Bill – lady Dracula

Bill… jméno smutečních květů. Tak se jmenoval chlapec s dlouhými na černo obarvenými vlasy a andělskou tváří, který den co den, úsvit co úsvit sedával na útesu a poslouchal šumění moře. Jeho bílý šat vlával ve větru, když slunce vycházelo a vítalo nový den. Dnes je však na útesech ticho a bílý šat nevlaje. Jen duch chlapce tančí při úplňku po skalách a k ránu se rozplyne jako mlha…
„Miláčku, jsi už vzhůru?“
Tom byl mladý a pohledný muž, zaslepený láskou ke krásnému Billovi. Světlé vlasy měl zachumlané do dredů a ve tváři měl neustále jakoby tajemný a nepřístupný výraz. Nikdy se nemohl dočkat, až se Bill probudí a usměje se na něj.
Udělal to. Otevřel své průhledně hnědé oči a usmál se.
„Dobré ráno, drahoušku.“
„Dobré ranko, pusinko… jak ses dneska vyspinkal?“
„Výborně! A ty?“
„Taky, když můžu spát s tebou…“
Bill se zasmál. „Půjdu k útesu.“
„Dobře. Já mezitím připravím svoji pusince snídani, souhlasíš?“
„Skvělý nápad!“
Vstal, oblékl si své bílé hedvábné šaty a letmým polibkem se rozloučil s Tomem.
„Pa! Za chvíli příjdu!“
Stihl to. Slunce zrovna začalo vycházet. Byl to nádherný pohled, který si chtěl užívat každý den, co byl na světě. Jen tak stát a pozorovat, jak se nad obzor pomalu začíná posouvat zlatavý kotouč, odrážející se dole na vodní hladině. V takovou chvíli se cítil tak šťastný a svobodný! Netížily ho žádné myšlenky a starosti. Byl jen on a východ slunce.
„Krásné, že?“ ozvalo se náhle někde za ním. Otočil se. Hlas patřil vysokému muži okolo pětadvaceti let, s krátkými hnědými vlasy a velkýma zelenýma očima. Usmál se na něj.
„Ano, nádherné.“
„Vídávám Vás tady často…“
„Jsem tu každý den.“
„Ach tak. Jmenuji se Patrick,“ podal mu ruku.
„Bill.“
„Krásné jméno… krásnější, než východ slunce.“
Bill se začervenal.
„Děkuji. Jak to, že já Vás nikdy nevídám???“
„Já sem nechodím, bydlím ale támhle v tom domě a vidím na Vás,“ ukázal někam za sebe. O pár metrů dál stála luxusní vila.
„Aha. Tak to chápu…Vy mě špehujete!“
„To bych si nikdy nedovolil!“ zasmál se.
„To Vám nevěřím! Chodím tady příliš brzo na to, aby…“
„Jsem ranní ptáče…“
„Ani to Vám nevěřím!“ smál se Bill.
„Tak věřit začněte. Jak dlouho tady žijete?“
„Hmmm… dva roky. Přistěhovali jsme se sem s bratrem… totiž s přítelem.“
„Aha… máte přítele… to mě ani nepřekvapuje. Takový krásný džentlmen jako Vy jich může mít na každém prstě klidně i deset.“
„Ale no tak, přestaňte mi už lichotit!“
„Já jen říkám čistou pravdu.“
„Bille!!!“ vykřikl někdo v dáli. Ten hlas zněl dost naštvaně… byl to Tom! „Bille, co tam děláš???“
Bill se obrátil k Patrickovi.
„To je on, můj přítel. Asi žárlí…“ zachichotal se. Tom mezitím došel až k nim.
„Kdo to je?! Já myslel, že sem chodíš pozorovat východ slunce!!!“
„Však taky chodím, s Patrickem jsem se seznámil teprve teď! A co ty tady?“
„Řekl jsem si, že bych se za tebou mohl přijít podívat… a vidím tohle!“
„Ale miláčku, o nic nejde!“
„Věřte, pane, poznal jsem ho až dnes,“ přidal se Patrick. Tom se ale zdál být rozzlobený.
„Zmizte!“
Patrick hodil pohledem po Billovi, ale raději poslechl.
„Tak nashledanou.“
„Nashledanou,“ špitl.

Jakmile se Patrick ztratil z doslechu, Tom vykřikl:
„Ty kurvo! Co se taháš s jinýma???!“
„Ale Tommy… já s ním přece nic nemám! Přísahám, že jsem ho viděl dneska poprvé! Co je to s tebou?!“ Jeho chování ho vyděsilo, protože se to stalo poprvé. Nikdy předtím na něho nezvýšil hlas a už vůbec ho nenazval jinak než pusinka…
„Se mnou? Vůbec nic! Ale co je to s tebou? Já tě miluju, Billy! Cos tu s tím chlapem dělal?“
„Nic! Jen jsme si povídali… a to jen chvíli.“
„Ale kdoví, co by se dělo, kdybych nepřišel!!!“
„Nic! Co by se mělo dít! A neřvi na mě!“
„Bůhví, kolikrát jste se už viděli! Co spolu máte???“
„Vždyť ti říkám, že nic!“
„A nelži mi, ty děvko!“ rozpřáhl ruku a udeřil Billa vší silou do obličeje. Upadl a rozplakal se.
„Co je to s tebou? Vůbec tě nepoznávám! Tommy, miláčku…“
„Miláčku? To je snad tamten, ne?“
„Ne…“
Tom byl vzteky bez sebe. Žárlil.
„Já ti dám tahat se s jinýma…“ začal přecházet sem a tam, aby se uklidnil, ale nepomáhalo to. Zvedl ze země kámen a těžkal ho v ruce.
„Miláčku, co to do tebe vjelo??? Já tě přece miluji!“ vzlykal Bill.
„Ty mě miluješ… a proto se taháš s tamtím…“
„To není pravda, sakra, poslouchej mě!!!“ vykřikl najednou. Tom se neovládl a mrštil po něm kamenem. Trefil se mu vší silou do hlavy.
Umlkl. Padl k zemi a ze spánku mu začala vytékat krev. Tom se vzpamatoval a vyděšený svým činem k němu přiskočil.
„Miláčku…Billy… slyšíš???“ třásl jeho bezvládným tělem, ale neprobral se. Zabil ho.
„Bille, já to tak nemyslel… slyšíš? Miluju tě! Ty nemůžeš být mrtvý!“ Nic. Nedýchal. Držel ho v náruči a do očí se mu draly slzy.
„Billy!!!“
Smutek se však mísil se strachem. Nemůže ho tady nechat. Někdo by ho hned našel. Vzal ho tedy do náruče a vstal.
„Promiň, miláčku.“ Odnesl ho na okraj útesu a naposledy ho políbil. „Sbohem!“ Hodil ho do šumícího moře. Doufal, že ho odliv odnese někam daleko a než ho někdo najde, bude už dávno někde pryč…
Slunce už vysvitlo v plné kráse, když Tom seděl na útesech a pozoroval plující bílé tělo svého bratra a milence, krásnější než jeho spanilé jméno…

autor: Famfulka
betaread: Michelle M.