Miluji tě, Kaulitzi

Posted on by Janule
Tom
Ležím v posteli a jako obvykle myslím na svého bráchu! Ano, je to víc jak rok, co jsem si uvědomil,že je pro mě Bill víc jak brácha! Je to přesně rok, co jsem si připustil, že jsem se zamiloval do svého dvojčete! A je to přesně rok, co se trápím jen při pomyšlení, že se ho nemůžu dotýkat, líbat se s ním a vše okolo… Z mého přemýšlení o něm mě vytrhne slabé zaklepání.
,,Dále,“ ozvu se a schovám jeho fotku zpět na své místo, tedy pod polštář…
Ve dveřích se objeví ta nejdokonalejší osoba, kterou znám… můj bratr.
,,Můžu?“ zeptá se nesměle. Jen přikývnu a Bill si to žene za mnou.
,,Co potřebuješ?“zeptám se ho, když stojí přede mnou jen v boxerkách… OMG, až teď jsem si všiml, že má jen boxerky… ach, jak je dokonalý, ta jeho sexy postava, to bříško a…
,,Tome, posloucháš mě????“ zaječí brácha a tak mě už podruhé dnes vytrhne z mého přemýšlení.
,,A-ano,“ odpovím s nejistým úsměvem.
,,Hm… a co jsem říkal????“ podívá se na mě naštvaně…
Poškrabu se na hlavě a udělám omluvný úsměv…
,,To jsem si mohl myslet,“ osopí se na mě brácha. „Já ti tady vykládám tak důležité věci a ty mě vůbec neposloucháš!!!“ naštvaně se otočí a chce odejít.
,,Bille, počkej,“ zakřičím a vylítnu s postele jak střela, jen abych ho zastavil. ,,Počkej, budu tě poslouchat, jen jsem se zamyslel, promiň,“ udělám psí očka.
,,No tak dobře,“ řekne a žuchne do mé postele!! Ach Bille, tohle mi nedělej…
Poplácá rukou na znamení, abych si sedl vedle něho… tak se nejistě posadím a on začne.
,,Víš, bráško, potřeboval… potřeboval,“ zasekne se…
,,Co bys potřeboval???“ zeptám se nechápavě.
,,Ehm,“ odkašle si. ,,Takže, potřeboval jsem s tebou mluvit o… mno o tobě a mě,“ vyklopí to… bože, že by na tom byl stejně jako já??? Ne, to je blbost, Bill by se nikdy nemohl zamilovat do svého bratra, to jenom já jsem tak blbej!!!! Kývnu hlavou, aby pokračoval…
,,Takže víš, poslední dobou se ke mě chováš jinak a….“
,,Jak jinak???“ skočím mu do řeči.
,,Mno, myslím jako odtažitě… a tak,“ řekne.
,,Aha, víš asi…“
„Počkej, nech mě domluvit!!! Už tak je to pro mě dost těžké!!!“ skočí mi do řeči on.
,,Dobře, promiň,“ omluvím se a Bill pokračuje.
,,Takže, víš, Tome, asi bych ti měl něco říct nebo jak ty říkáš, lepší jsou činy. Asi mě za tohle budeš nenávidět a budu se ti hnusit, ale já nemůžu jinak,“ dořekl a políbil mě…
Byl to ten nejsladší polibek, který jsem kdy dostal… když už nám došel kyslík, odlepil jsem se od něj.
,,Ach, Bille, bráško, ani nevíš jak dlouho jsem na tohle čekal,“ řekl jsem a nakláněl jsem se, že ho znova políbím, když mi na stůl přilítl papírek… sakra, zrovna v tom nejlepším !!! Otevřu oči a koukám po třídě, pak na lavici, vezmu ten papírek do rukou, otevřu ho a čtu
,,Copak s tebou je brácha, celý den si zamyšlený, to u tebe nebývá zvykem =o), máš nějaké problémy?Jestli ano, mě se můžeš svěřit! Odp. Bill“
Ach Bille, kdybys jen věděl… prolítne mi hlavou… vezmu tužku a začnu odepisovat.
,,Ha ha ha, nemusíš být zamyšlený jen ty =o) Neboj, nemám žádné problémy, vždyť mě znáš“
Zmuchlám papírek a hodím ho po Billovi, dostane ránu přímo do hlavy…
,,Auu,“ zaječí.
,,Copak se stalo, Kaulitz???“ zeptá se ho úča.
,,Nic, paní učitelko, jen…“ chudáček neví co říct.
,,Jen co??“ zeptá se znova…
,Ehm… zlomil se mi nehet,“ jak to dořekne, celá třída, kromě mě a Andrease, se začne smát, jen se na něj omluvně usměju a on pokýve hlavou, že dobré.
Úča se znova otočí a škrábe na tabuli totální nesmysly.
Zkouším koukat z okna, ale nejde mi to. Pořád můj pohled směřuje k nejdokonalejší osobě na světě… k Billovi.
Něco naškrábe na papírek, zmuchlá ho a hodí mi ho… okamžitě papírek rozbalím…
,,Právě, že tě znám, bráško! Je v tom holka? Nebo co se s tebou v poslední době děje?A nelži mi, víš, že to poznám! Tome, takového tě neznám…jestli se něco stalo a nechceš to probírat takhle, přijď za mnou za chvilku na záchod, budu čekat! Bill“
Ale né… sakra, Bille, já s tebou nemůžu bejt sám v jedné místnosti.
Než mu stačím odepsat, tak se Bill přihlásí a odejde. Než ale odejde, mrkne na mě… to znamená jediné…,,Přijď!!“ ach jo…
Zmuchlám kuličku do původního stavu a hodím jí do kapsy…
,,Ano??“ zeptá se učitelka, když mě po dvouhodinovém hlášení zaregistruje.
,,Mohl… ehm… mohl bych jít na záchod??“ zeptám se a ona si mě začne nedůvěřivě prohlížet…
,,Máte snad s vaším panem bratrem nějaké, ehm… jak bych to řekla… potíže??“ vypotí ze sebe po dlouhé době.
,,NE!! To nemáme, jen potřebuji na záchod, můžu???“ zeptám se znova… prej potíže… ona bude mít potíže, jestli mě na ten hajzl okamžitě nepustí!!!!
,,No tak běžte, ale ať jste OBA za chvilku zpátky!!!! Učíme se novou látku a…“ buch… zbytek jsem neslyšel, protože jsem vyletěl ze třídy jak uragán.
Pomalu se došourám až na záchod… otevřu dveře a spatřím Billa… jak jen tohle přežiju… nebo on??? To je jedno.
,,Ehm,“ odkašlu si. ,,Co potřebuješ??“ zeptám se, dělám nechápavého.
,,Co potřebuji?? Nic, jen… co s tebou pořád je?? Poslední dobou jsi zamlklý, nechodíš ven… vyhýbáš se mi… bráško, co je s tebou???“ zeptal se znova a chytil mě za rameno.
,,Chtěl jsi vědět jenom tohle?! Tak ti znova říkám: NIC se mnou není!!!“ obořil jsem se na něj a sundal mu ruku z ramene… Bože, proč jsem na něj takový, ale když já ho nemůžu mít v těsné blízkosti =o( probleskne mi hlavou.
,,Vidíš a je to tady zase, jsi na mě zlý, pořád jen křičíš, ani si neuvědomuješ, jak mě to bolí… ale ty si neuvědomuješ nic… jsi jen ty, ty a ty!!!!!!“ řekl smutným hlasem a zavřel se do jedné s kabinek…
Tohle jsi posral, Kaulitzi!!!!
,,Bille…Bille, promiň,“ omlouvám se mu a nalepím se tváří na chladné dveře od záchodu
Po chvilce slyším tiché štkaní…
,,Né, Bille, prosím tě neplač… já jsem nechtěl… Bille, pust mě dovnitř!!! Bille!!!“ prosím ho, ale brácha se nemá k tomu, aby mi otevřel.
,,Vypadni a nech mě bejt… vůbec nevím, proč jsem si s tebou chtěl promluvit, mohl jsem si myslet, že mě zase odpálkuješ,“ křikl na mě Bill, ale já se ani nehl… jen jsem hladil dveře… chjo, takhle to bejt nemělo…
,,Slyšel jsi!!! Vypadni!!!“ křikl znova…
Bill
,,Slyšel jsi!!! Vypadni!!“ křikl jsem na něj znova, ale neodcházel… to mě naštvalo… obratně jsem rozrazil dveře… pohled, který se mi naskytl, mě dostal… ležel tam na zemi, koukal mi zděšeně do očí a plakal… ach ne, Tome, tohle jsem nechtěl…
,,Promiň, bráško, já…“
„Ne, neomlouvej se, můžu si za to sám.“ Skočil mi do řeči… Bože, on je sladký, ihned bych ho zulíbal na místě, ale to bych všechno zkazil… řekl jsem si v duchu a pomalu Toma zvedal ze země!
Tom
,,Promin, bráško, já… Ne, neomlouvej se, můžu si za to sám,“ skočil jsem mu do řeči… protože on se vlastně nemá za co omlouvat… bože, přibližuje se… výstražné světélka značí jediné: ,,TOHLE NEDOPADNE DOBŘE!!!!“ ne co to??? aha… ufff…jen mě zvedá ze země…panikařil jsem v duchu…
,,Tak hele, teď se opláchni, já nemůžu,“ dodal a ukázal na svůj make-up na obličeji.
Nechápu, proč se maluje, i bez líčidel vypadá perfektně.
,,Pak půjdeme SPOLEČNĚ do třídy a doma si promluvíme. A jestli na mě zase budeš hnusnej, tak se s tebou přestanu bavit a hotovo!!!“ Dodal rozhodně, až mi to vyrazilo dech, bo Bill takový nikdy nebývá… je hodně citlivý, ale tohle u něj vidím poprvé.
,,Co na mě koukáš, jak na svatej obrázek?! Opláchneš si ty oči nebo ne???“ koukne na mě přísným pohledem… a já si je jdu poslušně umýt.

Bill

,,Co na mě koukáš, jak na svatej obrázek?! Opláchneš si ty oči nebo ne???“ popoženu ho…On na mě kouká??? Na mě?? Že by on…NE!!!!ne ne ne…Bille, přestaň na tohle sakra myslet!!! Myslíš si, že může být někdo stejně tak nechutnej a odpornej jak ty, že by se zamiloval do svého vlastního bratra??? Dvojčete???Ne…ach…dýchal bych za tu bytost, co si právě myje obličej…koukám se, jak mu padají kapky vody za tričko a stékají po rtu…
,,Co je??“ otočí se na mě brácha s otazníkama v očích…
,,Ehm… mno…“ zamyslím se…
,,No tak, Bille, mám tam něco???“ zeptá se a prohlíží se v zrcadle…
,,Ne… teda vlastně jo, počkej… tady,“ nahnu se nad něj a setřu mu palcem kapku ze rtu… připadám si jako by mnou projelo 220… jen jsem se dotkl těch krásných růžových plných rtů a projela mnou vlna… vlna lásky, chtíče…a toho co nemůžu mít…
Tom
C-co to dělá??On…bože, to je příjemný…přejíždí mi palcem přes rty…ještě chvilku a vybuchnu…nekouká se mi ale přitom do očí…proč???Co skrývá??Bojí se, co bych tam viděl?? Podíváme se, co se skrývá za tou tunou čokolády…Ukaž mi, bráško, co tajíš, čeho se bojíš…
Jemně vezmu Billův obličej do dlaní a koukám se mu zpříma do očí…
Ne, to není možný!! To je…on je…cítí…NE!!! Ne, Bille, neuhýbej, musím to vidět znova…musím vidět tu lásku, ten plamínek, touhu a strach, co se ukrývá v tvých očích… musím…ještě jednou… naposled…
,,Nech toho, Tome!!! Znervózňuje mě to… a…. a pojď už… nebo se učitelka zblázní, kde jsme tak dlouho,“ ááá, snaží se otočit téma jinam… ví… moc dobře ví, co jsem viděl v jeho očích…
Přede mnou se už neskryješ, bráško… odhalil jsem to, co jsi tolik tajil… cítíš to samé… vím to, viděl jsem to…
Bill
Doufám, že si ničeho nevšiml… nesmí…ztratil bych ho…a to nechci…když ho nemůžu mít jako milence… budu ho mít aspoň jako bráchu…a že je ten nejlepší, kterého jsem mohl kdy mít…
,,Bille, neodbočuj od tématu… já i ty moc dobře víme, co jsem viděl, proč to tajíš??“ přeruší po chvilce to ticho… ,
,Nic netajím, jen jsem měl uslzené oči… nic víc v tom není, Tome,“ zkouším to ještě zachránit…
,,Tak proč tohle, když v tom nic není???“ zeptá se mě a políbí mě na krk… celý se zachvěji… mráz mi přeběhne po zádech… nejsem schopen kloudného slova, natož věty, stojím a nemůžu se hnout, nohy mě neposlouchají… jen si vychutnávám plnými doušky zakázané ovoce…tu sopku chtíče, co nevidět vybuchne…to co mělo zůstat utajené…
,,Tome, to nemůžeme, je to“
„…nezákonné, Bille???“ doplní mě Tom…
,,Přesně,“ odpovím krátce,ale výstižně…
,,Bojíš se, bráško???“ zeptá se, ani nevím proč řeknu ano…
„Jsem tu… jsem tu, abych tě ochránil, jsem tu, aby ses nebál, jsem tu, aby ses měl o koho opřít, jsem tu, abys měl koho milovat, jsem tu pro tebe, Bille,“ šeptá mi do ucha… slova, která jsem potřeboval slyšet… otočím se k němu a koukám mu do očí… stejné, ale přece tak jiné…
Přiblížím se rty víc k němu, ale první krok neudělám… to až on zruší i tu nejmenší vzdálenost a poprvé můžu ochutnat jeho rty… Jak dlouho??? Jak dlouho jsem na tohle čekal??? Rok??? Rok a půl??? Dva roky??? Ne!!! VĚČNOST!!! Tak moc jsem toužil tohle zažít a je to tu…až teď si pořádně uvědomuji, co pro mě znamená…miluji, miluji ho tak, jako nikoho na světě…nemůžu, nechci se odtrhnout, ale musím…
Odlepíme se od sebe, abychom nabrali kyslík…
Tom
,,Jak dlouho, Bille??? A proč jsi mi to neřekl dřív??? Šeptal jsem, abych nenarušil to krásné ticho…
,,Jak dlouho??? Nevím… a proč?? Proč jsi to neřekl ty?? Hm…???“ obrátil protiotázkou .
,,Asi ze stejné ho důvodu jako ty, Bille, strach mi v tom bránil, ale teď už ne. Jsme spolu, budeme spolu… Miluji tě, Kaulitzi!!!!“ zašeptal jsem a znovu se vpil do těch višňově vonících rudých rtů…
,,J-á…te-be…ta-ky…“ zašeptal mezi polibky poslední slova, která nás spojila navždycky.

autor: Alex
betaread: Janule

Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0

14 thoughts on “Miluji tě, Kaulitzi”

  3. Heeeeeeeeeeeeeeeeeeey.Můžu umřít teď nebo až potom?Nádhernéé..Twincestní…Zamilované..nádherné…bože,já jsem takovej blbec..já u toho brečím..nádherné…mno není divu,když do toho poslouchám GEH…..krásaaaaaaaaaaaaaa….

    MILUJU VáS DVOJčáTKA!!

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics