta Ria je ale sviňa! Vsak sa jej to( dúfajme ) poriadne vypomstí!
To je ale potvora. Ta se tedy vybarvila. Jenže na každého se voda vaří!
Jaj, musia sa čím skôr porozprávať, ale tak jednoduché to asi nebude… je mi Billa tak strašne ľúto. Ešte by možno mohol niečo podniknúť Andreas? veľmi netrpezlivo čakám na pokračovanie.
Sakra Nade mě předběhla. Chtěla jsem napsat to samé. To je ale hnusná mrcha.
Díky za překlad Zuzu
No jéééjda! Ta Ria je ale pořádná potvora! Tohle by mě skutečně nenapadlo…jak tohle sakra může někoho napadnout? Takhle lhát?