„Bille! Vstávej, lásko!“ Billovi se na tváři vykouzlil sladký úsměv. Oči zavřené a mysl se teprve probouzela…
„Billí, no tak!“ šeptal Tom a dál šimral Billa na tváři pramínky jeho havraních vlasů.
„Musím už jít k sobě, aby nás tu máma zase nenašla… Dáš mi přece aspoň pusinku na dobrý ráno, puso?“ Tom zajel pramínkem až bratrovi pod bradu a ke krku.
Bill se rozpustila zavrtěl a jeho úsměv se ještě rozšířil, až mu vykoukly dva přední zuby.
„Vstávej, ty moje veverko!“ zasmál se Tom a vlepil Billovi pusu.
Bill s námahou otevřel oči a hned mu v nich zasvítily hravé jiskřičky. S úsměvem sjel pohledem k bratrovým rtům a ty své vlastní přejel jazykem.
Tom se vševědoucně usmál a rezignovaně se podivil: „Hned takhle po probuzení, jo?“ vycenil zuby.
„No jen se nedělej… Ty bys neměl chuť na menší ranní akcičku, dejme tomu na.. rozcvičení…“ Billova tvář se roztáhla do ďábelského úsměvu.
„Vida… Před chvílí jsi ještě působil jako anděl a teď…“ pokrčil Tom rameny.
„Zdání klame… Dáme rozlučku, ne?“ Bill vzal lem přikrývky a sjel si s ním pomalu přes hruď až po lem svých černých boxerek, s červeným proužkem nahoře.
Tom nasucho polkl a hladově sledoval bratrovo obnažené tělo. Dostal zajímavý nápad.
„A co bys tak řekl na menší… masáž..?“ pozdvihl obočí a upřel oči na bratra.
„A to jako, že bys mě namasíroval?“ svraštil Bill obočí, až se mu na čele vytvořily soustředěné vrásky.
„No co jiného bys chtěl provádět pod pojmem masáž?“ zasmál se Tom a měřil si Billa naoko podezřívavým pohledem.
„Noooo, to bych si nechal líbit…“ usmál se nevinně Bill a s tichým zasténáním natáhl nahoru ruce a protáhl se. Zavrněl, provokativně zavrtěl boky a nakonec se přehoupl na břicho. Zavrtěl zadkem a nohu si přehodil přes nohu.
Tom pocítil nutkání bratra přes jeho ctěné pozadí plácnout, ale ovládl se a místo toho si na něj přímo sednul. Bill rozpletl nohy a mírně je roztáhl.
„Já říkal masáž!“ zasmál se Tom a letmo pohladil své dvojče po stehně.
„No vždyť! Čekám…“ Bill vystrčil lopatky, až to vážně nevypadalo hezky…
„Hey! Schovej si ten svůj kostnatej hřbet!“ upozornil Tom vesele a konečně se dotkl Billova krku.
Ten slastně zavrněl a uvolnil zádové svaly. Tom jenom zavrtěl hlavou nad Billovými jasně zřetelnými obratli a vůbec celou páteří… Jak může být tak vyhublý?…
Prsty mu klouzaly po Billově jemné pokožce a on si jen užíval ten dotek… Postupoval od jeho krku, přes záda, až k pánvi…
Billovi občas uniklo tiché zasténání a pravidelně pokaždé, když Tom trošku přitlačil, vzdychal tlumeně do polštáře, do něhož také zarýval své nehty s oprýskaným černým lakem.
„Bille, vstávej, za chvíli už s Tomem poje -“ dveře se nečekaně rozrazili a šokovaný otec zůstal na zlomek vteřiny zírat na svého syna, sedícího na jeho druhém synovi.
Znovu dveře přibouchl, jakoby se snažil přesvědčit, že se mu to jenom zdálo…
„Slez – dělej!“ sykl Bill a trhl sebou, aby Toma setřásl.
„Kam?“ šeptl tom bezradně.
„Já nevím, třeba pod postel!“ strčil do Toma pánví, až bratr sletěl na zem a rychle se zašoupl pod postel.
Na vteřinu přesně, přes sebe Bill opět přehodil peřinu a dveře se opět rozletěly. Panu Kaulitzovi se viditelně ulevilo, když uviděl Billa spořádaně ležet v přikrývkách.
„Tvoje matka vzkazuje, že už máš vstávat, za chvilku už jedem. A vzbuď Toma!“ řekl stále ještě zaraženě a urychleně se od Billova pokoje vzdálil.
Billovi ještě bilo srdce jako splašené, ale když už slyšel otcovy kroky ze schodů, konečně se odvážil pohnout. Strčil hlavu pod postel a setkal se s bratrovým vyděšeným pohledem, i když měl jeho tvář vzhůru nohama.
„Mám tě vzbudit..“ mrkl na dvojče Bill a usmál se. Do tváře se mu nahrnula krev, takže za chvilku byl rudý jako rajče…
„Tak já mizím ´se probudit‘ do pokoje…“ zasmál se Tom a vylezl zpod postele.
Bill ho však zadržel a za ruku ho stáhl znovu do peřin.
„Děkuju za tu masáž, bylo to krásný… Mám tě moc rád…“ usmál se a chtěl bratra políbit, ale Tom zamračeně uhnul.
„Co že jsi to řekl?“ svraštil čelo, ale stejně mu začaly cukat koutky.
„Dobře, dobře, promiň – miluju tě!“ usmál se Bill sladce a vycenil své bílé zoubky.
„Správně, taky tě miluju..“ zašeptal Tom s úsměvem a konečně spojil své rty s bratrovými. Zajel mu prsty do vlasů, a druhou ruku obtočil kolem jeho pasu. Bill měl obě ruce přes Tomova záda a jemně mu přes ně přejížděl ostrými nehty.
Jejich polibek snad neměl nikdy skončit, byl to polibek loučení, smutku, ale zároveň naděje a hlavně té nejhlubší lásky… Když se od sebe chtě nechtě odlepili, protože už jim nezbývalo mnoho času, upřel Bill na Toma naprosto oddaný pohled.
„Nikdy na tebe nezapomenu,“ zašeptal důvěřivě.
„Já na tebe taky ne…“ Tom bratra pohladil po tváři.
Ani jeden nechtěl, aby tohle skončilo… Tak nádherná rána mohli zažívat jedině spolu a k tomu měli věru málo příležitostí, jedině když Simone s manželem někam odjeli a nechali dvojčata samotná doma.
To občas nešli spát vůbec, i když pak další den byli naprosto hotoví… Ale za to jim chvilky strávené spolu stály… To se pak celou noc mazlili nebo si dávali společné koupele se spoustou voňavé pěny („Tome, jak tě může napadnout líbat mě pod vodou?? Mám to voňavý svinstvo až v krku!!“) anebo když chtěl Tom udělat Billovi radost, objednal pizzu Margharitu a půjčil jim romanticko-tragický film („Bille, no tak, neplač a sněz aspoň kousek tý pizzy!“ „Když to je tak smutný! Jak u toho můžeš myslet na jídlo?“) anebo si na něco zašli rovnou do kina („Tome! Dej tu ruku z mého kolene, někdo nás uvidí!“ „Proč myslíš, že je v kinech tma?!“) anebo doopravdy celý den i noc proleželi v posteli a navzájem se dotýkali – to jim ke štěstí stačilo…
Ale většinu času z těch tří let, co byli spolu, stejně strávili tím, že se tvářili, že je ten druhý vůbec nezajímá a že mezi sebou mají ryze bratrský vztah…
„Billí, no tak!“ šeptal Tom a dál šimral Billa na tváři pramínky jeho havraních vlasů.
„Musím už jít k sobě, aby nás tu máma zase nenašla… Dáš mi přece aspoň pusinku na dobrý ráno, puso?“ Tom zajel pramínkem až bratrovi pod bradu a ke krku.
Bill se rozpustila zavrtěl a jeho úsměv se ještě rozšířil, až mu vykoukly dva přední zuby.
„Vstávej, ty moje veverko!“ zasmál se Tom a vlepil Billovi pusu.
Bill s námahou otevřel oči a hned mu v nich zasvítily hravé jiskřičky. S úsměvem sjel pohledem k bratrovým rtům a ty své vlastní přejel jazykem.
Tom se vševědoucně usmál a rezignovaně se podivil: „Hned takhle po probuzení, jo?“ vycenil zuby.
„No jen se nedělej… Ty bys neměl chuť na menší ranní akcičku, dejme tomu na.. rozcvičení…“ Billova tvář se roztáhla do ďábelského úsměvu.
„Vida… Před chvílí jsi ještě působil jako anděl a teď…“ pokrčil Tom rameny.
„Zdání klame… Dáme rozlučku, ne?“ Bill vzal lem přikrývky a sjel si s ním pomalu přes hruď až po lem svých černých boxerek, s červeným proužkem nahoře.
Tom nasucho polkl a hladově sledoval bratrovo obnažené tělo. Dostal zajímavý nápad.
„A co bys tak řekl na menší… masáž..?“ pozdvihl obočí a upřel oči na bratra.
„A to jako, že bys mě namasíroval?“ svraštil Bill obočí, až se mu na čele vytvořily soustředěné vrásky.
„No co jiného bys chtěl provádět pod pojmem masáž?“ zasmál se Tom a měřil si Billa naoko podezřívavým pohledem.
„Noooo, to bych si nechal líbit…“ usmál se nevinně Bill a s tichým zasténáním natáhl nahoru ruce a protáhl se. Zavrněl, provokativně zavrtěl boky a nakonec se přehoupl na břicho. Zavrtěl zadkem a nohu si přehodil přes nohu.
Tom pocítil nutkání bratra přes jeho ctěné pozadí plácnout, ale ovládl se a místo toho si na něj přímo sednul. Bill rozpletl nohy a mírně je roztáhl.
„Já říkal masáž!“ zasmál se Tom a letmo pohladil své dvojče po stehně.
„No vždyť! Čekám…“ Bill vystrčil lopatky, až to vážně nevypadalo hezky…
„Hey! Schovej si ten svůj kostnatej hřbet!“ upozornil Tom vesele a konečně se dotkl Billova krku.
Ten slastně zavrněl a uvolnil zádové svaly. Tom jenom zavrtěl hlavou nad Billovými jasně zřetelnými obratli a vůbec celou páteří… Jak může být tak vyhublý?…
Prsty mu klouzaly po Billově jemné pokožce a on si jen užíval ten dotek… Postupoval od jeho krku, přes záda, až k pánvi…
Billovi občas uniklo tiché zasténání a pravidelně pokaždé, když Tom trošku přitlačil, vzdychal tlumeně do polštáře, do něhož také zarýval své nehty s oprýskaným černým lakem.
„Bille, vstávej, za chvíli už s Tomem poje -“ dveře se nečekaně rozrazili a šokovaný otec zůstal na zlomek vteřiny zírat na svého syna, sedícího na jeho druhém synovi.
Znovu dveře přibouchl, jakoby se snažil přesvědčit, že se mu to jenom zdálo…
„Slez – dělej!“ sykl Bill a trhl sebou, aby Toma setřásl.
„Kam?“ šeptl tom bezradně.
„Já nevím, třeba pod postel!“ strčil do Toma pánví, až bratr sletěl na zem a rychle se zašoupl pod postel.
Na vteřinu přesně, přes sebe Bill opět přehodil peřinu a dveře se opět rozletěly. Panu Kaulitzovi se viditelně ulevilo, když uviděl Billa spořádaně ležet v přikrývkách.
„Tvoje matka vzkazuje, že už máš vstávat, za chvilku už jedem. A vzbuď Toma!“ řekl stále ještě zaraženě a urychleně se od Billova pokoje vzdálil.
Billovi ještě bilo srdce jako splašené, ale když už slyšel otcovy kroky ze schodů, konečně se odvážil pohnout. Strčil hlavu pod postel a setkal se s bratrovým vyděšeným pohledem, i když měl jeho tvář vzhůru nohama.
„Mám tě vzbudit..“ mrkl na dvojče Bill a usmál se. Do tváře se mu nahrnula krev, takže za chvilku byl rudý jako rajče…
„Tak já mizím ´se probudit‘ do pokoje…“ zasmál se Tom a vylezl zpod postele.
Bill ho však zadržel a za ruku ho stáhl znovu do peřin.
„Děkuju za tu masáž, bylo to krásný… Mám tě moc rád…“ usmál se a chtěl bratra políbit, ale Tom zamračeně uhnul.
„Co že jsi to řekl?“ svraštil čelo, ale stejně mu začaly cukat koutky.
„Dobře, dobře, promiň – miluju tě!“ usmál se Bill sladce a vycenil své bílé zoubky.
„Správně, taky tě miluju..“ zašeptal Tom s úsměvem a konečně spojil své rty s bratrovými. Zajel mu prsty do vlasů, a druhou ruku obtočil kolem jeho pasu. Bill měl obě ruce přes Tomova záda a jemně mu přes ně přejížděl ostrými nehty.
Jejich polibek snad neměl nikdy skončit, byl to polibek loučení, smutku, ale zároveň naděje a hlavně té nejhlubší lásky… Když se od sebe chtě nechtě odlepili, protože už jim nezbývalo mnoho času, upřel Bill na Toma naprosto oddaný pohled.
„Nikdy na tebe nezapomenu,“ zašeptal důvěřivě.
„Já na tebe taky ne…“ Tom bratra pohladil po tváři.
Ani jeden nechtěl, aby tohle skončilo… Tak nádherná rána mohli zažívat jedině spolu a k tomu měli věru málo příležitostí, jedině když Simone s manželem někam odjeli a nechali dvojčata samotná doma.
To občas nešli spát vůbec, i když pak další den byli naprosto hotoví… Ale za to jim chvilky strávené spolu stály… To se pak celou noc mazlili nebo si dávali společné koupele se spoustou voňavé pěny („Tome, jak tě může napadnout líbat mě pod vodou?? Mám to voňavý svinstvo až v krku!!“) anebo když chtěl Tom udělat Billovi radost, objednal pizzu Margharitu a půjčil jim romanticko-tragický film („Bille, no tak, neplač a sněz aspoň kousek tý pizzy!“ „Když to je tak smutný! Jak u toho můžeš myslet na jídlo?“) anebo si na něco zašli rovnou do kina („Tome! Dej tu ruku z mého kolene, někdo nás uvidí!“ „Proč myslíš, že je v kinech tma?!“) anebo doopravdy celý den i noc proleželi v posteli a navzájem se dotýkali – to jim ke štěstí stačilo…
Ale většinu času z těch tří let, co byli spolu, stejně strávili tím, že se tvářili, že je ten druhý vůbec nezajímá a že mezi sebou mají ryze bratrský vztah…
***
Bill se zahořkle nimral v mléčné rýži, co měl před sebou a nejradši by ji kousek nabral na lžíci a prsknul ho matce do obličeje. Právě si totiž s Tomem vyslechli, jak je nesmírně důležité, aby se nevídali, a tak je i prosí, aby se nepokoušeli scházet, nebo si volat a psát… Tos uhodla, ušklíbl se Bill v duchu…
Jeho nevlastní otec, který před několika hodinami dorazil z práce a naprosto vůbec nechápal, proč je u nich pravý otec dvojčat a proč se kluci tváří jako na pohřbu, seděl vedle nich a těkal pohledem z rozčílené Simone, na nervózního Jörgena až k zoufale vyhlížejícím dvojčatům.
Ač měli kluci ráno velmi dobrou náladu, nyní se jim pohybovala někde hluboko pod bodem mrazu. Nevlastního otce dvojčat a jeho zvědavé otázky všichni ledově ignorovali a to ho patřičně pobuřovalo.
Když se Simone zmínila o tom, že s Jörgenem tedy doopravdy pojede Tom, už se Gordon (Simonin současný manžel) doopravdy vytočil.
„Tak vysvětlí mi tady už konečně někdo, proč by si měl tvůj bývalý muž odvážet jedno z našich… ehm – vašich dětí?“ vykřikl a důrazně cinkl lžící o talíř.
„Prostě jsem spal se svým bráchou!“ vytočil se pro změnu Tom a lžící o porcelán třísknul s tak trojnásobnou intenzitou, až se sám divil, že to talíř přežil…
„Co že jsi?“ vytřeštil Gordon oči.
„Naši synové spolu už tři roky udržují incestuální vztah. To je novinka, co?“ pronesla ironicky Simone a sarkasticky se usmála.
„Pane bože…“ zalamentoval Gordon, zvedl se od stolu a bez dalších slov se vzdálil nahoru do ložnice.
„Tome, už jsi dojedl? Tak si běž zabalit, musíme co nejrychleji jet!“ vybídl staršího syna Jörgen.
Bill se už už zvedal, že půjde s bratrem, ale Simone mu plány rázně překazila:
„Zabalit si zvládne sám, Bille! Ty zůstaneš tady dole. Nechci vědět, co jste to tam dneska v noci zase dělali…“
Tom jen vzdorovitě pohodil dredy a vyběhl nahoru do svého pokoje.
Bill zůstal sedět a bez zájmu sledoval vázu postavenou na stole.
Ať už tahle chvíle skončí! přál si…
Jeho nevlastní otec, který před několika hodinami dorazil z práce a naprosto vůbec nechápal, proč je u nich pravý otec dvojčat a proč se kluci tváří jako na pohřbu, seděl vedle nich a těkal pohledem z rozčílené Simone, na nervózního Jörgena až k zoufale vyhlížejícím dvojčatům.
Ač měli kluci ráno velmi dobrou náladu, nyní se jim pohybovala někde hluboko pod bodem mrazu. Nevlastního otce dvojčat a jeho zvědavé otázky všichni ledově ignorovali a to ho patřičně pobuřovalo.
Když se Simone zmínila o tom, že s Jörgenem tedy doopravdy pojede Tom, už se Gordon (Simonin současný manžel) doopravdy vytočil.
„Tak vysvětlí mi tady už konečně někdo, proč by si měl tvůj bývalý muž odvážet jedno z našich… ehm – vašich dětí?“ vykřikl a důrazně cinkl lžící o talíř.
„Prostě jsem spal se svým bráchou!“ vytočil se pro změnu Tom a lžící o porcelán třísknul s tak trojnásobnou intenzitou, až se sám divil, že to talíř přežil…
„Co že jsi?“ vytřeštil Gordon oči.
„Naši synové spolu už tři roky udržují incestuální vztah. To je novinka, co?“ pronesla ironicky Simone a sarkasticky se usmála.
„Pane bože…“ zalamentoval Gordon, zvedl se od stolu a bez dalších slov se vzdálil nahoru do ložnice.
„Tome, už jsi dojedl? Tak si běž zabalit, musíme co nejrychleji jet!“ vybídl staršího syna Jörgen.
Bill se už už zvedal, že půjde s bratrem, ale Simone mu plány rázně překazila:
„Zabalit si zvládne sám, Bille! Ty zůstaneš tady dole. Nechci vědět, co jste to tam dneska v noci zase dělali…“
Tom jen vzdorovitě pohodil dredy a vyběhl nahoru do svého pokoje.
Bill zůstal sedět a bez zájmu sledoval vázu postavenou na stole.
Ať už tahle chvíle skončí! přál si…
autor: Ketty
betaread: Michelle.M
