Cherry: taaaagže předem chci upozornit, že v téhle povídce se nevyskytuje twincest, ale pouze slash:-D jinak, tohle je moje první kapitálová povídka, takže buďte v komentech mírný:o))) užijte si to;o)
„No tak brácha, dělej laskavě! Nebudeme na tebe čekat věčně!“ popoháněl Billa jeho starší bratr Tom.
„No jo, vždyť už jdu,“ křiknul na něj ze shora, ale stejně nebral Tomovy připomínky moc vážně. Bill jako vždy dělá všechno na poslední chvíli. Auto už na ně asi pět minut čeká před domem a Bill ještě dává do kufru věci, které zapomněl. Tokio Hotel byli nominovaní na cenu zahraniční kapela a předávání cen se konalo v New Yorku.
„No hurá,“ prohlásil Tom jakmile viděl, jak jeho bráška táhne dolů po schodech velký kufr. Ten jen protočil oči a dál se snažil dostat kufr až do auta.
Po pár hodinách spánku se celí ztuhlí probudili. Nestačili se ani rozkoukat a řidič už je postrkoval k letišti. Měl je na starost dokud se nedostanou do letadla. Nikdo přece nemůže dopustit, aby se „Tokiáčkům“ něco stalo, že?
Do letadla se dostali po dalších pár hodinách.
„Nesnáším tohle všechno. Čekání, čekání a čekání,“ postěžoval si Bill. Když se pohodlně usadili a zapnuli si pásy, Tom si vyndal iPod a Bil se odebral do říše spánku.
„Páni…“ vydechl úžasem Bill, jakmile otevřel dveře svého hotelového pokoje. Samozřejmě byl zvyklý spát v hotelech, ale tenhle byl vážně nádherný.
„Cos čekal? Seš v New Yorku,“ nakouknul mu přes rameno Tom a šel do svého pokoje.
Bill se pousmál a šel si vybalit nejnutnější věci, provedl večerní hygienu a zalezl do postele. Byl unavený z toho dnešního cestování. Sice spal v letadle, ale to sedadlo zas tak pohodlné nebylo. Jakmile zalezl pod peřinu, usnul.
Sluneční paprsky, které ho šimraly na tvářích ho donutily otevřít oči. Ale rychle je zase zavřel. Po ránu nebyl na takové množství světla zvyklý. Promnul si oči a posadil se. Hodiny ukazovaly půl desáté ráno. Bezva, za hodinu vyrážíme na první rozhovor. A to musím ještě na snídani. To mě, sakra, nikdo nemohl vzbudit dřív? Třeba Gustav, ten je určitě vzhůru už od osmi. Vztekle vstal a šel do koupelny. Vlastně žije takovým stereotypem. Ráno vstane, pak má na programu nějaké rozhovory nebo nahrávání ve studiu. Potom se zase na chvíli vrátí na hotel a opět jede pryč, tentokrát na koncert. Nakonec se večer totálně unavený svalí do postele. A druhý den v podstatě to samé.
„Aaaale, Šípková Růženka se probrala? Páni, to i tvůj brácha je už vzhůru,“ rýpnul si Georg, zatímco si Bill mazal rohlík nutelou.
„Kdyby neměl hlad, ještě by spal,“ ušklíbnul se.
„Heeej!“ Kopnul ho brácha pod stolem.
„No co? Není to snad pravda?“ Všichni okamžitě vyprskli smíchy.
„Haha, moc vtipný,“ protočil oči Tom. „Nemohli byste probírat něco jinýho, než mě? Co třeba nějaký pěkný roštěnky? Už si tu nějaký viděl, Georgu?“
„Jo, pár jsem jich viděl včera večer. Ale byl jsem tak utahanej, že jsem nemyslel na nic jinýho, než na pohodlnou postel. Sorry, brácho. I já, lamač dívčích srdcí, potřebuju spánek.“
Ach jo, zase holky. Oni snad nemluví o ničem jiném. Kdyby ta, věděli, co se honí hlavou mně… Je to asi dva měsíce zpátky, co si Bill uvědomil, že ho holky zas tak moc nepřitahují. Zjistil, že kluci ho umí rozptýlit mnohem víc. Oblíbil si v Německu klub Blue Sphere, který pravidelně navštěvuje. Pokud je zrovna doma. Skoro každý ho tam zná. Navíc si ho docela dost oblíbil majitel toho klubu, takže tam má jisté výhody. Pokaždé když přijde do BS, má o zábavu postaráno. Vždycky si ho někdo všimne a pozve ho na drink. Bill si je vědom toho, co jeho vzhled dělá s ostatními. Jeho vzhled je na první pohled ta největší zbraň. Pak ale muže okouzlí i jeho charakter. Většinou z klubu odchází s doprovodem. Každý večer ovšem s jiným… Nestává se často, že by měl druhý den sex se stejným mužem jako předchozí večer.
Zatím mu tenhle styl života vyhovuje. Novinářům sice tvrdí, že nechápe Tomovy „lásky na jednu noc“, ale sám v podstatě dělá to samé. Baví ho to.
„Bille!“ zakřičel mu najednou do ucha jeho bratr. Zatřepal hlavou, aby se trochu probral a podíval se na Toma.
„Co…?“ zeptal se zmateně.
„Vlastně nic. Jen už tady na tebe asi pět minut mluvíme.“
„Jo… Aha… Nějak jsem se zamyslel. Co si říkal?“
„Bavíme se tu o holkách, jestli si to postřehl. Tak se tě ptám, jestli máš nějakou kočku vyhlídnutou,“ zadíval se na něj se zájmem.
„Ehm… Ani ne,“ nervózně se pousmál. Ví, co si teď budou kluci zase myslet. Že by už vážně měl nějakou sbalit a budou se mu snažit někoho dohodit. Opět marně. Jako vždycky. Nechápu proč to prostě nenechají na mně?! Proč se musí šťourat v mém milostném životě?
„No tak, brácha. Přece se ti musí nějaká líbit. Co třeba támhleta?“ ukázal směrem někam k baru. Bill se ani neotočil. S jistotou věděl, že je to nějaká dlouhonohá prsatá blondýna. Na to znal Toma moc dobře.
„Co nechápeš na slovu „ne“? Proč se musíš pořád hrabat v mém milostném životě?! Už toho mám, sakra, dost! Nechci se o tom s tebou bavit, tak to už konečně pochop!“ Vztekle se zvedl ze židle. Nevnímal, že ho sledují všichni přítomní. Bylo mu to jedno. Vyřítil se ze dveří a doběhl k výtahům. Tam se opřel o chladnou zeď, zavřel oči a přemýšlel o tom, proč se mu, kruci, všichni snaží řídit život…
autor: Cherry
betaread: Eleanot
no…tak jsem zvědavá,jak se to bude vyvíjet dál,vypadá to hodně zajímavě… 🙂