Žádost

Dívám se kolem sebe, tvoje stopy jsou všude dost čerstvé na to, abych zapomněl. Nejde to, už je to měsíc, měsíc co jsi přišel a vzal mi srdce a rozšlapal ho na milion kousků. Dal jsem ti ten večer vše, to co jsem před Tebou nikomu nedal. Ty sis užil, já prožil bolest, ale byl jsem šťastný, že jsi to ty. Ale pak jsme Tě omrzel, odkopl jsi mě jako psa. Den na to sis přivedl nějakou holku a už jsi to byl zase Ty. Ten kluk, kterému neunikne žádná sukně. Zase jsme bratři. Ty moje dvojče Tom a já… co jsem já?? Já jsem Bill, člověk, který Tě pořád miluje.

(Tom)

Sakra, kde mám ty pitomý klíče, nechci nikoho v domě vzbudit. Vlastně koho bych budil, naši tu nejsou doma a je jen Bill. Bill, můj bratr, má láska. Láska?? Vždyť já ho nechal, nechal jsem ho tam nahoře v pokoji a odešel. Co jsem ale měl dělat?? Zalekl jsem se toho citu, který ve mně rostl a pořád roste. Nenávidím se za to všechno co jsem mu způsobil. Z přemýšlení mě vytrhne světlo na chodbě. Bill je asi vzhůru. Zazvoním. Slyším pomalé kroky, rachot klíčů a pak ho spatřím. Bože můj, je tak sladký, mám chuť jej políbit, ale ovládnu se.

“Ahoj,“ řeknu.

“Ahoj, kde jsi byl celý den??“ zeptá se mě Bill.

“Byl jsem venku. Jen tak jsem je toulal.“

(Bill)

Zvonek. Kdo to může být?? Pomalu otvírám, na prahu spatřím Toma.

“Ahoj,“ řekne.

“Ahoj, kde jsi byl celý den??“ zeptám se ho.

“Byl jsem venku. Jen tak jsem se toulal.“ Pomalu vejde dovnitř. Co to dělá?? Proč si přede mě kleká?? Zbláznil se??

(Tom)

Pomalu vejdu do domu a kleknu si před Billa. Tohle, co se chytám udělat, mě napadlo, když jsem se toulal městem. Viděl jsem svatbu, pak krásný prsten ve výloze jednoho zlatnictví a tak jsem se rozhodl požádat Billa o odpuštění. Vidím na něm, jak se trápí, ale na to jsem měl myslet dřív.

“Bille??“ zvedne ke mně svůj zrak. “Bille, já se Ti chci za vše omluvit, to co jsem řekl byla chyba. Já Tě miluju, jen jsem se lekl. Lekl jsem se svých citů. Já… Bille…. ,,vezmeš“ si mě??“ Vytáhnu prsten a navleču ho Billovi na ruku.

(Bill)

Pane bože, on mě žádá o ruku.

“Tome, my se ale nemůžeme vzít! Jsme bratři!!“

“Já to vím, Bille, ale my se můžeme vzít v našem světě jen tvém a mém.“

Tímhle mě dostal, ale co si o sobě myslí?? Že mě ,,požádá“ o ruku a já za ním přilezu jako pes??

„Říkáš, že mě miluješ, ale odešel jsi. Já se sebe mockrát ptal proč?? A víš na co jsem přišel??“ zeptám se ho.

“Ne, nevím. Na co jsi přišel??“ zeptá se mě.

“Na to, že sis chtěl jen užít, zkusit něco novýho a jako vždy jsi nemyslel na následky,“ vybalím na něj. Nevím jak jsme se octli v kuchyni, jen vím že jsem se svezl u linky a nekontrolovaně se rozbrečel.

(Tom)

Bill to na mě všechno vybalil, ale neměl v ničem pravdu. Nechtěl jsem si užít, já ho miluju.

“Bille,“ zvedne ke mně svůj pohled plný bolesti a lásky. Pomalu k němu přistoupím.

“Lásko,“ řeknu. “Já ti nikdy nechtěl ublížit, ale lekl jsem se toho. Bylo to pro mě něco novýho, to co jsme ještě nikdy k nikomu necítil. Já Tě miluju, Bille. Miluju Tě, Miluju Tě,“začnu vyřvávat na celý dům. Pak jsem ho políbil. Do toho polibku jsem dal vše, co k němu cítím.

(Bill)

Tom vyřvával na celý dům, že mě miluje.V duchu jsem se musel usmívat. Pak mě políbil. Z toho polibku jsem cítil tolik lásky, že se mi z toho motala hlava. Pomalu jsem se od něj odtáhl a zadíval se na ten prstýnek. Byl úžasný. Pomalu jsem zvedl hlavu, setkal jsem se s jeho pohledem.

“Je nádherný,“ vypadne ze mě.

“Jsem rád, že se Ti líbí,“ řekl. “Já risknu odmítnutí podruhé, ale já… Bille, vezmeš si mě??“

“Ano, Tome, ano,“ vypísknu radostí a skočím mu kolem krku. Začne mě znova líbat. Pomalu se přesouváme ke mně do pokoje. Ten večer byl nekrásnější v celém mém životě. Nikdy na něj nezapomenu!!!

autor: Anaj
betaread: Janule