Koncert 2.

Koncert probíhá v pohodě, všude davy bláznících fanynek. Ony by snad za můj pohled darovaly cokoli… i život… Někdy to vypadá mezi nimi fakt docela drasticky. Zpívám, jak nejlépe můžu, přesto mě Tomovy pohledy a pohyby nenechávají chladným. Tom mě za každou větou, za každým slovem kontroluje. Sice nenápadně, ale jeho sekundovým pohledem propíchne moje srdce a divoce rozproudí krev v mých žilách… Ne!!! Musím se soustředit na zpěv.V duchu zpytuji svědomí. Chrlím ze sebe slova, významově všechny pro Toma. Všechno dění v kapele, všechny texty, všechna láska patří jemu… mému nejlepšímu bráškovi. Některé fanynky si naivně myslí, že to promlouvám k nim, ale dělám to jen kvůli mé největší lásce.

Dnes se všichni moc snažíme, tento koncert v Německu je pro nás velmi důležitý. Tom se ode mě vzdaluje. Jde pozdravit fanoušky na okraj vystupovací plochy. Já zpívám z plných plic, ale moje oči nemůžou zůstat na fanoušcích, musím pořád sledovat Toma. Hlavně jak si to užívá s fanoušky… Je tak krásné vidět něco, co se snaží stejně jako já a ještě mu záleží na nás všech. Ó, tak ochotné a upřímné!

Po chvíli přiběhnu k němu a začneme si tuto situaci plně užívat společně. Otáčí pohled ke mně, usmíváme se na sebe a bereme to jako svoje hudební vyžití…

Ach, ty pohledy… a tu kytaru na svém prohnutém těle, struny, na které brnká, zakrývají přesně jeho přirození. Z jeho tváře pozoruji jeho velké vzrušení. „Že by jsem ho vzrušoval?“ To je úžasný pocit, už jsem myšlenkami na hotelu. Spolu, jen my… Rytmická písnička skončila a my, už plně vyčerpaní, se nemůžeme dočkat poslední pomalé In die Nacht.

Publikum ztichne, všichni čekají, až reflektory ozáří jen nás dva. To světlo je jako každý z nás, který vnáší do života tomu druhému překrásnou čistou lásku. Takovou, která může existovat jen v sourozencích. Všechna ta černá tma kolem ale nedokáže porazit tuto lásku. Naše světlo je silnější než ona…

Začnu zpívat písničku In die Nacht. Přesně vysvětluje mé aktuální pocity, ale každý koncert ji obohacuje něco jiného. Jsou to bratrovy pohledy, každý jeho pohyb úst, očí či těla je pokaždé nenapodobitelný originál, a proto se mi naše písničky nepřestaly a doufám, že ani nepřestanou, ohrávat… Ty pocity se totiž napodobit nedají. Trvají v nás a budou trvat celý život. Když jsme ho celý společně začali, musíme ho ve stejném složení i dokončit. Vidím v Tomovi nedočkavost, chuť… Pouze stačí, když se v jeho čokoládových očí zablýskne paprsek čisté lásky, to světlo… uvádí mě do rozpaků. Neustále se díváme sobě do očí a já jen pomalu vyslovuju slova. Oba se tolik chápeme. Chápeme navzájem své pocity, hádky, štěstí i smutek.Vždyť Tom je jediná osoba na světě, které můžu nejvíce věřit. Je to přece můj bratr! A myslím si, že on má na to stejný názor…

Koncert skončil, poslední, už poněkud odbytá slova, následné děkování fanouškům i fanoušků…

autor: Wendulka
betaread: Michelle M.