Náš osud 4.

Ach bože… ta příšerná slova se drala do mých uší. Ale co, vždyť jsem to přece chtěl slyšet. Bill propukl v další neutišitelný pláč. Vysmekl se z mého objetí a sklouzl na kolena k zemi. Z jeho od breku napuchlých očí se valily proudy slz. Dlaněmi si zakrýval obličej a po třesoucích se prstech mu stékaly zkalené slzičky. Proč musí být tak nešťastný? Chci mu pomoct, takhle ho přece nemůžu nechat. Vybavil jsem si naši předchozí hádku:

Ano přetvařovat… to byla jediná možnost, co jsem pro něj mohl udělat. Aspoň prozatím, na chvíli, než se dostane z tohohle strašného stavu. Bude to těžké, nevím, jestli se k němu dokážu vůbec přiblížit…

„Bille, pojď sem…“ naklonil jsem se, vyzvedl ho na nohy a opřel o zeď. Bill se na mě jen tázavě díval. V jeho čokoládových očích visely jen dva velké otazníky. Šel jsem k němu blíž. Chyběl milimetr a naše těla by se dotýkala. Tuhle vzdálenost jsem ale nechtěl porušit. Tohle byla zcela nová situace, musel jsem si na to zvyknout. Sledoval jsem ty lesklé tázavé oči a pootevřená ústa. Billovy roztřesené ruce se ke mně pomalu přibližovaly, ale pak se najednou zastavily… neodvážil se mě dotknout. Musel jsem mu trochu pomoct a s velkým přemlouváním mu je přiložil na své boky. Měl jsem co dělat, abych se neošíval, nebyl jsem na tohle chování zvyklý. Bill sjel kousek níž k mému zadku… velice opatrně si mě k sobě přimáčkl. Byli jsme tělo na tělo. Cítil jsem, jak jeho hrudník s každým nadechnutím tlačí na ten můj, jak mu pod žebry buší srdíčko a jak se mi jeho dech odráží od tváře. Stál jsem jako přikovaný. Vůbec jsem nevěděl, co se má teď stát, co mám dělat. No kdyby to byla holka, obejmu jí a políbím… ale Bill? Co s ním? Hlavní teď ale bylo to, že tu teď nemůžu jen tak zůstat stát, tak jsem se s velkým ostychem rozhodl pro můj tradiční postup. Stydlivě jsem přejel rukou po jeho zadečku… Bill potichu vzdychnul. Páni! Musí to myslet opravdu vážně, když ho dostává i takováhle maličkost. Vlastně ještě skoro nic nedělám. Váhavě jsem mu obtočil ruce kolem krku… připadalo mi to tak nepřirozené. Bill ke mně pomalu začal přibližovat ústa. Ne! Nevím, jestli tohle dokážu zvládnout! Políbit bráchu. To neudělám! Ale… ale… V mysli se mi vybavil obraz Billa ležícího na zemi v blízkosti krvavé skvrny. M-musím… zavřel jsem oči. Nemůžu ho přitom vidět. Ucítil jsem na rtech Billův dech… Panebože, už to přijde! Chlape, drž se! Povzbuzoval jsem se v duchu. Vyděšeně jsem ucukl. Bill mi položil ruku na tvář a jemně mě pohladil

„Neboj se…“

Bojím! Bojím! Drnčelo mi v hlavě, ale nedokázal jsem to říct nahlas. Bill mi zasunul ruku za krk a opatrně si mě přitáhnul. Nejdřív mi rty pomalu přejel prstem. Udělal to tak jemně, že bych to normálně snad ani necítil, ale teď jsem je měl mimořádně citlivé. Emoce se mnou doslova cloumaly a pulzovaly v každém svalu mého těla… vnímal jsem i ten sebemenší dotyk. Bill si o mě ostýchavě otřel své rty. Automaticky jsem pootevřel ústa. Dotyky jeho rtů byly tak nenápadné a tak krásné, jako mihotavé dotyky motýlích křídel. Snažil se mě hýčkat, jak nejlépe to uměl! Celým tělem mi procházely zvláštní pocity… Najednou jsem tu Billovu lásku doslova cítil! Byla všude, linula se od horkých rtů až ke konečkům prstů. Bylo jí v něm tolik, že mi ji mohl dávat plnými doušky a ještě jí v něm tolik zůstávalo! Takhle intenzivní pocit jsem ještě nezažil! Srdce se mi rozbušilo a já ho obejmul ještě pevněji, chtěl jsem to pocítit ještě silněji. Naše rty se po sobě smýkaly sem a tam… velmi pomalu… zatím se jen poznávaly. Z Billa čišela neuvěřitelná energie. Proudila mezi námi a vpíjela se do mého těla. Bylo to tak překrásné! Najednou jsem měl pocit, že mu to musím všechno vrátit. Mé obavy absolutně zaslepil instinkt! Úplně nenuceně jsem otevřel ústa a vysunul jazyk. Poprvé jsem ochutnal jeho rty… byly tak sladké, tak jemné! Bill také utvořil mezi svými rty štěrbinku, do které jsem okamžitě vniknul! Přesně jsem věděl, co mám dělat. Moje pocity mě do detailů vedly. Věděl jsem, co se mu líbí, co ho dostává… Špičky našich jazyků se neomylně dotkly!

Bill s hlubokým výdechem prudce zaklonil hlavu. Nastavil mi tak nevědomky svůj krásný krk. Objížděl jsem ho rty. Bill hlasitě oddychoval. Jeho drobný hrudník rychle stoupal a v zápětí zase okamžitě klesal. Přisál jsem se na jeho krk a ze všech sil se snažil obšťastňovat ten kousíček jeho hebké kůže. Po chvíli jsem tomu místu vtisknul poslední polibek a jazykem mířil zpátky, přímo k jeho ústům…

„Áách…“ vzdychnul neslyšně Bill a naklonil hlavu zpět ke mně. Jeho vlasy mu přitom jemně splynuly kousíček do jeho tváře… z té krásy se mi tajil dech. Vypadal… nedá se to popsat slovy… vlastně možná dá, ale ten pocit… ten nenahradí tisíce slov. Znovu jsem vystrčil jazyk a s tím Billovým si na chvíli hrál mimo ústa. Hladil jsem ho po zadečku a on mě objal kolem pasu. Naše rty spolu opět splynuly. Síla polibků se stále stupňovala… byly stále hlubší a hlubší… Billova ruka mi pomalu zajela pod kalhoty…

„N-ne!“ vyjekl jsem. Bill mě udiveně pozoroval.

„Pro… ehm.. promiň…“ omlouval jsem se, „ale tohle… musím si to nějak srovnat v hlavě…!“

Tom se otočil a s obličejem v třesoucích se dlaních vyběhl z místnosti.

autor: Pawlinka
betaread: Michelle M.