Králíček vs. Bill

Bylo jen něco po deváté večer. Tom se rozhodl, že dnes půjde spát dříve, protože se mu nechtělo už nic dělat a celkově byl unavený z celého dne. Pomalými kroky šel z koupelny do svého pokoje a nechával za sebou mokré stopy. Když dorazil do svého pokoje, chuť na spánek jej zcela přešla. Přešel ke svojí „tajné“ skřínce a otevřel ji. Naskytl se mu pohled na několik malých, různých lahviček. Rychle je přeletěl pohledem a zastavil se na jednom, vcelku dost silném alkoholu… Obsah nalil do příručního pohárku a přiložil si ho k ústům. Všechen alkohol do sebe převrátil, odložil pohárek zpátky do skřínky a pečlivě zamkl. Nebylo by to totiž pro Toma dobré, kdyby jejich matka utírala prach a chtě nechtě by přišla na to, že její starší syn má takovou slabost…

Tom si pohodlně lehl, položil hlavu na polštář a snažil se usnout. Přivřel víčka, ale to nepomohlo. Bylo to ještě mnohem horší. Nemohl usnout, protože za zavřenými víčky neviděl tmu, ale svého bratra. Teď nemohl usnout už vůbec. Poslední dobou už nepomohl ani pohárek alkoholu před spaním. Když po několika desítkách minutá zjistil, že tuto noc zcela určitě neusne, sáhl po ovládaní, opřel se o rám postele a zapnul telku. Potřeboval něco uklidňujícího, aby to jen trošku otupilo jeho čilou mysl.

Asi na pátém kanálu se objevil zcela vyhovující program: Na zelené louce si poskakovala rodinka malých hopkajících králíčků. Z televize se ozval hlas: „No nejsou roztomilí? Mně se líbí hlavně ten černý s bílými proužky a hnědýma očima.“ Tomovi se před očima zjevil Bill. Ne však v televizi, ale v jeho mysli. Ještě chvíli se vyjeveně koukal na toho zajíčka, který se tolik podobal na bratra, ale raděj rychle přepnul program, když se na králíka zezadu blížila nějaká divoká kočka.

Tom přepnul program a na SAT 1, jako na potvoru běžela reportáž o Tokio Hotel. Tom se nevydržel dlouho dívat na detail bratova dokonalého obličeje. Přepnul zpátky na zajíčky, ale po chvíli jej to začalo děsně nudit, tak přepnul zase na tu reportáž. Mezitím mu alkohol začal stoupat do hlavy a jak rychle přepínal programy, Bill a černý zajíček začali splývat do jednoho. Tomovi po chvilce divokého přepínání začala zářit očka.

„Jéé, Bill je králiček!“ vypískl nadšeně a rychle se začal vyhrabávat s peřin. Po pětiminutovém „boji“ s peřinou se Tomovi povedlo postavit na nohy. Pak rychle vyběhl z pokoje a mířil si to k Billovi… Bill měl lehce přehozenou deku přes nohy a jen v triku a boxerkách ležel na posteli. Ve tváři měl docela smutný výraz, protože v telce běžela emotivně založená situace…

Tom vrazil do Billova pokoje, silně oddechoval a díval se na svého bratra, který ležel na své posteli a roztomile vyděšeně na něj kulil krásné, hnědé oči. Až za chvilku se Bill probral a nepatrně se na bratra usmál. Tom se na něj lačně díval a očima přejížděl po každém kousku Billova těla. V mírném stavu opilosti se Tom rozběhl k Billově posteli a skočil rovnou na něj. „Králíčku, můj králíčku!“ vypískl Tom a silně Billa objal, tedy jestli se dá mírné rozmačkání vnitřností považovat za objímaní.

„To-To-Tome, já nemů-nemůžu dý-dýchat!“ vydal ze sebe těžce.

„Pšššt, králíčkové nemluví,“ odpověděl mu Tom, chytl ho za ramena a začal třást. Bill se sebou nechal mrskat se strany na stranu, protože věděl, že proti opilému Tomovi nic nezmůže.

„Tome, seš opilej… pusť mě,“ pokusil se znovu, ale mělo to ještě horší dopad na něj.

„Králičkové nemluví, oni jen roztomile ňufkají nosíkem, víš králíčku?“ Bill jen nevěřícně zakroutil hlavou.

Copak tomu mému bratrovi vážně přeskočilo? pomyslel si Bill, ale raděj mlčel nebo by jej bratr nejmíň rozmačkal. Tom s Billem pořád třásl a přitom říkal něco ve smyslu: „Já mám mluvíciho zajíčka,“ až si Bill chvílemi myslel, že už není mezi živými…

Tom na Billovi spočíval celou svou vahou, silně jej objímal a všemožně na sebe tiskl.

„Ty seš můj malej, roztomilej zajíček… Jéé a můžu se ti podívat na ocásek?“ zeptal se a hned se z Billa zvedl. Bill už nic nedělal, protože už neměl sílu a ochotně se nechal otočit na bříško.

„Tome, přestaň!“ zakňučel Bill, když se mu bratr snažil sundat boxerky. Tom vůbec nevnímal Billa, ale soustředil se jen na postupně se odhalující Billův zadeček.

„Proč můj králiček nemá ocásek?“ řekl zklamaně, ale i tak s chutí sledoval Billův zadek. „Ale zadeček máš, králíčku, nádherný,“ dodal tiše, ale Bill to slyšel, ale raděj nereagoval, protože věděl, že by to skončilo zlámanými žebry…

Když Tom chvilku nic nedělal, jen se na Billa zasněně díval, Bill se pomalu začal posouvat na posteli, protože chtěl Tomovi utéct. Pozapomněl však na to, že Tom mu pořád sedí na nohou. Tom samozřejmě ucítil pohyb pod sebou a jeho pohled ze zasněného se změnil na káravý.

„Chtěl bys někam??“ zeptal se s úšklebkem.

„Ne,“ pípl Bill, ale i tak se snažil Tomovi všemožně vysmeknout.

„Já věděl, králíčku, že se umoudříš,“ řekl Tom a povalil Billa zpět na postel a přitom ho otočil na záda, protože se Bill chtěl zvednout. Znovu jej Tom začal silně a pevně svírat v náručí, ale Billovi po chvilce došla trpělivost. Ani nevěděl, jak se mu to povedlo, vytáhl svoji nohu zpod Toma a přesně mířeným zásahem kopl kolenem Toma do rozkroku.

„Ouuu,“ vykřikl bolestně Tom a vyčítavě se podíval do Billových očí. Bill se na něj díval s mírným úšklebkem a nevinně na něj mrkal. „Sakra, králíčku… Víš, jak to hrozně bolí?“ zeptal se přiškrceným hlasem a Bill jen pokroutil hlavou:

„Vím… Ale ty určitě nevíš, jak bolí mě, když na mně celou tvou vahou ležíš a rozmačkáváš mé kosti!?“ odpověděl otázkou Bill… Tom si uvědomil, co Billovi udělal. Vždyť jej málem zabil… Tom pocítil vlnu něhy, která jej polila, ale stále v něm převládala opilos.

„No tak promiň, no promiň, ty králíčku, no promiň,“ opakoval Tom a při těchto slovech se znovu celou vahou povalil na Billa a začal třást. Bolest v rozkroku celkem ustoupila, tak Tom neviděl problém v tom, aby pokračoval.

„Tome, doooost,“ vypískl Bill a snažil se Tomovi znovu vysmeknout… Tom začínal být velmi unavený a začala se mu motat hlava. Přesně takový moment Bill využil a v té chvilce, když se Tomovi přivírala víčka, elegantně se mu vysmekl. Když byl v bezpečné vzdálenosti od Toma, vytáhl si boxerky zpátky těsně pod boky, protože mu je Tom stáhl až po kolena.

„Králičku, kde jsi?“ zeptal se Tom a unaveně se svalil na postel. Po chvilce spokojeně vydechoval, ruku měl položenou na Billově polštáři a sem tam zabručel: „Králíčku.“ Billovi přišel Tom najednou tak roztomilý. Byl otočený na bříšku a zjevně nevěděl, co se děje kolem něj. Bill věděl, že bratr bude spát nejmíň dvě hodiny… A taky věděl, že bratr se změnil. Copak si Tom myslel, že jeho dvojče je totální hlupák? Že by si Bill nevšiml, že každou noc chodí do postele opilý? Tušil proč a to, co před chvíli Tom udělal, jej o tom jen víc přesvědčilo. Nebyl si ale jistý, jestli se neplete a jestli si to jenom nenalhává proto, protože chtěl, aby to tak bylo. Ano, Bill chtěl, aby jej bratr miloval… Bill se po chvíli přemýšlení probral a ještě jednou se podíval na Tomovo krásné spící tělo, vytáhl si ze skříně čisté boxerky a pomalu odpochodoval do koupelny.

Hned, jak dorazil do koupelny, všiml si na svém těle několika malých podlitin a rudých šrámků. Vlastně mu to až tak nevadilo, protože od Toma by si nechal líbit cokoliv. Ale nebylo to až tak zlé a Bill věděl, že vydatná koupel mu pomůže… Stáhl ze sebe triko a následně i boxerky. Vlezl si do vany a pustil vodu. Nechal ji volně stékat po těle a i když byl velmi unavený a rád by ve vaně ještě zůstal, chtěl být už s bratrem. Bill už zapomněl na to, že asi před deseti minutami jej Tom málem zabil, teď viděl jen jeho dokonalost.

Pomalu vylezl z vany, začal se utírat, a přitom jeho myšlenky, jako obvykle, zabloudily k bratrovi. Když si uvědomil, že objekt jeho myšlenek leží v jeho pokoji, začal svoji večerní hygienu vykonávat rychleji… Za chvilku už otevíral dveře do svého pokoje, a jakmile je otevřel, jeho pohled padl na Toma. Tom ležel na zádech, měl lehce zavřená víčka a otevřená ústa. Bill chvíli uvažoval, že skočí na Toma, začne jej objímat a různě mačkat a třást. Rychle to zavrhl. Nebyl totiž na takové věci. Zkusil však druhou možnou variantu: Pomalu se přiblížil k posteli, jeho pohled pořád spočíval na Tomově tváři, jemně a přirozeně si k Tomovi přilehl a nesměle položil hlavu na Tomovu hruď. Vydechl. Bylo to tak příjemně uklidňující.

Tom se pousmál a zašeptal: „Já věděl, že mě tu králíček nenechá samotného.“ Bill postrašeně zvedl hlavu z Tomovy hrudi a podíval se mu do očí. Myslel si, že bratr spí… Chtěl se k němu jen tak trošku přitulit a užít si ho, pokud může. „Nemusíš se mě přece bát, Bille,“ zašeptal Tom, když v jeho očích zpozoroval strach. Bill odvrátil pohled a mírně mu zrůžověly tváře. Tak to teda Bill udělal moc. Když si Tom všiml tak nevinného výrazu v bratrově tváři, málem jej sežral láskou. Položil Billovi dlaně na ramena a přitáhl si jej k sobě. Bill zaklonil hlavu pod tím příjemným pocitem, ale oči nechal otevřené. Chtěl vidět bratra… Tom něžně spojil své rty s těmi Billovými. Když se od něj odtáhl, zašeptal: „Už není cesty zpět.“ A znovu přitiskl svoje rty na Billovy…

autor: Peťushka
betaread: Michelle M.