Jen vteřinu

Věnování: Bráškovi, protože mi dal inspiraci k tomu tohle napsat.
Upozornění: Omlouvám se za délku… ale ona není podstatou povídky.

Když je noc a ty tvrdě spíš, dívám se na tvá nahá záda. A přeju si, aby tahle chvíle nikdy neskončila.
Bojuji s únavou, protože vím, že když usnu, tohle všechno skončí.
Chci se ještě chvíli dívat na tvé černé vlasy, představovat si tu čokoládu tvých očí a přemýšlet, jestli se na mě dívaly jinak.
Vím, že už to dlouho nevydržím, ale prosím ještě o okamžik. O ještě jedno ,,miluju tě“. O poslední letmý dotek. Ještě tě nechci ztratit. Prosím o posledních pár vteřin.
Protože vím, že až se zítra probudím, budeš vedle mě. A tvé oči mi věnují jen další přátelský pohled. Zase zapomeneš na to, že jsi mě v noci objímal.
Ale já věřím bráško… věřím, že to jednou pochopíš.
Prosím o ještě jeden okamžik. Protože já už na tebe nemůžu čekat.

autor: Trinitis
betaread: Michelle M.

2 thoughts on “Jen vteřinu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics