Dnes neumírej! 22.

Tom si tu zprávu četl potřetí za sebou. Měl z toho přímo panickou hrůzu, začínal litovat, že vůbec Billovi dovolil, aby za ním přijel. Vždyť on snad počítal s tím, že se ty dva dny promilují, nebo snad… Tom vyděšeně posouval zprávu opět nahoru.

Možná mu měl něco naznačit už v sms. Aby se na ten víkend tak netěšil a hlavně, aby od něj nečekal, že ho bude zahrnovat láskou. Myslel si, že je mu to jasné, vždyť je to jeho dvojče, měl by něco takového vycítit. Vždyť i z jeho zpráv už nějaký čas bylo víceméně znát, že je smířený se svou porážkou.

Přesto si v hloubi duše Tom přál, aby ten víkend proběhl podle Billových očekávání a on směl ještě jednou ochutnat jeho sladké rty… Chaos v jeho hlavě ho začínal zmáhat.

Byla tu totiž ještě jedna věc, co ho na smsce zarážela. Seznámil jsem se s jedním klukem ze školy… je fakt hodnej…

Tom drtil mobil v ruce. Jak mohl ? „Seznámil jsem se…“ vždyť to znělo, jako by ho spíš sbalil, než cokoliv jiného. Tom to nedokázal překousnout. Bill mu přeci slíbil, že mu bude věrný. Tom si to doslovně pamatoval, jak z něj bráška páčil co mu je a Tom se mu nakonec svěřil, že se bojí, že si někoho najde.
Věděl to, Bill prostě nedokázal být věrný… Krčil čelo, jak se mu před očima neustále zjevoval obrázek Billa, vyzývavě se usmívajícího na nějakého svalnatého frajírka, ať se snažil ho zapudit sebevíc… Aby toho nebylo málo – Bill psal, že toho kluka zná ze školy. Jak si mohl začít něco s někým od nich ze školy ? Vždyť to byla směska idiotů, do jednoho…

Považoval to za něco, co by se nemělo jen tak akceptovat. Bylo to něco jiného, než vztah jeho a Nette. Nette ho přeci vydírala, vždyť Tom prakticky ani neměl možnost nespat s ní… Dobrá, i kdyby to byla jeho vina, přeci jenom je to pořád ještě dost podstatný rozdíl. On od ní chtěl uspokojení, které mu stovky kilometrů vzdálený bratr nemohl poskytnout. Dostal od ní co potřeboval a dál se nic nedělo. Jejich vztah byl čistě fyzický, jen si tím vypomáhal k vlastní spokojenosti… Jistě, měl ji rád, přece by nespal s někým, ke komu by nic necítil, ale stále to byla ona, kdo chtěl vztah. Narozdíl od něj, Bill sám si našel chlapce. Znal Billa tak dobře, že o tom vůbec nepochyboval. Bill byl rozený provokatér, pokoušel všechny a všude, užíval si své možnosti. A že je díky své fyzické přitažlivosti měl opravdu velké… Tom byl alespoň natolik férový, že chtěl nejdříve vztah s Billem ukončit, než se pustí do něčeho vážnějšího s Nette. Najednou se cítil zcela ospravedlněný, v porovnání s Billem jednal jak nejlépe mohl…

Přesto byl stále vytočený na nejvyšší míru. Rozhodl se neodepsat a pořádně bratra vycukat. Jen ať prosí o jeho zájem… O víkendu bude už stejně konec. Určitě je to dobré rozhodnutí. Konec tak nestabilního vztahu může přinést nový začátek… lepší začátek… Vlastně pro ně pro oba. On bude mít Vignonette a Bill, ač si to Tom velice nerad připouštěl, bude mít toho svého týpka ze školy. Bude mu dobře… Ano, Tom si byl jistý, že jedná ve prospěch všech… Komu by tím jen mohl ublížit ?

°°°°

„Už zítra… Ještě jednou moc díky, Kevine…“ usmíval se Bill spokojeně.

„Neděkuj pořád, nebo si to ještě rozmyslím,“ ušklíbnul se Kevin a poposedl si na posteli.
Seděli spolu v Billově pokoji a popíjeli pravý anglický čaj, jež si poručil Kevin. Billovi nápoj připadal nanejvýše odporný, rozhodl se to však vydržet a statečně s vytrčeným malíčkem upíjel z malého šálku. Zaprvé si nechtěl pokazit reputaci a zadruhé usoudil, že pokud si čaj neosladí, nemuselo by to prakticky znamenat žádné přebytečné kalorie.
Byl čtvrtek odpoledne a Bill si Kevina pozval domů, aby potvrdil jeho matce, že na něj o víkendu dá pozor. Bylo to již podruhé, neboť měl Bill pocit, že mu to matka povolí spíš, když bude jeho kamaráda znát alespoň týden předem. Všechno naštěstí klapalo podle plánu, Simone se Kevin celkem zamlouval a hlavně byla ráda, že se Bill konečně s někým skamarádil a nezaměstnává se jen myšlenkami na bratra. Kdyby tak tušila…

„Kam že to vlastně jedeš ?“ zeptal se Kevin; tuto otázku už mu tento týden jednou položil, Bill se ale vyhnul odpovědi.
Mezi těmi dvěma byl zvláštní vztah, Kevin pochopil, že Billova minulost není zrovna téma, o kterém by se chtěl bavit, a tak se ho prakticky na nic nevyptával. Bill však byl ten víc zvědavý z dvojice a rád se vyptával na všechno co měl na srdci, ať už to bylo vhodné nebo ne.
Spokojil se však s tím málem informací, kolik mu byl o sobě Kevin ochoten dát, nikdy nedotíral, aby se dozvěděl víc. Šanci mu o sobě něco povědět, mu dal…
Nedalo se říct, že to něco mezi nimi bylo přátelství. Věděli toho o sobě minimum, přesto si však perfektně rozuměli a dokázali si spolu povídat hodiny, byť by to třeba mělo být jen o tom, kolik asi procent kofeinu je v krabičce ledového kafe.
Bill už si dávno stačil připustit, že se tohohle chlapce nechce po víkendu vzdát, nechce ho jen pro něco využít a víckrát s ním nepromluvit. Bylo mu s ním dobře a nemusel tolik myslet na Toma, přál si, aby tento vztah vydržel co nejdýl…

„Do Mnichova… Za bráškou,“ odvětil Bill konečně, stejně vyhýbavě, jako když se ho světlooký mladík ptal poprvé.
Nechtěl Kevinovi dát záminku myslet si, že mezi Billem a Tomem je cosi jinak než by mělo, na něžném zdrobnělém označení však trval.

„Ach ano, máš pravdu, už jsi to jednou říkal, zapomněl jsem…“ pokýval Kevin hlavou.

„Poslyš, Bille, budu dnes muset jít dřív, potřebuju dodělat něco do školy…“ oznámil poté.

„Jo, to je dobrý, stejně se ještě potřebuju připravit. Nachystat si věci, oblečení, nalakovat nehty, vyleštit si boty…“ počítal Bill na prstech a špulil rty.
Kevin se zasmál a kroutil hlavou.

„Bože, bože…“ usmíval se nechápavě. Myslel to však dobře – ten zženštilý potrhlý kluk si ho zcela získal. Vybočoval dobrovolně z řady a to Kevina přitahovalo. Byl natolik zahloubaný sám do sebe ve svém vlastním světě, až jeho komunikace s okolním světem byla poněkud zvláštní. Bylo na něm vidět, že se nade všechno nerad přizpůsobuje a že si k sobě jen tak někoho nepustí, natož, aby se kvůli němu měnil. Kevin se dostal nebývale blízko k jeho osobnosti a nestačil se divit, jaký to vlastně je člověk pod povrchem, který ukazoval okolnímu světu. Billova vnitřní absolutní bezstarostnost a lehkomyslnost byla fascinující a kontakt s ním se Kevinovi jevil osvobozující. Byl přesvědčený, že Bill je skutečně složitá osobnost, a takhle komplikované lidi měl rád, nějakým způsobem se v nich viděl… Zvykl si na ten neskutečný živel vedle sebe a nerad by o něj přišel…
Hodina pokročila a zanedlouho už Bill vyprovázel Kevina na zastávku autobusu. Kamarád bydlel ve městě, ve vesnici jménem Loitsche byl podruhé v životě. Naposledy si zamávali, když Bill se šťastným výrazem vykročil zpět k domovu.
Svým způsobem byl rád, že Kevin musel odejít brzy. Ano, rozhodně mu patřily Billovy sympatie, ale momentálně nedokázal ten černovlasý anděl udržet ve své střapaté hlavě někoho jiného, než milovaného bratra.
Celý se třásl, neskutečně moc se na něj těšil. Už zbývá jen pár hodin… Připraví se, zatímco bude myslet na Toma, potom se trochu prospí, a bude se mu zdát o Tomovi, přetrpí těch několik hodin ve škole, zabývajíc se pouze myšlenkou na Toma, a pak už jen sedne do vytopeného autobusu a pojede za Tomem… Zkrátka celé tři dny už se bude zajímat jen o své zbožňované dvojče, jak nádherná představa.
Najednou z něj všechno spadlo, byl natolik zaslepený vidinou dokonalého víkendu s bratrem, že až zapomínal, kolik že komplikací se tu nachází. Co mu bylo do nějaké třetí nány, co se snažila vstoupit mezi ně dva, co je mu po tom, že matka může s klidem na celou jeho dokonalou lež přijít ?
Byl zkrátka šťastný a natěšený, nic ho nemohlo vykolejit. Prozpěvoval si veselé melodie, zatímco poletoval ze svého pokoje do koupelny a zase zpátky. Nezabalil si prakticky nic důležitého, za vidiny, jak si od Toma půjčuje ručník, sprchový gel, čisté prádlo… S balením byl tedy hotový rychle, následně si kompletně upravil a přelakoval své pěstěné nehty a s bušícím srdcem a plný napětí se odebral do své měkoučké postele.

Čeká ho perfektní víkend, a až se vrátí, už bude všechno jenom lepší… Přál si, doufal, věřil…
Osud a jeho dvojče ho však asi neměli rádi – rozhodně se tedy nedalo říct, že by mu přáli.

autor: Ketty
betaread: Janule