Kdo se bojí, potřebuje dvojče (2/2)

(Tom)

Nevnímám. Já prostě nic nevnímám… Jen Billův zrychlenej dech, jeho ruce na mých zádech a to, jak mi občas zaryje nehty do horký kůže. Vůbec mi nedochází, co bude, až tohle všechno skončí, co se mezi náma dvěma změní nebo jakej dopad to bude mít na náš vztah… Snad nad tím ani nechci přemýšlet… Naposled Billa líbnu na vytetovanou hvězdičku a přesunu se rty až k jeho napnutýmu klínu. Stačí pár pohybů a jeho boxerky sytě rudý barvy přistanou někde v rohu pokoje. Zvrátí prudce hlavu dozadu a hlasitě vydechne. Bodne mě to kdesi hluboko pod břichem a to mě dokopne se do toho naplno opřít. Rty přitisknu lehce k jeho rozkroku. Prudce se mi prohne pod tělem, mezi rty proklouzne hlasitej sten… I na mým čele se začínaj hromadit krůpěje potu. Ruce se mi klepou, přesto si ho vší silnou přitáhnu za boky k sobě. Zapojím jazyk… Přiznám se, že s tímhle nemám vlastně žádný zkušenosti… Snažím se jen využít to, co jsem zažil sám na svým vlastním těle. Ruce se mi strašně klepou, kdybych měl promluvit, nevydám ze sebe ani hlásku. Ačkoli – teď bych asi ani mluvit nemohl, protože moje pusa je jaksi zaneprázdněná Billovým klínem. Každou chvíli prudce oddechnu, podívám se upřeně na Billa. Svíjí se v křečích vzrušení, ruce zatíná v pěst a prudce zavírá víčka. „Tome… proč… pokračuj… prosím…“ zašeptá mezi hlasitými steny, v jednu chvíli až skoro vykřikne moje jméno. Spokojeně se pousměju. Zakývu hlavou na náznak souhlasu a ztratím se kdesi v Billově „dolní“ části těla …

(Bill)

My got! Na to, že tohleto můj bráška dělá prvně v životě, mu to zatraceně dobře jde… vlastně pochybuju, že by to kdy někdo dělal líp! Nejdřív jsem si dělal hlavu s tím, že nás… ok ok MĚ… může někdo slyšet… třeba sousedi nebo tak, přece jenom už je docela pozdě večer. Ale postupem času už jen napůl vnímám, jak moje ústa křičí jeho jméno z plných plic. Chci… potřebuju mu dát nějak najevo, jak úžasný to pro mě je, tohle přece musí vědět! „Nikdy nikdo nebyl lepší než ty, Tomeee! Já… aaah!“ Tom chytne moje kolena pevněji, protože má asi stejně jako já strach, že zapadnu někam za stůl… tak moc nemůžu ovládat svý pohyby. Už nejsem schopnej kloudnýho slova, podpírám se loktama o stůl a víčka tisknu pevně k sobě. Ucítím posledních pár pohybů tam dole, naposledy zakřičím do ztemnělého domu a už se mi podlamují lokty, ale Tom mě za ramena přitáhne k sobě… můj zachránce! Opřeme se čelama o sebe a těžce oddychujeme. Trochu si poposednu, protože si uvědomím, že ještě pořád zadkem drtím klávesnici, ale v tu chvíli se na obrazovce počítače naprosto nečekaně ze tmy vynoří obrovská hlava tý mrtvý holky!! Nehledě na to, jak jsem už totálně bez dechu, si během tří sekund téměř vykřičím hlasivky, jak jsem se leknul… a Tom se mnou!

(Tom)

Pomóóóóóóc!!! Úplně polekaně sebou trhnu!! Zaječíme s Billem skoro nastejno a oba dva div nepřistaneme leknutím pod stolem! Bílej ksicht nějaký mrtvý holky na nás vyvaleně čučí z monitoru, je to fakt nehorázně odporný!!! Úplně jsem sebou škubnul… Zavřu strachy obě oči, přitisknu si na sebe Billovo tělo ještě víc, ale… hned je musím zase otevřít!! První, co se mi za zavřenými víčky vybaví, je ksicht tý odporný bytosti!! Ten celej bledej obličej, zakrvavený oči a ta pusa… fuj! To je prostě HRŮZA!! Něco tak strašně hnusnýho a nechutnýho jsem v životě neviděl! A taky jsem se v životě víc ničeho nelekl! Bill na mě vyděšeně kouká, choulí se mi v náručí a celej se strachy klepe. Pevně ho obejmu, i když sem teď sám fakt děsně vystrašenej a snažím se ho uklidnit. Vidím, jak mu po tváři ještě tečou slzy z toho leknutí… Letmým pohybem je setřu a upřeně se mu zadívám do očí. Tak hrozně moc se bojí. Až to je fakt roztomilý… „Ehm… Tome… já… víš… asi… půjdu do koupelny, chci se ještě osprchovat, než půjdu spát…“ zakoktá třesoucím se hlasem, začne po zemi hledat svoje oblečení a pomalu se oblíkne. Nevěřícně na něj koukám. Dělá, jakoby se nic nestalo!! Nebyl náhodou ještě před pár minutama v tom největším zápalu vzrušení a blaha?? Sám mi tu přece říkal, že nikdo nikdy nebyl lepší než já, tak proč tak najednou obrátil?? Tomu nerozumím. Ale každopádně ho tu nemůžu držet… S trikem naruby vyklepaně vyleze ven z pokoje. Nejdřív vystrčí hlavu, pak ruku, urychleně rozsvítí a podezíravě se kolem sebe rozhlíží. Otáčí se za sebe a za pár vteřin zmizí v chodbě…

(Bill)

Nemyslet… nemyslet, neuvažovat nad tím, co se právě stalo… NIC se nestalo! Probíhám chodbou, abych tam nenarazil na někoho z tý hry.. fakt se bojim! Zamknu se v koupelně, opřu se o umyvadlo a zhluboka oddychuju. Opatrně zvednu pohled k zrcadlu… vidím rozcuchanýho Billa, v tričku naruby, bez ničeho dole… celej červenej… bože můj! Tak takhle vypadá Bill po sexu s bratrem… výborný! Ještě ke všemu mám strach ze všeho, co bylo v tý debilní hře… rozhlížím se po stropě, aby na mě náhodou nespadla nějaká oběšená holka… Bleskově se vysprchuju… ani horoucí voda neuklidní třas. Hodím na sebe boxerky a triko, proplížím se rychlostí světla do svýho pokoje, rozsvítím a padnu na postel. Bojím se, tak hrozně se bojím! Mám pocit, že mám někoho za zády a přitom tam nikdo není, krucinál! Ok… tohle už je opravdu trapný, ale potřebuju ho.. mít u sebe! Proplížím se k němu do pokoje… má zhasnuto. „Tomi?“ zašeptám. „Hm,“ zavrčí z peřin. Neváhám, dojdu až k jeho posteli, velkým krokem vzhůru ho překročím a vměstnám se do miniaturního prostoru mezi zdí a mým bratrem. „Já se bojím,“ zašeptám, když si lehnu na polštář vedle něj.. jeho obličej je jen pár centimetrů od mýho. „To už tu jednou bylo…“ uraženě se otočí na druhej bok. „Promiň, já jsem… nevěděl, co dělat… tak jsem radši odešel… ale… mně se to líbilo! Hrozně moc!“ dodám a položím mu ruku pod peřinou přes břicho. Otočí se ke mně „Vážně?“ Kývnu. „Mně taky…“ zavře oči, přitáhne si mou hlavu k sobě a políbí…

Odkaz na hru;) http://jayisgames.com/archives/2005/09/the_house.php

autor: Nicky, Týnka
betaread: Michelle M.