„Hej, ještě jednou fakt sorry za ten včerejšek!“ omlouval se znova Tom další den ráno u snídaně, když máma na okamžik opustila kuchyň.
„To je v pohodě,“ přežvykoval Bill rohlík. „Příští zpověď Billa Kaulitze v Bravu: ‚Po dvou a půl letech konečně polibek, ale od mého bratra.‘ “ Bill mluvil kamsi ke dveřím vážným tónem „Jsem poznamenán Tome!“ a pak ho poprskal rohlíkem. xD Tom měl radost, že to Bill bere takhle. Nemohl si přát lepšího a tolerantnějšího bratra. Kdokoli jinej by s ním už byl dávno pohádanej a nekomunikoval by s ním a Bill… si z toho dělá ještě srandu.
Přiblížila se sedmá hodina večerní a u domovních dveří se rozezněl zvonek, ohlašující příchod obou pozvaných rodin ze sousedství. Nějakou dobu byla dvojčata povinna prosedět s nimi v obýváku – čistě ze slušnosti, protože ve skutečnosti si s nimi moc co říct neměli. Asi po hodině se už ale konečně sebrali, vzali si s sebou láhev nějakého sladkého alkoholu a zavřeli se u Billa v pokoji… to ale ještě netušili, že až z něj budou opět vycházet, bude všechno jinak…
Uvelebili se u Billa na posteli a opřeli se o zeď… přesně jako nedávno.
„Na,“ podá Tom láhev Billovi. „Začni.“
„Mmm, hej, to je hrozně dobrý!“ odtrhne si Bill téměř vzápětí opět láhev od pusy a cpe jí Tomovi. Ten se taky napije a horlivě s Billem souhlasí. A tak to netrvá dlouho a poslední kapka skončí v Billově hrdle. Oběma bratrům roztomile hoří tváře a vesele se na sebe culí. 🙂
„Ty Tome… jak vůbec líbám? Mě to nikdy nikdo neřek.“
„Já… nevim. xD Myslíš, že jsem tu sekundu a půl přemejšlel, jak zaraženej Bill líbá?“ vyprskne smíchy.
„Aha… tak to muselo bejt hodně zlý, když si to ani nepamatuješ,“ šťastnej úsměv Billovi zmizel z tváře jako mávnutím kouzelnýho proutku.
„Ale nee, Bille! Ti říkám, že jsem to za tak krátkou dobu nezaregistroval!“ vysvětluje Tom.
„Hmm…“ Billova nálada se naprosto otočila.
„Ne! Dneska nesmíš bejt smutnej! Víš co? Tak tu zkusíme ještě jednou a já ti to zhodnotím hm?“ nabídne Tom.
„Cože, fakt?“ Bill překvapeně koukne na bratra.
„No rozmysli si to rychle. Nebudu se nabízet věčně,“ řekne Tom jakoby mimochodem.
„Ok, ok, tak jo!“ souhlasí rychle Bill.
„Tak pojď, pojď si pro pusu k bráškovi,“ mrká na něj Tom z druhého konce postele. Bill po čtyřech přileze až k němu a sedne si. Už zase s cukajícíma koutkama se nakloní k usmívajícímu se Tomovi. Asi tři centimetry před sebou se oba rozesmějí. xD
„Ok, znova.“ Bill se přestane smát. Ale po chvilce už to zase nemůže vydržet, až se znova oba poprskaj. „To nejde!“ směje se Bill a zase se naklání k Tomovi. Ten už vezme situaci do svejch rukou, přitáhne si Billovu hlavu k sobě a pomalu se začnou líbat. Tom se soustředí na jeho polibky. Bill líbá dobře a pomaličku, jako by si to hodně vychutnával. Možná už by to moho stačit na to, aby posoudil, že takhle hezky ho ještě nikdy nikdo nelíbal. Ale jeho ruce nechtěly pustit Billovu hlavu a přerušit ten polibek. Nechtěl přestat cítit jeho horkej dech, kterej se pomalu zrychloval, nechtěl se od bratra oddálit ani na centimetr. Bill si poposedl, protože docela dlouho seděl nakloněnej v nepohodlný poloze a přitom se nevědomky opřel pravou rukou o místo těsně nad Tomovým kolenem. Ten sebou cuknul a těsně u jeho pusy zašeptal: „Tam bys sahat neměl,“ a usměje se, ale vzápětí se zase vpije do jeho úst.
„Myslíš jako sem?“ Bill se mezi polibky taky usmívá a posune svou ruku ještě o něco výš.
„Mmm, přesně tam,“ odpovídá Tom.
„Ok, budu si dávat bacha,“ zase se usmívá do Tomovy pusy a ruku ještě posune.
„Bille!“
„Tak mi tu ruku dej pryč, já ti nebráním,“ řekne Bill a jemně ho kousne do spodního rtu. Místo toho ale Tom jen slabě vzdychne.
„Ahaa, takže ty nechceš, abych jí dával pryč!“ Bill si pohrává s Tomovým piersingem a jeho ruka se pomalu ale jistě sune k cíli.
„Nechci…“ sjede rukama z Billových tváří k jeho bokům a stiskne je. Bill se od bratra odlepí a se zářivým úsměvem rozhodí vlasy.
„Možná jsme toho neměli vypít tolik a tak rychle,“ řekne jednoduše, nepřestává se usmívat a jenom září. Tom jen překvapeně kouká, když ho Bill po svejch slovech povalí na postel a sedne si mu na klín. Nicméně ho ani nenapadne se jakkoli bránit. Pevně uchopí Billa za boky a ten sebou zavrtí, sehne se k Tomovi a líbá ho na krku.
„Bille, chápeš, že seš můj brácha? Co to děláme?“ Bill se přiblíží k jeho uchu.
„Ty seš teplej a já na tebe mám hroznou chuť, oba jsme opilí… a co to děláme? To JÁ dělám! Jestli nechceš, řekni to!“ přejede mu jazykem přes ucho. Tom jej místo toho ještě silněji přitiskne na svůj klín. „No tak vidíš!“ znova ho políbí a rukou najde zapínání pásku. Tom se pod ním začne lehce prohýbat a čím dál tím víc nahlas říkat Billovo jméno. Ten se jen usmívá. Líbí se mu, jak se to Tomovi líbí. Rychle se přes všecky vrstvy dostane až tam, kam chtěl a začne pohybovat rukou. Po chvilce položí ukazováček na bratrovy rty, aby se trošku ztišil. Tom se opravdu snaží nenadělat tolik hluku, ale s blížícím se vyvrcholením se mu to pořád míň daří, až ho Bill musel tišit celou dlaní. Poslední výkřik do Silvestrovské noci a Tomovy svaly se silným oddechováním povolily. Rychle k sobě přitáhl Billovu hlavu a prudce a dlouze jej políbil. Vlastně jako v návalu velké emoce po tomhle zážitku.
„To bylo úžasný!“ vzdychl mu ještě do ucha. Bill se zakřenil.
„Jsem prostě dobrej!“ Oči mu pod vlivem alkoholu jen svítily. Lehl si vedle ještě vydýchávajícího se bratra a smál se na strop.
„Co je?“ otočil k němu hlavu Tom.
„Právě jsem udělal svýho homosexuálního bratra. xD“ rozesmál se. Tom se taky rozesmál jak pitomě to znělo. A tak tam jen tak leželi a několik minut se svíjeli v záchvatech smíchu.
„Třičtvrtě na půlnoc,“ koukl najednou Bill na mobil a zase se jen usmál.
„Tak jdem dolů, pojď!“ zvedl se Tom, chvilku hledal rovnováhu, ale podařilo se a doslova vytáhl bratra z postele, až málem spadl na zem. Podepřel ho za paži a táhl ven z pokoje.
„Pusť mě, ať si mamka ještě něco nemyslí,“ Bill se vytrhl Tomovi a zavěsil se na zábradlí u schodů.
„A ty schody jako chceš sjet po zadku, nebo skutálet?“ pobaveně Billa pozoroval, jak se křečovitě drží zábradlí a jeho nohy se nějak nemají k dalším krokům.
„Fajn, vem mě!“ nečekaně se mu vrhl na záda, až Tom narazil do zdi a málem spadl ze schodů. Chytnul ho za stehna a pomalu se vydal s Billem na zádech ze schodů dolů. Bill toho využíval jak mohl. Měl poněkud veselejší náladu než kdykoli dřív. 🙂 Odhrnul mu dredy z krku a něžně se mu do něj zakousl, zatímco ho nohama pevněji obejmul.
„Bille, nech toho!“ šeptal a s úsměvem jej krotil Tom. Bill jen zabručel. Sešli schody.“Slez.“ Pustil Tom Billova stehna.
„Donuť mě.“ Rozesmál se Bill a držel se na jeho zádech jako klíště. Tom polechtal Billa dvěma prsty na spodní straně stehen. Bill to nečekal a prudce sebou stáhl Toma na zem. Tomovi už bylo všecko jedno. Ležel hlavou na Billově smíchy se zvedajícím břiše a popadal dech, zatímco slzy smíchu mu tekly po tvářích.
„Co tady děláte?“ objevila se ve dveřích překvapená matka.
„My jsme… spadli!“ vyprskl Bill a smál se s pevně zavřenýma očima.
„Už nic nepijte!“ zakroutila hlavou a odešla zpátky do obýváku. Bill se vyhrabal na nohy jako první, pomohl na nohy Tomovi a táhl ho do kuchyně.
„Co-“ než stačil doříct, Bill vzal ze stolu další láhev, která byla otevřená a vrazil mu ji do ruky. „Pij!“. Tom neváhal. Přece jenom ještě nebyl tak opilej jako bratr. Bill mu láhev ale téměř vzápětí vzal zase z ruky a napil se sám.
„Bille, už radši-“ Bill se jen usmíval, zatímco polykal další a další doušky a opatrně odstupoval dozadu, aby mu Tom flašku nesebral.
„Už bude půlnoc, tak pojďte sem.“ Ozvalo se z obýváku. Bill položil láhev na linku a ještě zachytil Toma ve dveřích.
„Chci s tebou prolíbat půlnoc!“ Tom vyvalil oči.
„To je hloupost, to nevysvětlíme, Bille.“
„Ale já chci!“ nevzdával to.
„To ale nej-„
„Tak jdete?!“ matka se s netrpělivým výrazem objevila ve dveřích. Tak jim nezbylo nic jiného, než poslušně napochodovat do obýváku k ostatním. Do půlnoci zbývalo pět minut. Jejich sousedka vyrovnávala skleničky na stůl. Všichni si povídali a nikdo nevěnoval pozornost klukům, kteří stáli a nervózně přešlapovali. Bill se bokem nalepil na Toma, našel jeho ucho a naléhavě zašeptal.
„Tome, ale já chci, prosím, prosím!“ Tom se s úsměvem ošil, jak ho na tváři lechtaly Billovy vlasy. Taky se naklonil k Bilovu uchu.
„To nemůžem, uděláme to potom, jo?“
„Nee, Tome, já s nikým nikdy neprolíbal půlnoc! Já bych si to tak přál…“ povzdechl si Bill a s úsměvem se zakoukal do stropu.
„No tak, Bilee!“
„Hmm…“ neodvracel pohled od stropu, jen opatrně rukou za zády stiskl Tomův zadek.
„Bille!“ zavrčí Tom, ale to už každej dostane do ruky skleničku a všichni si stoupnou kolem stolku. Zraky všech se upřou na hodiny na zdi.
„Deset, devět…“ Bill upře na Toma prosebnej pohled. „…pět, čtyři…“ Tom Billa popadl za ruku a během sekundy stáli za rohem v předsíni, opřel žádostivého Billa o zeď a políbil ho. Líbali se, zatímco z obýváku se ozývaly poslední sekundy roku a následné cinkání skleniček. Tom se odtáhl od dvojčete a sledoval, jak pomalu otvírá oči a zavírá pusu. Vztáhl ruku k Tomovi a pohladil ho po tváři.
„Děkuju,“ v očích se mu zalesknou slzy dojetí. Tom se jen usměje. I přes spoustu alkoholu v krvi se mu v hlavě začnou rodit zvláštní myšlenky… Bill… právě teď, v tuhle chvíli pro něj přestává být pouze bratrem. Všecko, co s stalo do téhle chvíle, bylo spíš jen z hecu, ze zvědavosti, ze srandy, ale nic, co by jen zdánlivě připomínalo opravdový city ne. Utápěl se v jeho hlubokých lesklých a opilostí a snad i něčím jiným zářících očích a nevěděl, jak mu to vysvětlit. I přesto, že hrozí, že zítra si Bill z dnešního dne nebude nic pamatovat, chce mu to říct, vysvětlit, svěřit se mu. Uslyšeli kroky.
„Kde jste jako byli?“ vyrušila je zas máma. Tom ustoupil o krok zpátky.
„Billovi bylo špatně, si myslel, že bude zvracet, tak jsme radši odešli,“ vysvětlí honem.
„A už ani kapku!“ vztekala se a vytrhla jim zapomenuté a netknuté skleničky z rukou. „Pomoz mu se přvlíct, ulož ho a dej mu k posteli kýbl!“ zadala Tomovi. Ten jen kývl. Neodvažoval se rozohněné matce odporovat nebo odmlouvat.
„A…“ otočila se ještě než odešla, „..šťastnej Novej rok,“ vztek jí vymizel z tváře a konečně je obdařila úsměvem a následně odešla. Tom vzal bratra kolem pasu a dovedl do pokoje. Vysvlíkl ho a uložil do postele. Chtěl se zvednout a dojít mu pro ten kýbl, ale Bill ho chytil za ruce.
„Já tě chci, Tome. Nechci žádnou holku, nechci nikoho, chci jen tebe,“ mumlal a jazyk se mu pletl, přesto na něm bylo vidět, že to myslí vážně.
„Já tebe taky,“ přiznal Tom a stiskl jeho ruce. Pak se zvedl, došel do koupelny pro kýbl a vrátil se do pokoje. Uviděl Billa, krčícího se na zemi a čmárajícího něco na kus papíru.
„Co to děláš?“ položil kýbl k posteli a přišel k němu.
„Nechci to zapomenout.“ Bill se pomalu a s úsměvem na rtech položil na zem, zavřel oči a hluboce vydechl… usnul. Tom vytáhl papír z pod jeho ruky… ‚Miluju Toma‘
autor: *Nicky*
betaread: Janule
Jééééééé….roztomilýý jak něco:)kláásna
Tuhle povídku jsem četla snad 10x xDDD
Nejvíc úžasná ^^
jéééé to je krasny!!!A ja sem se u toho 1. dilu lůekla ze je to jenom jeden díl xD
Aaaaa Nickyy!!! Jestli něco miluju tak tvoje povídky a obzvlášť tuhle znam jí skoro nazpaměť
Máš můj obdiv… myslím že si jí jdu přečíst znovu a hned potom nějakou další a další… xDD
Jé, to už je dlouho, co jsem tohle četla 🙂 a pořád je to stejně krásné jako posledně 🙂 Sladká pohádka na dobrou noc (strávenou s matikou a slovíčky z něminy pod peřinou, protože ty zítřejší testy musím zmáknout :D) Těším se až zase něco napíšeš a i na to až si znovu přečtu i ty ostatní 🙂
tohle už sem četla tisíckrát,ale pořád je to tak nádherný:*-)!!! Je to dojemný,hrozně…ale prostě překrásnej příběh! Je to veselý,má to nápad a ty city sou tam strašně krásně vyjádřený=o)!!!Vždycky se mi na konci hrnou slzičky do očí:)! Nevím čím to je,ale prostě ta povídka na mě působí moc krásně…!
wow to je krásný, už sem to četla hodněkrát, prsotě úžasná povídka!
waaaaaaaaw je to totalne super poviedka!!!!!!!!!!!!!!!!!
Krásnýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý
No to je nádherný 😀
to je nejdokonalejší dokonalost! a některý části jsou tak vtipný, jsme myslela, že se zadusim smíchy :D…a ten konec, jak ho políbí, a jak se to napíše, to je tak krásnýý, všechno je krásný! fakt dokonalost!
Oh môpj bože , to bolo tak strašne roztomilé! 🙂
Tak toto bolo naozaj pekné :)… páčilo sa mi, že tam bolo to ich súrodenecké podpichovanie, vtipné okamihy a na koniec aj naozajstné city 🙂 veľmi pekné :)… a fakt by ma zaujímalo aké to muselo byť ráno keď sa obaja zobudili 😀