Fact or fiction

Utrpení. Moc dobře znám toto slovo. Trápím se kvůli… Koho to zajímá? Teď už vlastně nezajímám nikoho. Jsem jenom obyčejnou loutkou všeho toho humbuku kolem nás. Jsem loutka, kterou nikdo neslyší, jak volá o pomoc. Ani ten člověk, na kterém mu záleží ze všech nejvíc. Připadám si až hloupě, když se tady z toho vypisuji. Stejně mé trápení a zvrácenost nikdo nepochopí. Hnusil bych se jim i jemu, ale nejvíc se hnusím sám sobě, že jsem dovolil tomu v sobě růst. Lásce k němu. Vím, že mé prosby nebudou vyslyšeny, a moje duše klesne zase o něco níž. Do propasti, do které se propadám. Utrpení a strach. To je teď náplň mého života. Utrpení, že moje city nebudou opětované a strach z toho, co bude se mnou dál?!

Nedávno se mě David zeptal, proč jsem poslední dobou tak zamlklý, proč se nesměji a proč se každých straním a proč s nimi společně bývám tak málo. I ty už ses mě ptal, ale já ti neodpověděl. Jen jsem zbaběle utekl. Ani tvé volání mě nezastavilo, běžel jsem dál a dál až do svého pokoje. Oh, proč mi to děláš? Copak nic nevidíš? To jsi vážně tak slepý? Nebo to spíš nechceš vidět? Víš kolikrát jsem kvůli tobě probrečel noc? Víš kolikrát s tebou musím mluvit se sebezapřením? Už se tě nesmím ani dotknout, bojím se toho! Jediný okamžik, na který rád vzpomínám a přehrávám si ho v hlavě, je, jak jsme letos vyhráli Echo. Tam jsem tě mohl obejmout. Tvá vyčkávající náruč čekala jenom na mě. Ale z tvé strany to bylo pouze bratrské obětí .

Už hodněkrát jsem se snažil skoncovat s city, co k tobě chovám, ale nešlo to. Má láska je silnější než já sám. Už nemám ani sílu žít. Ale říkám si „musíš tu zůstat, pro něj, co kdyby jednou…?“ Já vím, dávám si marné naděje, ale aspoň něco teď mám. Naději. Trhá mi srdce, když tě vidím s nějakou dívkou. Ať už flirtovat nebo tančit na nějaké party. Vždycky musím utéct. Nemohl bych se na to dívat. Jak rád bych byl na jejím místě, ale to se mi bohužel nepodaří.

Když jsem si jednou prohlížel pár fan stránek, tak jsem s úděsem zjistil, že je na nich incest o nás dvou. Akorát úplně jiný příběh. V příběhu stojí, že se ti dva milují. Přitom v reálném světě je pravda jiná a krutější. Jen jedno srdce dvou bratrů po tom druhém touží. To mé. Moje srdce ti bude vždycky patřit. Ty sis ho ukradl, sice o tom ani nevíš, ale je to tak.

Navždy Tě budu milovat, moje city se k tobě nezmění a tvoje bohužel asi taky ne.

Navždy tvůj …