autor: Saline A.
Bill se protáhl, až mu v páteři párkrát zapraskalo a se zívnutím prstem dloubnul do bratra. Matka měla po dlouhé době noční směnu a oni tak měli konečně zase dům jen pro sebe, čehož oba hodlali využít. „Podej mi to pivo.“
Tom pozvedl obočí, pohledem sjel z bratra na lahev piva postavenou před ním. Vzhledem k tomu, že Bill málokdy pil pivo, byl zvyklý mít ho jen pro sebe. Kdyby věděl, že tentokrát si i jeho mladší bráška bude chtít dát, koupil by alespoň jedno navíc. Takhle bude v deficitu. „Nechceš radši donést víno?“
„Žádné není,“ zakňučel Bill smutně. „Věř mi, kdyby bylo víno, rozhodně bych po tobě nechtěl pivo. Ale bohužel…“
Tom jen lítostivě postrčil lahev směrem k Billovi. „Asi ti koupím nějakou zásobu alkoholu pro holky, ať si tu můžeš usrkávat.“
„No dovol? Jaký alkohol pro holky? Víno není pro holky.“
„Brácho, v osmnácti kluci pijou pivo, vodku, skotskou, rum. A holky pijou víno, koktejly, likéry… Co piješ ty?“
„Víno, koktejly a likéry,“ zabručel Bill neochotně. „Nemůžu ale za to, že jsem s pitím nezačal už ve čtrnácti jako někdo, takže jsem neměl šanci získat si nějakou odolnost vůči tvrdému alkoholu. Nikdy mi to moc nechutnalo,“ pokrčil rameny a pivo bratrovi vrátil. Přešla ho chuť.
„Tak se hned nečerti,“ Tom ho poplácal po stehně, ale nadšeně po lahvi chňapnul a skryl ji k sobě před zrakem Billa. Nechtěl riskovat, že by na pivo znovu dostal chuť, pokud by se na něj díval dostatečně dlouho. „Co ve škole, jak máš termíny zkoušek? Díval jsem se na naše a je to naprosto šílený. Mám pocit, že si dopřávali orgie, když to rozvrhovali, protože tohle je naprostá katastrofa.“
„Vlastně nevím, abych byl upřímný. Požádal jsem si o nějaké předtermíny, takže mi to vychází poměrně dobře, nestěžuju si. Budu mít během toho i dostatek času docházet za Bushidem, takže na závěrečné práci můžu pracovat až do úplného konce.“
„Myslel jsem, že si zrovna tohle vezmeš jako první, abys to mohl ukončit?“
„Proč?“ Bill pokrčil rameny. „Chodím tam rád a s Bushidem si rozumím, tak není třeba končit to dřív, než bude nutné,“ usmál se. „Navíc, pak už akorát zpracuju můj posudek na něj a obhájím to před profesorkou, takže se na to ani nemusím moc připravovat. Všechny ostatní záležitosti u ní mám na výbornou.“
Tom nakrčil obočí. „Docela ses pro toho chlápka zapálil.“
„Zjistil jsem, že je to opravdu fajn chlap,“ Bill na bratra pohlédl s něžným úsměvem. „Konečně jsem se mu trochu dostal pod kůži a zjistil tak, že je ve své podstatě hrozně nešťastný a potřebuje někoho, kdo vedle něj bude stát. Navíc to, co se teď děje s jeho maminkou, je poměrně silná záležitost. Včera jsem tam šel s ním a měl možnost si s ní promluvit o samotě,“ sklopil smutně zrak. „Nevěří tomu, že se ještě vyléčí, tak to bylo hodně smutné…“
„Ví o tom Bushido?“
„Copak bych mu tohle mohl říct?“ vzhlédl Bill k bratrovi. „Že mě jeho maminka prosila, abych tady pro něj byl, až umře, a myslí si, že to bude brzo? Tohle mu říct nemůžu, Tome… Nehledě na to, že jsem se tam po tomhle sesypal jako malý kluk,“ promnul si obličej. „Toliko k tomu, že pro něj mám být psychická podpora,“ zasmál se nervózně.
„Máš ho rád, co?“
„Co?“ nejistě k bratrovi vzhlédl. Nevěděl, kde se v něm vzala taková nejistota ohledně sdělení o svých pocitech vůči Bushidovi. Když o tom mluvil s Andreasem, neměl nejmenší pochyby, cítil se naprosto v pořádku. Tak proč byl tak zděšený, že by o tom měl vědět Tom?
Tom protočil očima. „No tak, pár let už dvojčata jsme. Poznám, když máš někoho rád.“
„Asi jsem si ho oblíbil trochu víc, než bylo původně v plánu,“ přiznal nakonec mladší z bratrů. Nechtěl mít před bratrem tajnosti nebo mu lhát. Nikdy to nedělali a on nechtěl začínat, teď když jejich vztahy nebyly úplně stoprocentně v pořádku. „A myslím, že i on mě.“
Tomovo obočí vylétlo překvapením. „Chceš tím říct, že jste se do sebe vzájemně zamilovali?“
„Nevím, jestli jsme se vyloženě zamilovali, teda… Já ano, nevím jak on. Ale něco mezi námi probíhá, víš? Těšíme se na sebe, a když se mě dotýká, cítím se, jako kdybych měl tělo v jednom ohni, Tome. Nedokážu popsat, jak dobře se cítím, když jsem s ním.“
„Spal jsi s ním?“
„Ne!“ vyhrkl Bill okamžitě, ačkoliv se mu tváře zbarvily ruměnci z povahy myšlenek, kterých se nemohl zbavit při pomyšlení na sobotu. „Proběhlo mezi námi pár polibků a tak, ale nikdy to nezašlo dál než k tomu.“
„Měl bys být opatrný. Chlapi jako on…“
„Vůbec ho neznáš, Tome,“ Bill se zamračil. „Nemáš ponětí, jaký je, tak prosím neříkej nic, co by ho přirovnávalo k ostatním. Něco si protrpěl a teď se z toho dostává.“
„Jo, zabil malou holku a její matka zůstala na vozíčku.“
„Tome…“
„Už vím, proč byl mámě povědomej. Psali o tom v novinách, přesně jak jsi řekl. Věnovali se tomu po celou dobu procesu. Když se to stalo, byl ožralej a zfetovanej, Bille. Byl úplně na sračky.“
„Ty vážně myslíš, že tohle všechno nevím?!“
Billovy ruce se klepaly. V rámci výzkumu, který musel kvůli Bushidovi provést, šťoural ve všech zpravodajských denících, jen aby zjistil co nejvíce informací o Bushidově nehodě. Čekal toho hodně, ale ani ve snu by ho nenapadlo, co všechno se mu povede najít.
O tom, co se stalo, se napsala spousta článků. Od drbů až po vysoce odborné zprávy. Každý z nich přinesl novou informaci, všechny ale opakovaly stejnou frázi. Opilý a zdrogovaný. Fotografie z místa byly, jemně řečeno, příšerné. Billovi se jen při pohledu na ně chtělo brečet. Kaluž krve u naprosto zdemolovaného auta. Drobounké nohy vykukující zpod černé plachty. Zkrvavená žena na lehátku. Bushido sedící na obrubníku vedle policisty, v naprostém šoku zírající na mrtvé dívčí tělíčko. Podle výrazu bylo jasné, že i přes očividně vysokou míru opilosti a zdrogování, si naprosto jasně uvědomoval, co se děje. Někoho zabil. A možná to byly právě ty drogy, které ho dostaly na úplné dno, našeptávaje mu hrozné události toho večera.
Když probíhalo soudní řízení, Bushido ani jednou jedinkrát nepopřel svou vinu a během vynášení rozsudku poděkoval. Věděl, že si zaslouží jít do vězení, a podle jeho současného chování Bill nepochyboval, že si myslel a myslí, že si zaslouží mnohem větší a přísnější trest.
Bill si promnul obličej a nervózně si zatahal za vlasy. V mysli se mu míhaly obrazy zdrogovaného Bushida s mužem, kterého předešlý den opouštěl ve věznici. Muže, který se bál, že už ho nikdy nikdo nebude milovat kvůli hrůzné nehodě, kterou způsobil. Muže, který ho hladil po krku a díval se na něj tak jako ještě nikdo jiný. Nemohla to být stejná osoba.
„Zjistil jsem to chvilku po tom, co se na něj máma ptala,“ zamumlal Bill tiše se sklopeným pohledem. „Samozřejmě jsem z toho byl dost v šoku. Kdo by také nebyl? Věděl jsem, že to byla hodně ošklivá nehoda, a také jsem věděl, že Bushido nebyl střízlivý. Vidět ale celou událost na vlastní oči, ať už z článků nebo reportáží, hrozně mě to vzalo. Porovnával jsem ty dva muže a kromě vzhledu si nejsou vůbec podobní, Tome. Ten muž, za kterým pravidelně docházím, je úplně jiný než ten, který seděl na tom obrubníku s nepřítomným pohledem. Tenhle muž je k smrti vyděšený, že by mohl ještě někdy někomu ublížit, že se raději rozhodl izolovat se od světa, i když můžeš z každé jeho částečky cítit, jak moc se bojí i toho, že zůstane úplně sám. Bere to ale jako svůj úděl, trest za to, co způsobil.“ Protočil prstýnkem na ukazováčku. Pousmál se při vzpomínce, jak vystrašeně Bushido působil, když mu Bill poprvé řekl, že ho začíná mít rád. Tolik se bál toho, že by chlapci mohl ublížit… „Neomlouvám ho za to, co provedl, protože to byla obrovská chyba. Byl nezodpovědný a bohužel na to svým způsobem doplatily dva lidské životy. Ale bude se za to trestat do konce života on sám, nikdy na to nezapomene a já vím, že toho neskutečně lituje. Snaží se, aby z něj byl lepší člověk, přestože je přesvědčený o tom, že tohle nikdy nemůže vynahradit. Ale už jen díky tomu, že se snaží být lepším člověkem, se jím pro mě stal, Tome,“ Bill k bratrovi vzhlédl, najednou si tak jistý svými slovy. Nepochyboval o nich tak moc, jako nepochyboval o Bushidovi. „Není dokonalý a ještě je před ním hodně dlouhá cesta, než se z toho všeho dostane. Ale cítím se s ním v bezpečí a věřím mu. Věřím, že není tím mužem, kterým byl v den té nehody a jsem ochotný za to bojovat, protože vím, že za to stojí.“
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Bill krásně hájí Anise doufám že povídka skončí dobře.
Já sice věřím v dobré konce, ale skutečnost?
Doufám, že se Bill v Anisovi nezklame. ..i když nějaký ten obláček se určitě objeví, takový je život. 🙂
Díky za kapču.
Opily a zdrogovany. Tak az na to opily (prece by jako muslim nepil) se jam tak predstavil i v Zeiten, takze… 😀 doost dobry! Je mi lito holcicky i jeji maminky, ale Bu uz trpel dost. Pust ho z vezeni, Saline! At na to muzou s Billem hupsnout a vsichni jsou stastni. Ovsem ocekavam, ze je pred nami par nehezkych chvil. Po smrti Luise az po provaleni se jejich zamilovanosti v Billove skole. Sna bude stesti stat na jejich strane 🙂
Moc hezky dil, dekuji za nej 🙂