MIT BETRUNKENEN

„Andy, prosím, mohl by jsi ztlumit trochu tu hudbu? Bolí mě hlava!“ Bill si přitlačil na spánky ve znamení, že potřebuje klid. Chvíli se díval na Toma, který se pohyboval do rytmu hudby a rapoval. Poslední dobou na něj musí pořád koukat a myslet na něj. Pohled mu sklouzl na Tomův zadek a pro sebe se usmál. ‚Jo, jo, ještě zakruť tou tvojí nádhernou prdelkou a neudržím se!‘ Chvíli ještě civěl na Toma a přemýšlel. Bylo mu líto, když věděl, že k němu necítí to samé jako on k němu. Kouknul se z okna. Byla už tma a cestu ozařoval měsíc. Zasnil se, jaký by to bylo, kdyby Tom cítil něco víc, než-li bratrskou lásku. Smutně vzdychnul a odvrátil hlavu od okna. Cítil, jakoby se mu každou chvíli měla rozskočit hlava. Unaveně zamžoural do lustru a protáhl se. Znovu se otočil k hloučku „trochu“ opilých lidí a zavrtěl hlavou, ta hip-hopová písnička mu pila krev. Naštvaně přišel k rádiu a jedním stisknutím dal svým uším volno. Skupinka kluků se nechápavě otočila k rádiu, kde stál Bill, který se divně šklebil. Kluci už, už chtěli protestovat, ale Tom je umlčel svým výrazem – Buď budete držet hubu, nebo o ni přijdete.

„Kluci, pů-půjdete teď, prosím, na chvíli ven, musím si tady s panem Kaulitzem mladším promluvit.“ Tom se ožrale usmál a kluci se s kličkami vypotáceli ven na silnici, kde okamžitě začali zpívat – no spíš plašit lidi a zvěř. Bill se rozesmál při pohledu na Gustava, Georga a Andyho, kteří se snaží zdrhnout před psem, který na ně vyskočil ze křoví (asi ho omrzelo poslouchat jejich krákání). Úplně na Toma, který ho pozoroval s líbezným úsměvem, jak se smíchem klátí na zem, zapomněl…

Po chvilce utírání si slz si konečně Bill všimnul bratra, který ho celou tu dobu pozoroval. Zvedl se ze země a mlčky koukal na Toma. Ten jako by vystřízlivěl a sednul si na křeslo vedle rádia.

„Bille, co je s tebou??? V poslední době si mrzutý.“ Bill se kouknul Tomovi do očí a okamžitě a dobrovolně se začal topit v moři čokolády.

„Co jako?? To musím pořád poslouchat ten hip-hop, nebo co?? Nevím jak to můžeš poslouchat!“ Bill zavrtěl hlavou a opět se kouknul Tomovi do očí. Viděl v nich únavu a ještě něco, ale nevěděl, co to je. Tom se smutně pousmál a kouknul se ven na kluky, kteří se snaží odehnat psa.

„Ale to není jenom dnes, Bille, trvá to už dlouho.“ Tom vstal, houpavými kroky přešel k Billovi a položil mu ruku na rameno.

„Nevím co chceš vědět, Tome, tohle by jsi nepochopil!“ Toma očividně tahle věta zamrzela. Sundal ruku z Billova ramena, otočil se a pomalými kroky přešel k ledničce.

„Já jsem si naivně myslel, že mi věříš, ale nejspíš jsem se krutě mýlil, jsme přeci bratři a……“

Bill se neudržel, přilítl k Tomovi a vzal ho prudce za paži, díky čemuž se Tom otočil.

„No, právě to je to nejhorší… jsme bratři… a já…“ Tom prudce oddechoval, ještě nebyl Billovi nikdy tak blízko, cítil jeho tělo na tom svém a teprve teď si uvědomil, že nevidí Billa „jenom“ jako bratra, ale i jako milence. Naklonil se nad jeho ouško, dýchl mu za krk a jemně mu přejel rukou po zádech. Cítil, jak se chvěje.

„Ty, co???“ Tom tyhle dvě slova zašeptal, jakoby se bál, že by tím Billa vystrašil. Dodal si více odvahy a sjel oběma rukama na Billův zadeček, který žádostivě tisknul.

„Já-já…“ Bill nebyl schopný slova, nevěděl co si má o Tomovi myslet. Hraje si snad s ním??

„Hmmmm, ty co??“ Tom si Billa ještě víc namáčkl na svůj klín a vzrušeně mu vzdychl do ouška. Nemohl uvěřit, že je to právě jeho bratr, který ho nehorázně vzrušuje.

„Já… tě… asi… mi-miluju.“ Bill zčervenal, jakmile vyřkl tuhle větu. Bál se, co Tom udělá. Čekal cokoli, ale rozhodně ne polibek. Byl tak sladký a láskyplný, až se Bill začal zalykat. Udýchaně se odtáhl a něžně Toma pohladil. Ten se usmál, vzal ho za zadeček a vysadil na kuchyňskou linku. Nevnímali, že je pozorujou další tři osoby, které měly hubu až někde u kotníků, až když Georg nenápadně zakašlal. Tom se vyplašeně ohlédl za zvukem. Při pohledu na kamarády zbledl. Ti se jen ironicky ušklíbli, vzali si svoje věci a odešli. Gustav se ještě zarazil ve dveřích a otočil se za překvapenou dvojicí. Opile se usmíval a musel se chytit za rámy dveří, aby nespadl.

„Jako, klucíí, moooc he-hezký! Máte ště-štěstí, že si ráno nebudeme nic pa-pamatovat!“

autor: Petrath, Žandath
betaread: Verushka