BILL:
V zamyšlení dosednu na gauč. Mrzí mě, že jsem na Toma takhle vyjel. Snaží se mi jen pomoc. Vím to. Už bych mu to vážně měl říct, aby pochopil, proč jsem poslední dobou takový. Musím se mu omluvit. Protentokrát to ještě svedu na nevyspání, ale později mu to řeknu. „Opravdu,“ ujistím se ještě polohlasem. Sáhnu po I-podu, nasadím si sluchátka a znovu začnu přemýšlet nad Lisou. Ta holka mě naprostou uchvátila. Moc nevěřím na tu úplnou lásku na první pohled. Nevěřil jsem, že se člověk může zamilovat, jen když někoho spatří, ale Lisa mě přesvědčila o opaku. Potkal jsem ji před více jak měsícem na jedné VIP akci. Je dcera významného podnikatele v Německu, proto tam byla. Sice je naše fanynka, ale mě to nevadí. I když jsem všude tvrdil, že si s fanynkou nikdy nic nezačnu, kvůli Lise jsem ochotný své rozhodnutí změnit.
Sice jsem se viděli jen párkrát. Nemám čas. Tour už se naplno rozjelo a my jsme pořád někde jinde. Ale přesto mě za krátký čas, co jsem spolu strávili, přesvědčila o tom, že není fanynka jako fanynka. Lisa neprahne po pozornosti medií. Má z ní spíš strach. Ani se jí nedivím. Občas bych si přál, abych byl obyčejný 17-tiletý kluk s obyčejnými problémy, ale přesto mi život, který právě žiji, vyhovuje. Přece jsem si vždycky přál stát před tisícovým davem s mikrofonem v ruce. Ale nebaví mě neustále si dávat pozor kam jdu, co dělám. Všudypřítomní fotografové mi můj vysněný život kazí. Ale přesto jsem se s Lisou párkrát setkal aniž by se o tom někdo dozvěděl. O Lise ví vlastně jen Saki. To on mi pomohl se s ní setkat.
Při našem posledním setkání jsem jí řekl něco, co jsem cítil už od chvíle, kdy jsem ji poznal. Řekl jsem jí, že jsem se zamiloval, že jsem se zamiloval do ní. Nevěřila mi. Nevěřila, že bych se do ní mohl zamilovat. Doslova mi řekla: „Bille, jak si můžu být jistá, že to na mě jenom nehraješ?? Jak můžu vědět, že nebudu jen tvoje holka na zavolání??“ Těmito dvěma větami mi naprosto vyrazila dech. Dlouho jsem na ni jen němě zíral, neschopen cokoli odpovědět. Nakonec jsem si srovnal myšlenky a vysvětlil jí, že takový je možná můj bratr, ale já ne. Když už s někým jsem, tak jsem s ním proto, že opravdu něco cítím a nejsem s ním jen proto, abych ukojil své biologické potřeby. Na to já nemám žaludek. Uvěřila mi. Díky bohu mi uvěřila. Chtěl jsem jí ještě něco říct, ale přišel Saki s tím, že už musím jít a to rychle. Neplýtval jsem proto slovy a rovnou jí políbil. Jen jemně, ale přesto mě krátké spojení našich rtů utvrdilo, že to,co k ní cítím, je pravé.
Celý zbytek dne jsem byl samý úsměv. Ale ten mi ztuhl po SMS co mi večer poslala. Přečetl jsem si ji tolikrát, že bych byl schopen jí odříkat i zpaměti. Přesně zněla: „Dnes jsem ti nejdřív nevěřila, ale při pohledu do tvých očí jsem věděla, že nelžeš. Ani nevíš, jak jsem šťastná, ale přesto mě to děsí. Bojím se toho co bude, Bille.“ Nechápavě jsem na zíral na display. „Jak, toho co bude??“ vyťukal jsem rychle odpověď. „Vím co se stalo s Gustavovou holkou,“ objasnila mi svůj strach. Ach ano, Nadin. Nevydržela nápor médií, hlavně fanynek, a Gustu opustila se slovy, že na to prostě nemá. Ani se jí nedivím, ty dopisy co dostávala by odradily každého.
TOM:
Pomalu otevřu dveře. Vidím Billa, sedícího na gauči, se sluchátky na uších. Díky bohu nebo spíš bohužel, nic neslyšel. Neslyšel mé vzlyky, ozývající se z koupelny. Možná by se mě zeptal, co se se mnou děje a já mu to možná konečně řekl. Nebo bych se vymluvil?? Nevím. Ještě když jsem ležel na zemi a zklidňoval své pocuchané nervy, přemýšlel jsem, jak Billovi konečně říct pravdu. Jak se zbavit toho břemene, co mě každý den ubíjí víc a víc. Každý den tomu podléhám více než předešlý den. Stále více si uvědomuji, že Bill už pro mě není jen bratrem, že už není jen občasným návštěvníkem mých snů. Stále více si uvědomuji, že jsem se do svého bratra opravdu zamiloval. Zamiloval se tak jako snad nikdy. Přiznávám, jednou jsem se zamiloval do dívky, ale ta mě jen využila, protože jsem slavný Tom Kaulitz z Tokio Hotel. Od té doby jsem se už nikdy nezamiloval. Možná jsem nechtěl, bál jsem se. Bál jsem se dalšího zklamání. Už si dávám pozor na nové lidy, kteří se se mnou chtějí bavit. Nevěřím dívkám, které říkají: „Miluji Tě,“ po našem jediném setkání. Neříkají to totiž mě, ale ideálu, který si vysnily, nebo to říkají proto, že se chtějí zviditelnit. Jen u Billa jsem si jistý, že když mi řekne: „Mám tě rád,“ myslí to opravdu vážně. Má rád pravého Toma. Ne Toma frajírka, jak ho představují media. Ano i v soukromí jsem tak trochu machýrek, ale mám i své chvilky, kdy potřebuji obejmout, utěšit, svěřit se. A to můžu jedině Billovi. Jedině jemu plně důvěřuju a asi proto jsem se do něj zamiloval.
Uznávám, že je lepší, že mě neslyšel. Kdybych mu to řekl, nepřišel bych o něj?? Nevyděsil bych ho?? Nezhnusil bych se mu?? Na tyto otázky neznám odpověď a i když mé srdce doslova prahne alespoň po jediné odpovědi, rozum mi zatím brání se zeptat. Zatím ještě své srdce dokáži ovládnout, ale na jak dlouho?? Jak dlouho se ještě ovládnout?? Na jak dlouho bude mít Bill rád bratra, o kterém si myslí, že ho má rád stejným způsobem, jako on jeho?? Jak dlouho bude ještě Bill žít v sladké nevědomosti?? Jak dlouho dokáži ještě své tajemství skrývat??
Znovu se na něj zadívám. Sedí na gauči, sluchátka v uších, ve tváři zachmuřený výraz. „Co tě trápí bráško?? Proč mi to nechceš říct?? Já bych ti rád prozradil své tajemství, ale bojím se tvé reakce. Díky bohu zatím ani netušíš, že nějaké tajemství vůbec mám,“ mumlám si pro sebe.
„Říkal si něco??“ ozve se Bill, který si, v pro mě nepostřehnutelné chvíli, vyndal jedno sluchátko. Úplně zkamením. Slyšel něco??
„Mno… eh… asi by jsme měli jít,“ vymáčknu ze sebe první věc, co mě napadne. Teď se vážně modlím, aby mě neslyšel. Najednou jsem ztratil odvahu přiznat se mu. Přiznat se, že už pro mě není pouhým bratrem. Najednou jsem ztratil odvahu říci svému bratrovi pravdu. Říci pravdu člověku, kterému jsem nikdy nelhal. Nevím proč,ale tuším, že kdybych mu ji řekl, on by se asi zhroutil. Poslední dobou je hrozně náladový, každá maličkost ho hned rozhodí. Kvůli všemu se hned naštve. Jednou jsem zahlédl v jeho očích slzy po hádce s Davidem. Ano, Bill je hodně citlivý člověk, ale nikdy ještě nebyl tak moc. Musím zjistit, proč je bráška tak podrážděný.
autor: Akkira
betaread: Janule
