Gustav se konečně probral.
Tom si toho všiml, až když se z jeho úst vydralo ohromné zívnutí…
Tom na nic nečekal.
Vrhl se k němu a zasypal jej otázkami typu:
Co je se skupinou?
Co david?
A média?
A fanynky?
atd.
Gustav si jej pozorně změřil od hlavy až k patám—
„Posaď se,“ vybídl Tomíka, který si opravdu sedl.
„Média to ví, bavili jsme se s nima, fanynky jsou asi nešťastné…
Skupina se rozpadla.
Nemá to bez Billa cenu…
David je tu jen jako kamarád a dohlíží na nás.
Naši bodyguardi ještě hlídají před domem…“
Kdyby Tom neseděl, úlevou by se mu jistě podlomily kolena…
napětím ztvrdlé rysy Tomova obličeje povolily…
„No jen si nemysli, že tím to končí.“
„Jak to myslíš?“ Tom na něj vykulil oči.
„Budou chtít mluvit i s tebou…“
********************************
Bill Toma zpovzdálí sledoval.
Jak by jim jen chtěl říci, že je mu to líto…
Svěsil ramena.
Opět jej zalila vlna napětí, jako když čekáte na konci každého vyučování na poslední zazvonění…
Přesně tak se cítil Bill…
Zase ho volají…
Nebyl si jistý kam, ani kdo…
Ale věděl, že se tím pocitem nesmí nechat zmást…
Musí zůstat soustředěný a ignorovat jej…
bylo to čím dál tím těžší…
Ten pocit jej pohlcoval často, ale pak polevil…
ale nyní už téměř nepolevoval…
Kdyby jen Bill věděl, že každý duch má právo být zde jen po ten čas,
co jej zde je třeba…
Kdyby jen věděl, že už musí jít…
Už tu nemá co dělat…
I on si zaslouží odpočinek…
*******************************************************
Od této chvíle byl Tom na roztrhání…
Věděl, že musí odpovídat na vtíravé otázky…
Své prology uměl již nazpaměť…
Fanynky při jeho proslovech plakaly, anti měli svátek…
Evropa byla zdrcena…
Tom byl psychicky i fyzicky na dně…
Celou tu dobu jej však někdo doprovázel…
******************************************************
Billovi se při každém kroku děsně točila hlava…
Bylo mu nevolno…
věděl… věděl… už pochopil…
musí pryč
Ale když Bill nechtěl…
Stále v noci navštěvoval Toma
nesmál se, nedotýkal se jej…
byl velmi vyčerpaný…
nechal se hladit… nechal Toma, aby na něj mluvil…
Pocit nemizel…
byl jako ocas… stále s ním… jako součást jeho samotného…
**********************************************
Když jedné noci nemohl…
Tom chtěl obejmout Billa…
ale jeho průhledné tělo nebylo již ani ve snu hmotné…
Tom hrábl do prázdna…
Bill zvedl oči k bratrovi…
„Tome, musím jít…“
„Kam?“
„Pryč… volají mne.“
„Kam?“
nechápal Tom.
„Těžce se to vysvětluje… vím, že mě volají, nemám
již dost sil, abych tu s tebou zůstal…“
Zmizel…
autor: Bbamboocha
betaread: Janule
