autor: Gaja
Počkej, přestaň,“ řekl Bill a odstrčil se tak daleko, jak jen mu Tomova náruč dovolila.
„Cože? Proč?“ Zeptal se Tom a díval se na Billa překvapeně, a to jak proto, že ho zastavil, tak i proto, že se vůbec nechal políbit.
„No, pro začátek, lidé zírají,“ řekl Bill a rozhlédl se po lidech na ulici kolem nich.
„A?“
„A… a,“ odpověděl Bill nepřesvědčivě, vykroutil se ze sevření a věnoval Tomovi zazírání. „A za druhé, co ta holka, hm?“ Zeptal se, zkřížil si ruce na prsou a snažil se vypadat co nejvíce vztekle, což bylo nakonec jednodušší, než si myslel.
Tom se zamračil a podíval se na Billa zmateně. „Holka? Jaká holka?“
„Ta malá blonďatá coura, se kterou jsi vypadal v té restauraci tak pohodlně. Tohle není vůči ní zrovna fér, nemyslíš?“ Zeptal se Bill a navzdory své vůli se rozmrzele zamračil.
„Blonďatá?“ Zeptal se Tom znovu a jeho paměť se vrátila do okamžiku, kdy spatřil Billa naposledy. „Počkej, ty myslíš Ginu? To je snoubenka mého bratrance Simona. Zrovna se zasnoubili a chtěli to se mnou oslavit, než odletí do států navštívit její rodinu.“
„No, tak… kde byl on?“ Zeptal se Bill s našpulenými rty.
Tom potlačil malý úsměv. „Odešel na záchod, než ses objevil.“
„… Aha.“
„Aha,“ zopakoval Tom a natáhl se dopředu, přejel rukama po Billových pažích a opět si jej přitáhl blíž. „Tys žárlil,“ řekl s malým úsměvem.
Bill si odfrkl. „To je hloupost. Není tady nic, na co bych měl žárlit,“ řekl defenzivně a snažil se o tom přesvědčit i sám sebe.
„Hm,“ odpověděl Tom prostě a třel palcem Billovu paži. „Hele, nechtěl bys tohle dělat někde jinde?“
„Cože? Dělat co? My nic neděláme.“
„Myslím, promluvit si,“ řekl Tom. „Někde jinde než na ulici. Někde víc v soukromí.“
„Já…“ Začal Bill, ne tak úplně proti té myšlence soukromí a Toma, i když věděl, že by měl. Nyní byla ta chvíle, aby stál za svým rozhodnutím a dělal to, co musel, co bylo správné. „To zní dobře.“
***
„Takže, tady bydlíš,“ řekl Bill, když se rozhlédl po studiovém apartmánu.
„Jo, pro tuto chvíli,“ řekl Tom s pokrčením ramen. „Zrovna se dívám po nějakých jiných možnostech. Po něčem, no, s pokoji, hádám. Kde jsou stěny, na které si můžu něco pověsit a tak.“
„Já myslím, že je to hezké,“ odpověděl Bill, natáhl se, aby zapletl prsty do přední části Tomovy košile a přitáhl si jej k sobě. „Jako ty.“ Bill přitiskl své rty na Tomovy, vedl ho zády k pohovce a stáhl si jej na sebe, než kolem něj omotal nohy.
„Hej,“ řekl Tom jemně a vykroutil se z Billových úst. „Tohle není mluvení.“
„… Hm, a?“
Tom odstrčil Billovy ruce, když se pro něj Bill znovu natáhl. „A my jsme si sem šli promluvit.“
Bill na něj zamrkal. „Co?“
„Přišli jsme si sem promluvit,“ zopakoval Tom a přejel špičky prstů po Billově tváři. „Rád bych tě poznal víc, než jen takhle.“
„Opravdu?“ Zeptal se Bill a snažil se udržet, aby se nerozzářil nebo šíleně nezčervenal.
„Opravdu. Myslel jsem, že bychom se mohli jen tak poflakovat, podívat se na film. Mohl bych objednat čínu?“
„Takže ty nechceš, ehm…“ Bill se proti Tomovi zavrtěl a vysloužil si tak malé zasténání.
„Ach bože ne, já chci. Chci říct, že opravdu, opravdu chci, ale… ještě ne, hádám? Nechci, aby tohle bylo jen o tom.“
Bill se kousl do rtu a vzhlédl k Tomovi. „A o čem chceš, aby ´tohle´ bylo?“
Tom se usmál a zastrčil Billovi vlasy zpátky za ucho. „Nevím, ale byl bych rád, kdybys mi dal šanci to zjistit.“
„Tome,“ začal Bill smutně a zpracovával si v hlavě celou svou řeč, jen aby ji měl kompletně zmařenou Tomovými sladkými, mátovými polibky.
„Prosím?“
Bill si tiše povzdechl. „Večeře a film?“
„Mm hmm.“
„Okay,“ souhlasil Bill a hravě popadl přední část Tomovy košile. „Ale to je všechno.“
„Jasně,“ odpověděl Tom a věnoval Billovi úsměv, ze kterého se mu rozpouštěly vnitřnosti.
***
Bill se pevně přitulil k Tomovu boku, poslední sousto jeho jídla bylo dávno pryč a oni byli už v polovině jejich třetího filmu. Stále věděl, to bylo potřeba si přiznat, že měl odejít hned na konci prvního filmu, věnovat Tomovi příjemné rozloučení a udělat, co je v jeho silách, aby ho znovu vystřihl ze svého života, ale Tom byl prostě tak měkký a pohodlný na opírání, že se nechal ukolébat, řekl si, že odejde později, a opět selhal. Bylo to příliš těžké, chtít odejít a přestat si užívat přetrvávající vůni Tomovy kolínské, přestat poslouchat tiché komentáře, které mu Tom šeptal do ucha bez ohledu na to, jak nesmyslné byly. Chtěl být tady, stulený proti Tomovi a nedělat nic jiného, než prostě být.
Což byl přesně důvod, proč musel odejít.
„Měl bych jít,“ řekl Bill tiše a dotkl se zadní strany Tomova ramene, kde měl kolem něj omotanou paži. „Už je pozdě.“
„Není tak pozdě,“ řekl Tom a objal Billa blíž. „Mohli bychom nejdřív alespoň dokoukat tenhle film, ne?“
„Já nevím, myslím, že musím, ehm… Měl bych jít.“
Tom zvedl Billovu bradu až k sobě a zachytil jeho pohled. „Byl bych rád, kdybys zůstal.“
„Nemůžu,“ zašeptal Bill.
„Proč ne?“
„Protože to není fér,“ řekl Bill a vykroutil hlavu z Tomova sevření. „Nemůžu to udělat tobě, a ani sobě. Nechci tě tahat za nos.“
Tom zavrtěl hlavou. „Ale to neděláš.“
„Ano, dělám!“ Vykřikl Bill a zvedl se z pohovky. „Jsem tady, chovám se, jako bych tady měl být, a že je to všechno okay, ale není, Tome. Nemůžu dovolit, aby z toho něco bylo a musím přestat… to zkoušet.“
„Ale já chci, abys nás to nechal zkusit,“ řekl Tom, vstal a položil ruku na Billovu paži jen proto, aby ji odstrčil. „Proč ne?“
„Protože jsem děvka, Tome,“ zasyčel Bill. „Můžou to maskovat do jakýchkoliv krásných slov, když potřebují, aby to znělo seriózně, ale takhle to prostě je a ty to víš lépe než kdokoli jiný. Takže nemůžu, protože to není fér, abych tě nechal si myslet, že bychom mohli něco mít a pak se prostě jen otočit a další den sám sebe prodat té nejvyšší nabídce. Nemůžeš mě mít právě proto, že kdokoli jiný může. „
Tom udělal krok vzad, malý záblesk zklamání v jeho očích nutil Billa chtít vzít všechno zpátky, jakmile to řekl. „Takže ty to nechceš ani zkusit?“
„To je polovina problému,“ řekl Bill s povzdechem, rukou si projel skrz vlasy. Já chci. Opravdu, opravdu chci. Já… měsíce jsem bojoval, abych se tě pokusil dostat z hlavy, a jakmile jsem si myslel, že by se mi to mohlo povést, jsi tady znovu, a já to nenávidím. Tys nikdy neměl být problém, a když jsem si uvědomil, že bys mohl být, tak jsem se snažil, abys zmizel.“
„To je důvod, proč mi pořád říkali, že máš plné rezervace,“ řekl Tom částečně sám pro sebe.
„Myslel jsem, že kdybych se nemusel obávat, že se s tebou setkám, všechno se vrátí do normálu,“ řekl Bill a dosedl zpátky na pohovku s rukama na stehnech. „Očividně to nefungovalo.“
Tom se také posadil, držel se v uctivé vzdálenosti od Billa. „Takže, v tom klubu…?“
Bill zavrtěl hlavou a podíval se na Toma s přímýma, široce rozevřenýma očima. „Nemáš ani ponětí, jak moc tě chci,“ řekl upřímně. „Já ani nevím proč, vážně. Není to, jako bych tě vůbec znal mimo tohle všechno. Já ani neznám tvé příjmení, proboha.“
„Kaulitz.“
„Co?“
„Moje příjmení. Je to Kaulitz,“ řekl Tom a Bill se pousmál.
„Kaulitz,“ řekl Bill, zkoušel, jak mu to bude znít. „Počkej, Tom Kaulitz? Jako ten klubový chlápek? … Do prdele, to byl tvůj klub, nebo ne?“
Tom se zazubil. „Proč bych měl jinak nahoře pokoj? To místo mi našel tvůj kámoš Jarret.“
„Kurva,“ zaklel Bill a znovu zavrtěl hlavou. „To ale nic nemění. Znát tvé příjmení není tak velká věc a pořád tě neznám.“
„Ale pořád mě chceš?“ zeptal se Tom, na oplátku se mu dostalo smrtícího zazírání. „Pokud to pomůže, já tě chci taky.“
„No duh,“ řekl Bill, šoupal nohama proti koberci.
„Ne, myslím to vážně. Tulení na gauči a špatné filmy a snídaně, to všechno s tebou chci, ne jen nějaký malý flirt v mrňavé kanceláři s rozkládacím lehátkem. Byl jsi v mé hlavě od chvíle, kdys mě poprvé nechal tě mít,“ řekl Tom a přisunul se k Billovi trochu blíž. „Byls něco speciálního.“
„To mi říká každý „
„Ale já to myslím vážně. Bylo to… jako bys to tak opravdu cítil. Nedělal jsi jen nějakou práci, a nesnažil ses, abys mě udělal tak rychle, jak jen by to bylo možné. Bylo tam nějaké spojení,“ řekl Tom. „A bože, když to říkám takhle nahlas, zní to tak banálně, ale mám pocit, že víš, jak to myslím. Je to tak?“
Bill zaváhal, než lehce přikývl. „Jo. Spojení nebo ne, pořád to nemůžu udělat. Nemohl bych tě políbit na rozloučenou a odejít spát s někým jiným, nebo tě odmítnout, protože jsem ještě z práce rozbolavělý. To by nebylo fér.“
„Hej,“ řekl Tom jemně, sklonil Billovu tvář k té své. „Já tě nežádám o věčnost. Nežádám tě, aby ses změnil. Jediné, co chci, je šance.“
„Šance,“ zopakoval Bill, všechno v něm na něj křičelo, aby byl zticha a souhlasil.
„Šanci pro tuto chvíli, dej mi dnešek. Zůstaň se mnou, doopravdy, bez vyklouznutí, zatímco budu spát – a uvidíme, co se stane po tom,“ řekl Tom, uchopil zadní část Billova krku a pohrával si s jemnými chloupky na jeho šíji.
Billovi se rozbušilo srdce, jak na sobě pozoroval Tomovy oči. „Pod jednou podmínkou.“
„Cokoliv.“
„Musíš mě teď znovu políbit,“ řekl Bill tiše, a Tom mu beze slov vyhověl.
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Moc pěkně napsaný. 🙂
Ono je to tak krásne ale Bill má pravdu, má hlúpu prácu, ktorá sa do vzťahu nehodí… mohol by ale skúsiť pracovať ako ostatní ľudia, ktorí sa za prachy nepredávajú. Nemajú taký luxus ale môžu sa naozaj zamilovať a byť šťastní aj keď žijú z mála. Táto kapitola je veľmi smutná ale nádej tam stále je… Ďakujem za kapitolu.
Bill ví, o čem mluví. Takhle ten vztah nemůže fungovat. Možná chvíli, než je začne ničit žárlivost. Ale co pak? Jenže Tom to v tuhle chvíli určitě nevzdá, takže uvidíme, jak se s tím poperou.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Tak Bill konečně pochopil že nemá cenu se Tomovi bránit.
Smutna časť. Hovorí o nádeji a šancí, ale aby to vyšlo, musel by Tom preukázať veľkú trpezlivosť a Bill… Bill by myseľ obetovať strašne veľa. A je otázne, či by to bol ochotný urobiť. A či bude mať vôbec odvahu opustiť svoj bezpečný svet a aspoň to skúsiť. Snáď áno. Ďakujem za časť.
Krásné pokračování….
Uff, tohle bude možná ještě dost složité.
Toma obdivuju, že do toho chce jít, protože já bych asi nemohla. Prvně by Bill musel skončit s prací, abych s ním něco mohla mít…a Bill? Ten se bude cítit děsně. Bude si užívat chvilky s Tomem a pak se bude vracet do své práce za cizími lidmi.. Je to..divné!
Každopádně jsem dost zvědavá, jak se s tím kluci poperou! 😉
Moc děkuji za překlad!