Bolí tě srdce? Vyléčím tě! 4.

„Tome?? Kde si byl tak dlouho??“ Rozhlédl jsem se kolem sebe, u stolu seděl jenom Bill.. „Kde jsou ti dva??“ zeptal jsem se ho místo odpovědi a sedl jsem si na svoje místo.. Dal jsem se zase do jídla, díky tomu, že tu Sarah není, se mi nějak volněji a klidněji dýchalo..

„Andy odešel chvilku po tobě.. Volal mu táta, že má jít domů.. A Sára odešla, jak se vrátila ze záchodu, že prej jí není moc dobře.. Tak co si tam dělal tak dlouho??“ Bill mi podal vyčerpávající odpověď a zvědavě mě pozoroval.. S takovým zvláštním úsměvem..

„Taky mi není nejlíp,“ odpověděl jsem Billovi popravdě a odložil jsem příbor.. Vážně mi po „rozhovoru!“ se Sarah nebylo moc dobře..

„Tak pojď, půjdem domů,“ usmál se na mě Bill, vstal od stolu a podal mi ruku.. Chvíli jsem na něj jen koukal, ale nakonec jsem nabízenou ruku přijal a za jeho pomoci vstal.. Ve chvíli, kdy se mé prsty dotkly jeho, cítil jsem se naprosto krásně, tělem mi projel hrozně příjemný pocit.. Lehce jsem se zachvěl, ale ucukl Bill.. Zvláštně se na mě podíval a ruku strčil do kapsy..

„Tak pojď.“

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Ahoj.. Nepotřebuješ něco??“ Otevřel jsem oči, kousek ode mě se skláněl Bill a šeptal, aby způsobil co nejmenší hluk..

„Já nevím,“ pípl jsem potichu, hrozně mě bolela hlava.. Než jsme s Billem došli domů, měl jsem pocit, že se mi asi rozskočí.. Pořád jsem myslel na Sarah a na to, jak to udělat, aby mi Bill věřil.. S ním si nikdo zahrávat nesmí!! Ani žádná Sarah!!

„Co tě bolí??“ zeptal se mě potichu a sedl si na postel vedle mě..

„Bille, ona ti lže.“

„Já vím, ale na něco jsem se tě ptal.. Co tě bolí, Tome??“ naléhal dál a pohladil mě po čele.. Opět jsem se pod jeho dotekem zachvěl..

„Hlava,“ vypadlo ze mě po chvíli a Bill je přikývl a usmál se..

„Počkej chvíli, hned jsem zpátky.“ Vstal a pomalu odešel.. Díval jsem se na dveře, kterými odešel a pomalu se mi zase zavíraly oči…

„Tome…“ zase mě pohladil a já otevřel oči.. Nedokázal jsem je nechat otevřené.. „Tohle si polkni,“ podal mi nějaký prášek a sklenici vody.. „Uleví se ti,“ dodal s úsměvem, když viděl jak váhám.. Úsměv jsem mu oplatil a prášek teda polkl..

„Trochu se prospi.“ Chystal se odejít, ale chytil jsem ho za ruku..

„Bille, lže ti.“

„Já vím, Tome.. Promluvíme si o tom pak.. Teď spi.“ Jemně se mi vysmekl a pomalu odešel.. Nakonec jsem to nechal být a spokojeně jsem usnul.. Docela už jsem to potřeboval, poslední dobou jsem nebyl schopný moc spát.. Pořád jsem myslel na Billa a na Sarah.. Ale tentokrát ne.. Teď se mi spalo dobře…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Uááá.“ Protáhl jsem se.. Venku už byla tma, ale z dolního patra jsem slyšel hlasy.. Bill se asi dívá na televizi.. Vstal jsem a vyšel jsem na chodbu, dole bylo vidět tlumené světlo.. Sešel jsem dolů a na pohovce seděl Bill, sledoval nějakou romantickou kravinu..

„Jak ti je??“ zeptal se mě s úsměvem a stáhl nohy, aby si mohl sednout k němu..

„Líp,“ odpověděl jsem a sedl si.. Automaticky přeze mě přehodil deku a dál sledoval děj filmu.. Chtěl jsem si s ním promluvit.. Jak to, že to ví??

„Bille??“ začal jsem opatrně..

„Ano??“ otočil se na mě a propaloval mě pohledem..

„Jak to, že to víš??“ Sklopil hlavu, ale potichu mi odpověděl..

„Slyšel jsem vás,“ zase se na mě podíval, ale teď už trochu uslzenýma očima..

„Co budeš dělat??“

„Já nevím, Tome, nevím.“

„Bille, jen si s tebou hraje!!“

„Já vím, nechám jí.. Jen, bude to asi těžký.“

„Jsem tu pro tebe, bráško, když budeš něco potřebovat, třeba si i jenom promluvit, jsem tu.“ Bill se mi vrhl kolem krku a plakal.. Nevěděl jsem, jak ho uklidnit, nevěděl jsem, jak se k němu chovat…

„Kluci?! Tak kluci!!“ Někdo se mnou zatřásl a když jsem otevřel oči, stála nade mnou máma..

„Co je??“ zeptal jsem se ospale a přitiskl jsem si k sobě Billa.. Moment, Billa?! Vymrštil jsem se do sedu a tím ho vzbudil..

„Co tady proboha děláte??“ zeptala se nás klidně máma, ale já nebyl schopný jí odpovědět.. Byl jsem naprosto mimo z toho, že Bill byl celou noc u mě..

„V noci jsme tu asi usli,“ usmál se na mě Bill a loudal se k sobě do pokoje..

„A co ty?? Ty snad nejdeš dneska do školy, že tady sedíš jak socha z kamene??“ drkla do mě máma, když jsem dál jen tiše zíral na prázdný krb..

„Ehm, jo, no, už jdu,“ vykoktal jsem ze sebe a pracně jsem se zvedl.. Musim říct, že dneska mi ta příprava trvala mimořádně dlouho.. Asi tak dvakrát dýl než obvykle…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Čau kluci,“ mávl na nás Andy, když jsme se blížili k jeho domu..

„Čau,“ odpověděli jsme mu s bráchou jednohlasně.. Až mě překvapuje, jak je v klidu a v pohodě.. Celou dobu se jen usmíval a po nočním pláči nebyly ani památky.. Prostě na to, že se chystá rozejít s holkou, kterou nejspíš miluje, je až moc v klidu..

„Kde máte Sarah??“ zeptal se Andy zvědavě..

„Asi ve škole,“ odpověděl mu ledabyle Bill a pokračoval dál na autobus..

„Asi??“

„Jo, asi.. Nevim, já jí nehlídám.“ Billův klid byl ten tam.. Do uší si vrazil sluchátka a jeho úsměv zmizel taky…

„Co se stalo??“ zeptal se mě Andy a zkoumavě se díval na Billa, který šel asi dva metry před námi..

„Tys mu to řekl??“

„Nemusel sem…“

„Jak to??“

„Slyšel nás, jak jsme se se Sárou hádali.. Ale něco mi tu nesedí,“ zastavil jsem se a Andy se mnou..

„Co??“

„Nevim.. Včera byl Bill nějaký divný.. Staral se o mě a moc mu to ani nevadilo.. Až pak večer.“

„Tak to na něj dolehlo až večer, no.. A jak staral?? Proč??“

„Bolela mě hlava a no, je to možný.“

„Aha, a…“

„Kluci poďte, autobus!!“ Křikl Bill a ukazoval před sebe k zastávce.. S Andym jsme si museli pořádně máknout, ale Bill ho zdržel…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Ahoj lásko.. Děje se něco?? Celý den jsem tě neviděla,“ Sarah udělala po poslední hodině nálet na Billa.. Celý den se jí úspěšně vyhýbal a pořád si za mnou chodil pro ujištění, že při jeho rozhovoru s ní budu i já, jako opora..

„Ehm, ahoj.. Vlastně jo, děje se něco,“ odpověděl jí váhavě a podíval se na mě. Jen jsem se na něj povzbudivě usmál..

„A copak?? Lásko.“ Chtěla ho pohladit, ale Bill cukl..

„Takhle mi neříkej!!“

„Proč?? Co se stalo broučku??“ Překvapilo mě, s jakým klidem mu tady hrála tohle divadlo.. Jako bychom včera spolu vůbec nemluvili..

„Ty se mě vážně ještě ptáš?!“ křikl Bill, až se po něm otočilo pár lidí..

„Nekřič!! A ano, ptám se, protože nevím, co ti je??“

„Co mi je?? Je konec,“ vylezlo z něj nakonec..

„Počkej!! Jak to myslíš, konec?!“

„Tak, jak jsem to řekl.. Prostě je mezi námi konec.. Je to celkem jednoduché.“

„Co ti řekl?! Co ti sakra řekl?!“ teď pro jistotu křičela Sarah a bylo jí už úplně jedno, že se na ně lidi dívají..

„Tom mi nic říkat nemusel!! Já vás slyšel!! Slyšel jsem všechno!! I to, jakej jsem ovlivnitelnej hlupák!!“ rozkřikl se Bill zoufale a sklopil hlavu..

„A… ale… já…“ koktala Sára, prostě nevěděla, co na to říct.. S touhle variantou evidentně nepočítala..

„Nech už toho,“ ukončil jsem její zoufalé snahy na obhajobu, chytl jsem Billa kolem ramen a vedl jsem ho na autobus…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Bude to dobrý, Bille,“ chlácholil jsem ho.. Seděli jsme u něj v pokoji a brácha byl nezvykle potichu.. Věděl jsem, že ho rozchod se Sarah vezme, ale že tolik?? „Do školy jdeme už jen zítra, pak už jsou prázdniny.. Bude to zase dobrý, Bille,“ hladil jsem ho po zádech a Bill se ke mě v objetí silně tiskl.. Ta slova, která potom řekl a to, co udělal, se mi vrylo do paměti už na celý život..

„Já vím, že bude.. Mám tebe,“ šeptl potichu, trochu se ode mě odtáhl a s malým úsměvem mě pozoroval.. Než jsem si stihl uvědomit, co se děje, zase jsem na rtech cítil tu sladkou chuť.. Bill mě políbil!!!

autor: Dádinka
betaread: Janule