Midnight Kiss (1/3)

Dva hubení vysocí kluci kráčejí zasněženou cestou. To, že jsou hubení, bohužel není přes vrstvy mikin a bund ani poznat. Kolem nich vesele poletuje sníh a vytváří tak příjemnou povánoční atmosféru. Je pět dní po Štědrém dni a oni se rozhodli projít na čerstvém vzduchu a i přesto, že jsou prakticky pořád spolu, na tyhle rozhovory je příliš málo času a příležitostí. Tom, ten, který skrýval ve své velmi objemné kapuci dlouhé dredy, měl tajemství. A nejspíš je právě teď vhodná příležitost svému bratrovi, svému dvojčeti, přiznat pravdu. Povědět mu opravdu vše o svém životě… Je tu totiž jistá věc, kterou ještě skoro nikomu neřekl. Alespoň ne nikomu blízkému. Billovi sice věřil, ale tohle se lehce neříká ani právě takové osobě.

„Bille?“ zeptal se Tom, když se konečně odhodlal.

„No?“ Bill nečekal žádnou důležitou informaci, takže to nebral s takovým zaujetím. Tom se zastavil, Bill překvapeně taky. „Co se stalo?“ koukl překvapeně do tváře svému bratrovi.

„Asi bych ti měl něco říct,“ zhluboka se nadechl Tom.

„Povídej…“ zamračil se Bill.

„Já… jsem na kluky,“ upřel Tom svůj pohled do sněhu pod sebou. Srdce měl až v krku, měl strach, jak to jeho bratr přijme, jak na to bude reagovat, jestli ho neodsoudí…? Bill tohle opravdu nečekal, vyvalil oči a mírně pootevřel pusu.

„Pročs mi to nikdy neřekl? Jak dlouho… ?“ vypadly z něj první dvě otázky, co ho napadly.

„No, moc dlouho ne, asi tři měsíce?“

„Tři měsíce? Pročs mi to neřekl?“ zopakoval Bill důrazněji.

„Já jsem měl strach víš… že to nevezmeš, že se ti budu hnusit, že-„

„Ach, Tome,“ přerušil Bill jeho výlev a slzy hrnoucí se do očí a padl mu kolem krku. „Vždyť jsem tvůj brácha, co si to o mně myslíš?“ nechtěl ho pustit. Tom se mu vymanil ze sevření a koukl do očí.

„Díky, já… prosím, nikomu to neříkej.“

„Neboj,“ ujistil ho Bill a dál pomalu pokračovali v cestě. „Jaks na to přišel?“ zeptal se po chvíli Bill.

„Noo… pamatuješ na Filipa?“

„Toho kluka, jak k nám jednu dobu pořád chodil?“ Bill se najednou zarazil… došlo mu, že to asi těžko byl jen ‚kamarád‘. „Ty a on jste-?“ Tom jen kývl hlavou.

„A na Marka… si pamatuješ?“ Bill jen překvapeně koukal. Byl mírně v šoku. Věděl, že Tom není zdaleka takovej děvkař, za jakýho ho všichni pokládaj, že ani náhodou nepřefikl 25 holek, že i ten rozhovor pro Bravo byl jen pečlivě vymyšlenej! Když vzal vlastně jeho život zpátky, Tom měl naposledy holku někdy ve třinácti. A měl jen dvě holky… jo, co Bill věděl, nikoho víc neměl. A teď… mu tady hodí dvě klučičí jména, který považoval jen za nějaký jeho známý nebo kámoše. Mělo ho napadnout, že se scházeli až moc často a kolikrát slyšel cvaknout ve dveřích Tomova pokoje klíč. Nikdy nad tím nepřemejšlel… A teď… po tak dlouhý době, trvá to tři měsíce, mu jeho bratr vyklopí tohle… nemohl být jinak než v šoku. Měl ho rád, bylo to jeho dvojče, osoba jemu nejbližší, nedokázal si představit, že by jemu tak dlouho tajil něco tak zásadního. Jak ho jen mohlo napadnout, že by ho zavrhl? Vždyť byli bráchové bez ohledu na všechno! Jistě, bude mu chvilku trvat, než si na to zvykne, ale nikdy by ho za něco takovýho nezvrhl! Nikdy nikoho neodsuzoval za jeho orientaci, tohle je každýho věc! Nehledě na to, že ten člověk si těžko vybírá, na jakou ‚stranu‘ se dá…

„Tome, mohls mi to klidně říct, vždyť mě můžeš říct úplně všecko.“

„Já vim, díky, já měl vážně strach, že…“ pokrčil ramenama.

„Hlavně už mi nic netaj, ok?“

„Ok,“ usmál se na bratra. Tomovi spadl obrovskej kámen ze srdce, že to Bill takhle vzal, že ho nezavrhl, že v něm má vážně takovou oporu, jakou potřeboval. „Díky, vážně díky!“ hlesl ještě Tom a pak už se jejich rozhovor stočil na Tomovy vztahy a všecko kolem nich a Bill jen zaujatě poslouchal. Dozvěděl se, že s Filipem se Tom po dvou týdnech rozešel, protože ho podvedl a s Markem jim to prostě moc neklapalo a proto se radši v dobrým rozešli. Asi po dvou a půl hodině se vrátili domů. Bill měl pocit, jako by se jejich vztah posílil, jako by si teď víc věřili.

„Neruším?“ strčil po zaklepání Bill hlavu do bratrova pokoje. Bylo něco kolem půl desáté večer.

„Nee vůbec, pojď,“ vyndal si Tom sluchátka z uší a sedl si na posteli. Bill vklouzl dovnitř a s úsměvem zvedl nad hlavu ruku, ve které třímal dvě plechovky Red Bullu. Jednu hodil Tomovi a padl za ním na postel.

„Jsem rád,žes mi to řekl,fakt!“ ujistil ho Bill dneska už po několikáté. Tomovi jako by se značně ulevilo, když to konečně někomu přiznal.

„Jsem rád, že to víš,“ usmál se na dvojče a s prasknutím otevřel svou plechovku.

„Tak povídej, Tome, jaks vůbec přišel na to, že je všecko jinak nežs myslel, hm?“ pohodlně se usadil a opřel hlavu o zeď za sebou.

„No… tak dřív, to už je fakt dýl, tak jsem byl na nějaký pařbě – u Andyho, jak jsme pak táhli Georga domů, pamatuješ?“ Bill kývnul. „No, tak zrovna, když jsem byl ve stavu, kdy jsem se tak tak držel na nohách, tak jsem se tam s nějakým klukem vsadil, že se vykousnem s jedním jeho kámošem. Jen tak, o trochu peněz, vůbec o nic nešlo, bylo to z prdele a já chtěl ty prachy. No a tak jsme to udělali, jenže mě se to… líbilo. Samozřejmě, že jsem mu to neřekl. My se pak už snad ani nepotkali. „V tu chvíli jsem to jen tak přešel, ale pořád jsem nad tím musel přemejšlet a když jsem vystřízlivěl, byl jsem z toho úplně v šoku.“

A pak, po nějaký době, jsem to už potřeboval někomu vyklopit a když jsem spal u Filipa, ani náhodou mě v tu chvíli nenapadlo, že on je vlastně teplej! Vím to o něm tak dlouho a mě to nedošlo! Já to prostě chtěl někomu říct. No… a tak jsem mu to řekl… on se mi smál, jako ne zle, ale pobavilo ho to. Prej ‚Vítej do party‘. No a to mi to došlo, že je teplej. A od tý doby mi to úplně vrtalo hlavou, ještě když jsem byl u něj. Pořád… každou minutu, cokoli jsme dělali… A on to poznal. A můžu říct, že Filip by sbalil i stoprocentního heterosexuála, kdyby si to zamanul… no a to byl ‚konec‘. Natvrdo se mě na to zeptal – jestli o něm ‚právě teď‘ přemejšlim. Řekl jsem mu, že jo, nemělo cenu kecat. A bylo to. On mě prostě sbalil. A já se nebránil, chtěl jsem to a… tak se to stalo… za jednu noc… úplně všecko… a byl jsem jasnej. S holkama byl konec. Jako bych našel něco, co mě víc naplňuje – i když to zní blbě, já vim. Byli jsme spolu asi dva týdny, pak mě podvedl a přestali jsme spolu udržovat kontakt. No a Mark… s tím jsem si nějakou dobu jen psal po netu. Byl v pohodě. Pak jsme se sešli a on byl hrozně nadšenej, že jsem to já… já mu totiž neposílal fotku a tak nevěděl, kdo fakt jsem. No a ze začátku to bylo ok, ale pak mi přišlo, že mě až moc zbožňuje kvůli tomu, KDO jsem… a tak jsme se v dobrým rozešli. Ale fakt je to dobrý, jako vztah mezi náma.“ Tom rozhodil rukama a podíval se na Billa. Ten ležel stočenej v klubíčku a spal. Tom se jen usmál. Mluvil tak dlouho a přitom koukal z okna a všude okolo, tak si ani nevšiml, že Bill usnul. Přehodil přes něj přikrývku, sám si lehl hlavou na druhou stranu postele, zachumlal se do zbylýho kousku deky a spokojeně usnul.

Nějakou dobu po tom, co se pár nedočkavých paprsků slunce prodralo skrz žaluzie do pokoje a dopadlo na zavřená oční víčka obou dvojčat, se začali Bill a Tom probouzet. Bill překvapeně zkoumal, kde se to probudil a Tom… s kým to má propletené nohy?

„Brý ráno,“ protáhl se Bill a hlasitě zazíval.

„Čau,“ usmál se Tom. „Měls mě klidně večer vzbudit, když jsem usnul.“ Bill se opřel o lokty a začal vyplétat svoje nohy z těch bratrových. Z tepla pod peřinou se mu ale ještě nechtělo a tak je nechal jen tak volně natažené vedle.

„Vypadals unaveně, tak jsem tě tu nechal,“ vysvětlil Tom.

„Tak dík,“ usmál se Bill a natáhl ruku pro už dávno zteplalej zbytek Red Bulla, co ještě ležel vedle postele. „Zítra je Silvestr. Je něco, cos chtěl tenhle rok udělat, ale nevyšlo to?“ zeptal se bratra. Tom se zamyslel.

„Asi ne, neplánuju si věci, co chci další rok udělat, byl bych zklamanej, kdybych třeba dneska zjistil, že to nevyšlo… Co ty? Ty sis dal nějaký předsevzetí?“

„No… ani ne tak předsevzetí, jako jsem spíš doufal… že se konečně najde někdo… pro mě,“ usměje se rozpačitě Bill. Nerad o takovejchhle věcech mluví takhle přímo, ale před bratrem se stydět nemusí.

„A je jich tolik… to je pech, co?“ přikývl chápavě Tom.

„Jo… jenže čím čas postupuje dál, tím míň začínám věřit cizím lidem. Nedokážu si představit, že bych mohl začít věřit nějaký cizí holce,“ postěžoval si Bill. „Ale takhle nesmíš uvažovat. Takhle se to ještě zhoršuje.“

„No já vim, ale… vlastně jsem šťastnej, moje sny se plní jeden za druhým a kdybych si fakt někoho našel, možná bych na ni vůbec neměl čas a všecko by se tím jen zkomplikovalo. Jo, ale stejně…“

„Já vim,“ povzdechl Tom „Chápu tě. A koukni na mě. To se nesmí nikdy provalit, to by byl prostě konec. Já-„

„Tome, napadlo tě, že by to třeba lidi nebrali tak hrozně tragicky, jak si myslíš?“ skočil mu Bill do řeči.

„Co tím chceš říct? Že se mám přiznat??“ Tom se překvapeně posadil.

„To jsem neřekl, ale ty vidíš jen to nejhorší. Jasně, že spousta… hrozně moc holek… bude zklamaná, ale ony se s tím smíří, budeš ten, co se nebál to přiznat, nee ten, co se takovou dobu přetvařoval.“ Tom upíral svůj pohled kamsi do neznáma.

„Já vím, že máš pravdu, Bille,ale já… co říct, nejsem na něco takovýho připravenej. Já vím, že by to bylo možná nejlepší, ale já teď nemůžu… já bych to nedokázal přiznat.“ Sklopil Tom zrak.

„Ale nee, Tome,“ Bill se okamžitě posadil a chytl bratra za rameno. „Tak jsem to nemyslel. Já vím, že by to bylo těžký. Jen chci, abys o tom uvažoval… nenutím tě dělat něco, na co se necítíš, to ne,“ natáhl se víc a Toma s uslzenýma očima sevřel v náručí. „Hlavně se netrap. A nebreč!“ setřel mu slzy. „A vstávej, jdem se najíst, na depky bude plno času příští rok!“ Bill už vylezl z postele a společně šli na snídani.

„A co tenhle?“ zeptá se Bill, když televizi přepne na další kanál.

„Nelíbí se mi jeho postava.“ Odpoví Tom.

„Co je špatnýho na jeho postavě? Dyť není tlustej, je normální.“

„Jo, ale mě se líbí hubenější kluci.“ Usměje se Tom. Bill právě zjišťuje, jací kluci se jeho bratrovi líbí, přepíná televizi z jednoho kanálu na druhý a hledají kluky v jejich věku.

„Tenhle!“ téměř vykřikne Tom. „Ten se mi líbí.“ Spokojeně pokýve hlavou.

„Ok… aaa tenhle?“

„Ne, nemá hezkej zadek.“ Bill vyprskne smíchy.

„Ještě jsi ani neviděl jeho obličej.“

„To je fuk, zadek je důležitej.“

„Aha…“ významně se usměje Bill.

„A co já?“

„Co co ty?“ vykulí Tom oči.

„No jak bys zhodnotil mě?“

„Nad tím jsem nikdy nepřemejšlel! xD“ rozesměje se Tom.

„No tak prosím – právě teď máš prostor přemýšlet.“ Tom jen neznatelně s úsměvem zakroutí hlavou a zadívá se z okna. Nad tímhle opravdu nikdy nepřemejšlel, protože to je prostě Bill, brácha. Ale je pravda, že on svým vzhledem je přesně ten typ kluka, kterej by ho zaujal…

„No tak co?“ drcne do něj Bill a vyruší jej tak z přemýšlení.

„Ty seš brácha, to je jiný.“

„No ale kluk jsem, zapomeň chvilku na to, že jsme vyšli ze stejný dělohy.“ Tom se usměje. „No tak honem Tome, nějak moc přemejšlíš, líbí se ti tvůj bráška nebo ne? Jednoduchá otázka ;o)“ šťouchá do něj Bill a baví se tím, jak je Tom v rozpacích. Tom se protáhne, stoupne si, nakloní se nad bratra.

„Fakt bys to chtěl vědět? Ok, seš naprosto neodolatelnej.Chtěl bych tě líbat a bůhví co ještě.“ Upře na Billa svůj svůdnej pohled, vypochoduje z obýváku a nechá naprosto překvapeného Billa sedět na gauči. V chodbě vyprskne smíchy… má vyloženě prdel z Billova překvapenýho důvěřivýho výrazu xD Bill slyšel smích a s úsměvem zakroutil hlavou. ‚To je fakt idiot!‘ pomyslel si a vydal se za Tomem, kterej se zatím vydal do svýho pokoje a plácl sebou na postel.

„Ty seš debil!xD“ objeví se Bill ve dveřích pokoje a jde si lehnout na druhou stranu postele. „Tak co teda, hm?“ zvedne hlavu k Tomovi. „Pěkně ses vyhnul odpovědi!“ směje se Bill, až se mu smíchy rychle zvedá a klesá hrudník. „Připadám ti hnusnej jako kluk? No řekni, já se neurazím.“ Mrká ještě na Toma.

„To jsem neřekl.“ Usměje se Tom. Neví proč, ale přijde mu divný bavit se s Billem o tomhle. xD Bill si vesele stoupne na postel a z výšky hledí na bratra.

„No vidíš, tak co se ti na mě nelíbí? Nohy, ruce, můj sexy úsměv?“ zářivě se usměje. „Neboo… snad můj zadek není perfektní? =o.“ hraje Bill překvapenej výraz a stiskne svůj zadek.

„Ne Bille, tvým zadkem to opravdu není,“ usměje se pobaveně Tom.

„Ne? A čím to teda je?“

„Nelíbí se mi to, že seš můj brácha. Tím to je.“

„Ahaa a kdybych nebyl, tak-„

„Bille, o co ti jde?“ skočí mu Tom do řeči. Bill lehce zrůžoví.

„O nic, jen mě to prostě zajímá.“

„Aha, no tak fajn, seš pěknej, stačí?“ řekne konečně Tom.

„Fakt, jo? xD“ se smíchem si klekne. Baví ho, jak je to Tomovi nepříjemný >=o) „Tak dík, to se neslyší každej den… teda myslím od bratra! xD“

„Za co děkuješ? Za to, že seš pěknej?“ rozesměje se Tom.

„Ne, za to, že tobě přijdu pěknej…“ právě teď Billovi dojde, jak blbě to zní, ale Tom hned promluví.

„No tak jsme jednovaječný dvojčata, nemůžu přece o ‚sobě‘ říct, že nejsem pěknej >=o)“ „Hm, super, takže jsi mi zkazil radost.“ Naoko se urazí Bill.

„Copak, copak, bráško, snad netoužíš po tom, abych ti říkal, jak seš pěknej?? xD“

„No a proč ne?“

„No tak to je jako bych já z tebe tahal, jestli se ti líbím,“ yysvětluje Tom.

„No mě se ty líbíš. Vidíš? Mě to takovej problém jako tobě nedělá. Klidně o svým drahým bratrovi řeknu, že je kus.“ Usměje se Bill.

„No, ale to bys neměl říkat.“

„A proč ne?“

„Nejenom, že jsem tvůj bratr, ale ještě navíc jsem teplej a celkem dlouho jsem nikoho neměl.“

„A to jako co? Jakože by ses snad neudržel?? xD“ směje se Bill.

„To jsem neřekl,“ zatne Tom zuby.

„Ale je to tak,“ zvolá vítězně Bill a svalí se na postel. „Ne, Tome, to vím, že by sis nedovolil.“

„Jak nedovolil?“ nechápe Tom.

„No to bys neudělal. Jsem tvůj brácha, to bys prostě neudělal.“ Tom se z neznámého důvodu vztekal. Jak tohle Bill mohl takhle prohlásit? Kde bere tu jistotu? Jistěže má pravdu… ale to přece nemůže vědět! Nejradši by mu dokázal, že se plete, že není tak předvídatelnej, jak si myslí >=o/

„No, ale ty seš můj otravnej bratr, tak tě třeba budu muset nějak umlčet,“ ušklíbne se na Billa.

„A to jako jak?“ zeptá se jeho dvojče a neskrývá pobavenej výraz.

„Třeba bych tě mohl vášnivě políbit.“ Billovi na okamžik pobavenej výraz zmizí z tváře.

„A to by ti nebylo divný – líbat MĚ? Bráchu?“

„Hm, asi jo.“ Uzná Tom.

„Aaa, já říkal, že by sis to nedovolil! xD“ Bill se už zase válí po posteli. Tom se vevnitř tak trochu urazil, ale nedal to najevo. „Jdu na záchod.“ Vyskočí Bil z postele a vyběhne z pokoje. Tom hodí jen vzteklej pohled na dveře. Nerad v sobě dusil vztek…

autor: *Nicky*
betaread: Janule