I need you for feeling of love

Unaveně jsem za sebou zavřel dveře koupelny a začal se svlékat. Tom mi dělal starosti. Poslední dobou se chová tak jinak, divně. Tohle prostě není Tom jak ho znám. Něco ho trápí. Vešel jsem do sprchy a uvolnil se. Jsem tak unavený. Dneska byl náročný den. A zítřek není jiný. Vlastně celý příští měsíc bude dost náročný a to znamená, že se zase nevyspím.

Zastavil jsme vodu a sáhl po osušce. Jenže místo osušky jsem nahmatal pouze vzduch. Nezkontroloval jsem ručníky! Byl jsem tak ponořený do svých myšlenek, že zabývat se něčím tak nepodstatným, jako jsou ručníky mi připadalo směšné. Jo, teď je to opravdu směšné. Vylezl jsem ze sprchy a rozhlédl se po koupelně. Nic. Ani jediný kousek ručníku. Ach ne. K mojí smůle budou všichni u televize. A právě přes tuhle místnost vede cesta do mého pokoje. Napadla mě spásná myšlenka. Přešel jsem ke dveřím, mírně je otevřel a zavolal na Toma.

„Tome? Mohl bys mi prosím přinýst nějakej ručník?“ opět jsem přibouchl dveře. Čekal jsem asi deset minut. Ten Tom ty ručníky snad vyrábí! V ten moment se rozrazily dveře. Brácha vletěl dovnitř a zarazil se uprostřed pohybu. Stál jsem uprostřed místnosti a díval se na něj. Vzpamatoval jsem se, přešel k němu a se slovy: „To neumíš klepat?“, jsem mu vytrhl osušku z prstů. Dál na mě zíral, když jsem si ji omotával kolem boků. Konečně se vzpamatoval a s lehce červeným nádechem ve tvářích odešel z koupelny. Jen jsem nad jeho reakcí zavrtěl hlavou a divil se jeho výrazu. Nahého už mě viděl a rozhodně nemám nic, co by neměl taky a v lepším provedení.

Oblékl jsem se a vyšel z koupelny. Všichni seděli na pohovce, jak jsme předpokládal. Jen Tom tam nebyl.

„Kde je brácha?“ zeptal jsem se a pokračoval do svýho pokoje. Postel vypadala opravdu lákavě. Jen se natáhnout, zachumlat se do nadýchaných pokrývek a spát. Alespoň 15 hodin nevědět o světě. To by byla slast! Bohužel, zítra musíme brzo vstávat. Máme interview. Uložil jsem oblečení a s pohledem upřeným na pohodlnou postel odešel zpět do vedlejší místnosti.

Tom se už opět rozvaloval v křesle a nezúčastněně zíral na obrazovku. Připadal mi nějak mimo. Hryzal si spodní ret a nervózně klepal nohou. Prsty neklidně ťukal do opěrek a mračil se. Divil jsem se jeho rozpoložení. Pochybuju, že by ho tak rozhodil pohled na nahého bratra. Je to divný. Najednou se na mě podíval a když zjistil, že ho pozoruju, okamžitě odvrátil hlavu zpět k televizi a zčervenal. Tentokrát už moje obočí vystřelilo k oblakům. Tohle bylo u Toma něco tak naprosto cizího, že jsem si připadal jako v jiné realitě. Můj bratr se červená! A při pohledu na mě!! To je… divný!

Zavrtěl jsem hlavou a sedl si na pohovku. S klukama jsme se chtěli ještě dívat na nějakej film. Pochyboval jsem, že bych to vydržel až do konce, ale nechtěl jsem trhat partu. Nejradši bych se už natáhl na postel a spal.

Další dvě hodiny utekly jako voda. Zvednul jsem se z pohovky a protáhnul se. Pohledem jsem zavadil o Toma. Měl vyvalené oči, pootevřené rty a rychle oddechoval. Pohled upíral na moje boky. Olízl si rty a zamrkal. Tohle snad není možné! To vypadá, jako bych ho vzrušoval! Buď jsem blázen já, nebo on. Zřejmě já, protože tohle přece není možný.

„Tak čau zítra, jdu spát.“ Řekl jsem a odešel do ložnice. Konečně postel! Zavrtal jsem se do přikrývek a slastně vzdychnul. Miluju spánek.

****

Cítil jsem šimrání na tváři. Zavrtěl jsem se. Šimrání ustalo. Přetočil jsem se na druhý bok a spokojeně oddechoval dál. Pokrývku jsem cítil zmuchlanou pod sebou. Přehodil jsem přes ni nohu a zavrtěl se, hledal jsem nejpohodlnější polohu.

Zase mě vzbudilo šimrání, tentokrát na stehně. Sakra, co to je? Ohnal jsem se rukou a narazil na něco velkého. Prudce jsem se posadil a zíral před sebe. Na posteli seděl Tom a vypadal, jako by měl za chvíli odpadnout. Co tu sakra dělá?

„Co se stalo?“ zeptal jsem se rozespale. „Co tu děláš?“ znovu jsem si lehnul. Tom pořád neodpovídal a jen bez hnutí seděl na posteli. Otočil jsem k němu hlavu a podíval se mu do tváře. Pohledem hypnotizoval moje nahé břicho a boky. Ruce měl stisknuté v pěst a opíral si je o stehna. Z jeho výrazu bylo patrné napětí. Nevím, co mě to napadlo, ale dostal jsem neodolatelnou chuť jej poškádlit. Zjistit, jestli jsou moje domněnky správné. Mírně jsem se prohnul v zádech a protáhl se. Přitom jsem neustále sledoval jeho obličej. Zamrkal a stisknul zuby.

„Tome?“ zašeptal jsem a doufal, že se mi podívá do obličeje. Zvednul pohled od mých boků k mým očím. Olíznul jsem si rty a slabě se usmál. Nasucho polknul a prudce se nadechl.

„To děláš schválně! Ještě jednou a neovládnu se. A potom poneseš následky!“ po téhle jeho větě není absolutně žádných pochyb, na co myslí. Bože, je to tak zvrácené… a strašně vzrušující. Nevím, co mě to popadlo, ale nemohl jsem odolat. Dělalo mi dobře, jak se na mě díval, moje ego se vznášelo až v oblacích vědomím, že dokážu vzrušit i vlastního bráchu. Slabě jsem se usmál a opět se prohnul v zádech. Tentokrát už více, téměř jsem se hlavou dotýkal jeho kolene. Okamžitě mě chytil za boky a přitáhl k sobě. Zalapal jsem po dechu. Jeho prudkost byla zarážející. Dlaněmi hladově přejížděl po mém těle. Neustále jsem se mu díval do obličeje. Moje tělo začínalo reagovat na jeho laskání. Skousnul jsem si spodní ret a slastně vydechnul. Naklonil se ke mně a jeho rty se zastavily jen pár centimetrů před těmi mými.

„Udělej to!“ zašeptal jsem naléhavě a vyzývavě se mu díval do očí. Prstem mě pohladil po tváři a rtech. Nemohl jsem se dočkat, až jej nahradí svými ústy. Konečně se odhodlal. Zrušil vzdálenost která nás dělila a přitiskl svoje rty na moje. Jemně se jich dotýkal a jazykem přejížděl po spodním rtu. Pootevřel jsem ústa a pustil ho dovnitř. Jako by čekal na tenhle můj krok. Prudce se dral jazykem dovnitř a já lačně přijímal. Objal jsem jej kolem ramen a přitiskl se boky k těm jeho. Byl vzrušený. Bože, tohle mě rozpálilo na nejvyšší možnou míru. Dlaně jsem položil na jeho zadek a přitiskl jej co nejsilněji k sobě. Vzrušením vykřikl. Zprudka jsem dýchal a zašeptal: „Chci tě!“

V ten moment jsme se prudce posadil a zmateně zíral kolem sebe. Rychle jsem dýchal a mým tělem neustále probíhaly slastné vlny. Co to, kurva, bylo?? Tohle snad není možný. Já a Tom? To je tak… tak, co?

„Hnusné!“ vykřikl jsem nahlas. Jenže jakmile jsem to dořekl, věděl jsem, že to není pravda. Že lžu jako když tiskne. Líbilo se mi to. Vzrušovala mě ta představa, že se mě dotýká právě Tom. Jsem snad úchyl? Asi jo! Protřel jsem si oči a vstal z postele. Potřeboval jsem si opláchnout obličej. Prošel jsem pokojem a vešel do koupelny. Chrstl jsem si ledovou vodu do tváře a snažil se uklidnit.

„Ah… Nevěděl jsem, že jsi tady.“ Prudce jsem se otočil za tím hlasem a vyjeveně se díval na Toma, který stál mezi dveřmi a nevěděl, kam s očima. Můj pohled však upoutalo něco jiného. Tom byl na tom stejně jako já. Jisté jeho partie vykazovaly stejné známky vzrušení jako ty moje. Všimnul si, kam směřuje můj pohled. Zrudnul a koktavě vysvětloval, že se mu jen něco zdálo. Prudce jsem se otočil zády, aby si nevšiml, že jsem na tom stejně jako on.

„Taky se ti něco zdálo?“ slyšel jsem jeho hlas těsně za svými zády. Rychle jsem se otočil a stanul tváří v tvář svému bratrovi. V mých očích mohl číst zmatek a náznak něčeho dalšího. Toho něčeho, co v jeho očích bylo tak čitelné. Bylo jasné, že se nám opět zdál stejný sen.

„Já nevím, o čem mluvíš.“ Zašeptal jsem slabým hlasem.

„Myslím, že to víš moc dobře.“ Odpověděl a prstem přejel přes mé pootevřené rty. Vytřeštil jsem na něj oči a snažil se popadnout dech. Jeho chování bylo tak přímé. Byl si jistý sám sebou. Byl si jistý, že ten sen něco znamenal. Ale co? Nedokázal jsem se tomu poddat tak rychle jako on. Bylo to něco nového, čerstvého. Jediné, co jsem věděl jistě bylo, že mě vzrušuje už jen vzpomínka na ten sen. Ale realizovat jej? Poddat se tomu naplno?

„Tome…..“zašeptal jsem zoufale a sklonil hlavu. Na bradě jsem ucítil jeho prsty. Přinutil mě se mu podívat do očí. Měl v nich odhodlání, touhu splnit svoje sny.

„To nemůžeme… nesmíme! To není normální! Jsem tvůj bratr!“ veškeré argumenty ale neměly smysl. Celou dobu, co jsme se snažil jej odradit, se ke mně přibližoval. Jen vteřinku zaváhal, pohladil mě po tváři a políbil mě. Jemně, něžně přejížděl svými rty přes moje. Stál jsem jako přimražený. Po zádech se mi přelévaly vlny horka, střídány nepředstavitelným chladem. Zvýšil tlak na moje rty a jazykem se dobýval dovnitř. Bylo to tak podobné tomu snu. Nedokázal jsem už déle odolávat. Pustil jsme jej dovnitř. Přijímal jeho laskání. Srdce mi bilo tak rychle, jako ještě nikdy v životě. Vyšel jsem mu vstříc. Zapojil jsem svůj jazyk do společné hry. Jeho rty byly tak hebké. Cítil jsem ten malý kroužek kovu tak intenzivně. Dlaněmi jsem mu přejížděl po nahých zádech. Přitiskl si mě k sobě a jeho ruce jsem cítil po celém těle. Příjemné mravenčení se mi rozlévalo v žilách a Tomovy doteky byly to nejintenzivnější, co jsem kdy zažil. Podklesával jsem v kolenou, když jeho dlaně sjely na moje boky, když pokračovaly ještě níž. Vzrušeně jsem sténal a připadal si jako hadrová panenka, která nemá vlastní vůli. Moje mysl byla zahalena v oparu vzrušení a tělo žilo svým vlastním životem. Toužilo přijímat mnohem víc, toužilo po všem, co mi mohl Tom dát. Vlny vzrušení se přelévaly mojí myslí, střídány závratnou vášní, kterou jsem chtěl ventilovat. Toužil jsem všechno, co mi bylo dopřáváno, vracet. Oplatit Tomovi stejnou mincí. Dopřát mu taky ten slastný pocit, to uspokojení, kterým mě zahrnul. Bylo to nádherné. Všechno bylo tak přirozené, tak čisté a krásné.

Když jsem došel k vrcholu, nedokázal jsem svoje výkřiky tlumit. Toužil jsem vykřičet do celého světa, že je mi nádherně. Že jsem šťastný a spokojený.

„Vždycky to takhle mělo být, jen jsme to nevěděli. Nebo si to nechtěli připustit,“zašeptal Tom a hlasitě oddechoval. Tiskl mě k sobě a něžně mě hladil po vlasech. Šťastně jsem se usmíval a s uchem přitisknutým k jeho hrudi poslouchal pravidelný tlukot Tomova srdce. Lehce jsem se zavrtěl, zvednul hlavu a podíval se mu do tváře.

„Máš pravdu, vždycky to takhle mělo být. Vždycky. A taky to tak už bude – napořád!“ usmál jsem se a svými rty jej pohladil po tváři.

„Miluju tě, Bille.“ Řekl do ticha a nejistě se na mě podíval. Věděl jsem, co to pro něj znamená. Ještě nikdy nikomu neřekl, že ho miluje. Oči se mi zalily slzami a tentokrát jsem jej políbil na ústa. Po chvilce jsem se odtáhl a odpověděl: „Já tebe taky, Tome! Já tebe taky!“

autor: Dania
betaread: Janule