Ich bin nich´ ich 10.

„Vysvětlit?“ zeptal se Tom a dělal, že naprosto ničemu nerozumí. Georg už s tou svoji známou radši někam zmizel a jediný, s kým tam teda Tom a Bill zůstali, byli Gustav, David a Saki. Moc se jim tahle přítomnost nelíbila, protože se všichni tři na ně dívali takovým zvláštním pohledem.

„No… my… tady…“ snažil se ze sebe dostat Bill, ale moc mu to nešlo.

„Co vy tady, Tome?“ zeptal se David a složil si ruce na prsou.

„Vsadili jsme se!“ vypadne z Toma a Bill se na něj podívá.

„Vsadili?“ zeptali se všichni tři najednou a jenom koukali jak něco.

„Ano! Vsadili jsme se o docela dost, že prostě zvládneme být na jeden den jako ten druhý. Proto se brácha chová jako já a já jako brácha. Je to sázka,“ vypadne z Toma a Bill jenom kouká, kde na to přišel. Ale výmluva je to dobrá! Teď jenom doufat, že oni na ni skočí.

„Dobře, ale nepřehánějte to, ano?“

„Počkat! Ale proč jste každej řekl svoje jméno ve smyslu narážky na toho druhého?“

„To… to k tomu patří taky. Myslel jsem, že se jako já chová jako debil nebo tak prostě, a proto jsem řekl svoje jméno. Je to část té sázky,“ zahrál do Tom do autu a Bill pořád nemohl uvěřit, kde na tohle všechno během pouhého okamžiku přišel.

„Ale… protože už je pozdě a já jsem utahaný, tak půjdu spát,“ protáhnul se Tom, usmál se, rozloučil a pomalým krokem šel nahoru zpátky do pokojů. Ještě se na bratra otočil a naznačil mu, aby šel za ním. I Bill se teda omluvil s tím, že už jde spát. A šel pomalu v dobré vzdálenosti za Tomem a až když byli na chodbě u svých pokojů, které tam jako skupina měli pronajaté, tak Bill Toma dohnal.

„Válíš,“ řekl mu jenom se smíchem a měl chuť ho políbit, ale ne tady a ne teď na chodbě. Přece jenom by je mohl kdokoli zahlédnout a to opravdu nechtěli. Ne teď, ne takhle a už vůbec ne tady!

Zalezli do Billova pokoje a jenom, co se za nimi zavřeli dveře, tak se ale Tom, ne Bill, hladově vpil do bratrových, jinak ale svých, úst. Bill skoro ani nemohl popadnout dech, jak se v tom Tom vyžíval. Téměř ho nenechal ani nadechnout, ale po nějaké chvíli se mu to přece podařilo a on si položil čelo na Tomovo rameno a prudce dýchal.

„To jsem tě tak vzrušil??“ zeptal se Tom se smíchem a Bill se taky zasmál.

„Trochu jo, ale tohle funění je tím, žes mi nechtěl dopřát čerstvého vzduchu, jak ses do mě vpil.“

„Ne… to ty ses přece vpil do mě,“ zasmál se Tom a Bill ho jemně šťouchnul do hrudi, přitom ale nespouštěl čelo z Tomova ramene.

„Nepůjdeme si třeba lehnout nebo sednout? Docela se mi tady nechce stát a ještě když jsi o mě opřený.“

„Jsem opřený o sebe,“ pousmál se Bill a zvednul hlavu.

„To možná, ale teď veškerou bolest cítím já,“ řekl Tom a pomalu si to mířil do ložnice.

„Tome?“ zastavil ho Bill a Tom se k němu otočil.

„Copak?“

„Ty ses s ní chtěl vyspat? Zkusit to? Když máš rád mě?“ Tom se zaseknul a nevěděl, co má povědět.

„Nechtěl, ale chtěl jsem ti zajistit zkušenosti, aby to tvoje tělo potom umělo.“

„Ale záleží taky na majitelovi,“ pousmál se jenom Bill a natáhnul se na postel ještě dřív než jeho bratr.

„Hej! Tys ji zabral celou!“ pousmál se šibalsky na Billa a stoupnul si naproti němu k posteli. Bill jenom mírně nadzvednul hlavu, aby lépe viděl na bratra a stále tam ležel rozvalený.

„Tak si lehni na mě, ne? Nebo se bojíš, že svoje tělo tím mým zlomíš?“ pousmál se a Tom nemohl jeho úsměvu odolat. Rychle ze sebe shodil triko a lehal si opatrně na Billa.

Chvíli se mu díval do očí a zkoušel v nich něco vyčíst, potom už se ale jeho rty opět vpily do těch bratrových a svýma rukama přitom zkoumal jeho, nebo-li i zároveň svůj, hrudník…

***

Mazlili se, ochutnávali jeden druhého, proplétali své jazyky a zkrátka si užívali hříšnou noc s tím druhým. Upřímně – kolikrát za život spíte v posteli s vlastním bratrem? A kolikrát za život můžete laskat své vlastní tělo?
Byli už velmi unavení, a tak vrcholem jejich milostné noci bylo, když se Tom v upnutých boxerkách otíral o bratrův rozkrok, dál nezašli. Alespoň prozatím. Ve finále si Bill opřel hlavu o Tomův nepříliš vyspělý hrudník a společně s několika posledními sladkými slovy lásky zamumlal přání krásné noci. Po chvilce už Tom mohl slyšet pravidelné oddechování a zanedlouho se už jeho hrudník nadzvedával ve stejném, pravidelném rytmu. Usnuli jako jeden. Tak jak se narodili, jak žili celý život – jako jeden člověk, se dvěmi rozvinutými osobnostmi a stejným počtem těl… Jako další, neslyšný krok ke znovusplynutí, spojili nyní svá srdce v jedno. V neustálém tlukotu, ukolébali se do sladkého spánku. Ani jeden nevěděl, jaké následky by to mohlo mít, ani jeden se nezajímal, jestli další den ráno, najdou ostatní z kapely jeden z jejich pokojů prázdný a v druhém naopak svorně oddechující dvojčata a ani jeden netušil, že zítra se má jejich sen znovu roztříštit na tisíce kousků.

***

„Vážně myslíš, že se vsadili?“ Gustav mžoural na Davida, a vzhledem k tomu, že měl v sobě kolem litru alkoholu, moc toho neviděl.
„No, zdá se mi to divný… Hodně divný…“ rozumoval David se svým obvyklým, důležitým podtónem někoho, kdo si myslí, že snad z věkem přibývá rozum.
„A Bill… že by řval svoje jméno, kdyby se měl vyspat s Aliciou?“ Gustav zkřivil obličej do soustředěné grimasy, ovšem ten pohyb ho natolik vyčerpal, že to musel zapít dalším lokem drahého koktailu.
„Je to divný a já jim nevěřím ani slovo…“ souhlasil nakonec David.
„Já taky ne. Ale zajímalo by mě, co za tím je. Musíme to zjistit…“ ještě notnou chvíli zaujatě debatovali na téma Bill, Tom a jejich podivné chování. Hovor uzavřeli s tím, že zítra přes den to určitě zjistí. Tohle přece nemohlo být samo sebou…

***

Světlo a teplo, teplo a světlo. Tom a Bill, Bill a Tom. Můj bratr a já, já a můj bratr. Můj pokoj a moje postel, já a moje prázdná postel – kde to krucinál jsem?
Dotěrné, teplé, sluneční paprsky, dopadající na Tomovu smířenou tvář dokonaly své podlé dílo a nebohého Toma nadobro probraly. Napřímil se na posteli a zmateně se rozhlížel.
Je to jeho pokoj? Ano, je.
Kde to včera usnul? Byl to jeho pokoj? Ne, nebyl.
Anebo…?
Zatřepal hlavou. Něco ho zezadu tížilo. Dredy. Jako by si odvykl je mít.
Počkat! Kde jsou Billovy jemné, uhlově černé vlásky?
Tom si protřel oči a pokoušel se reálně uvažovat.
Byl ještě moc rozespalý, to přece nemohlo být skutečné…
Vystřelil z postele do koupelny a zadíval se do zrcadla. Zírala na něj jen jeho vlastní, vykulená tvář, s hlubokýma, hnědýma očima a piercingem ve spodním rtu.
Co by taky člověk čekal, když se podívá do zrcadla? Že ho to ještě překvapuje…
Znovu zatřepal hlavou, jako by se z ní pokoušel vytřást všechny vtíravé a nesmyslné myšlenky, vzpomínky…
Co se mu to zdálo za zvláštní sen?
On byl… byl Billem. Svým bratrem.
A nejenom to. Oni se milovali… Milovali… To slovo Tom skoro neznal. Pro něj to bylo prostě jen slovo, bez hlubších významů… Slovo, které se hodilo tak maximálně k jeho romanticky založenému bratrovi…
Je snad šílenec? Zdálo se mu něco tak zvrhlého, jako že spal se svým vlastním bratrem? Jak nechutné…
S neklidem se rozběhl zpět do svého pokoje. Nebylo tam nic, co by mu jen naznačilo, že jeho sen nebyl jen snem. Což znamenalo jediné – Tom je prostě zvrácený, má perverzní sny a líbí se mu myšlenka, že má před sebou nahého bratra… Tom, ač uvažoval ironicky, nerad si přiznával, že je to tak doopravdy.
Ať už to byl jen velice živý sen nebo cokoliv jiného, líbilo se mu to. A to se Bill NESMÍ dozvědět. Nikdo se to nesmí dozvědět.
Hříšné myšlenky zaplavovaly jeho mysl a on se roztouženě rozvalil na postel.
„Aaach, Bille…“ vydechl. „Kéž by to tak nebyl jen sen…“

autor: Evelyn, Ketty
betaread: Michelle M.