autor: Gaja
Billova ústa byla horká proti němu, žhnula na Tomově kůži všude tam, kde se jí dotkla hladovými, otevřenými polibky, které se pokoušely Toma zcela pohltit. Po vtisknutí polibku na Tomovu hruď k němu Bill vzhlédl svýma velkýma, tmavýma očima, nenamalovaný a krásný, a pohladil rukou Tomovu tvář. „Potřebuju tě,“ zašeptal, přesunul se až na Tomův klín a políbil ho na tvář, oheň z jeho úst se setkával s Tomovými rty znovu a znovu. I přes popáleniny chtěl Tom více. Chtěl všechno, co mu Bill mohl dát.
Tom obrátil Billa na záda, vznášel se nad ním a díval se dolů na hladké, pružné tělo pod sebou, nasával každý detail, který jen mohl. Ten jemný způsob, jakým jeho vlasy dopadly na polštář, dlouhou linii jeho krku, prohlubně na jeho klíčních kostech, vše na tomto člověku jej nutilo se do něj více a více zamilovat. Bill byl jeho a bude navždy. Všechno bylo dokonalé, přesně tak, jak to mělo být.
Zatímco se nakláněl, Tom opět přitiskl své rty na Billovy, pálení z toho doteku zmizelo, jakmile ochutnal vnitřek Billových úst. Bill chutnal jako slunce a cukr a Tom chtěl víc, chtěl vlézt dovnitř Billových úst a žít tam navždy, jediným problémem by bylo, že už by se odtamtud nebyl schopný dotknout jeho kůže.
„Ty víš, že tě miluju,“ řekl Tom tiše a políbil koutky Billových úst, které se zvedly do jemného úsměvu. Kousek po kousku Tom nechal své rty cestovat dolů po Billově kůži, zatímco se pod ním Bill svíjel a s každým dotekem vydával malé, chvějící se vzdechy.
„Tome,“ zašeptal Bill, přejel prsty přes mezery mezi Tomovými copánky až dolů ke konečkům a zatahal za ně, dokud se na něj Tom znovu nepodíval. Na vteřinu Tom málem roztál pod zářivým úsměvem na Billově tváři, širokém a otevřeném, dokud se nerozpadl a nezanechal Billa dívajícího se na něj s bolestí a zklamáním. „Proč mi tohle děláš?“ Zeptal se Bill, tvrdě od sebe Toma odstrčil a vyskočil z postele. „Proč mě prostě nemůžeš nechat na pokoji?“
„Cože?“
„Udělal jsem všechno, co jsem mohl, abych tě od sebe udržel dál. Nemůžu uvěřit, že bys tohle udělal,“ řekl Bill a vrtěl hlavou, zatímco si sbíral své věci.
„Já… co jsem udělal?“ Zeptal se Tom, natáhl se pro Billa, jen aby od něj odskočil ještě dál. „Bille…?“
Tom se vylekaně probudil, zíral na svůj strop a povzdechl si. Stále mohl vidět ten výraz naprostého zděšení na Billově tváři, když zavřel oči, a každým dnem si více a více přál, aby vstal a šel za ním. Měl ho chytit a něco říct, cokoliv, vyhladit to zamračení a alespoň se pokusit to zlepšit.
A nyní už bylo příliš pozdě.
„Dobře, takže tenhle vlevo má pět ložnic a jednu a půl koupelny. Plná koupelna má vířivou vanu a opravdu hezké osvětlení těmihle velkými okny, ale vím, že někteří lidé nemají rádi takhle moc oken v koupelně. Kuchyň je dobře vybavená, definitivně kousek umění, se spoustou pracovního prostoru a vestavěným vinným sklípkem. Teď tenhle vpravo, ten má jen čtyři ložnice, ale zato má dvě celé koupelny, což je opravdu dobrý prodejní tah. Obývací pokoj je větší než na tom druhém místě, ale kuchyň je o trochu menší, ačkoliv stále pěkná.“ Jarett vzhlédl od stavebních specifikací a obrátil oči v sloup. „Taky má sladkovodní příkop, který je dodáván s jedním středně velkým drakem, ale za trochu více peněz ho můžeš upgradovat na větší velikost. Jen si prostě musíš pamatovat ho jednou týdně krmit, pokud nebudeš mít na pozemku nedostatek nepovolaných osob, jinak pravděpodobně sežere tebe.“
„Hmm,“ zahučel Tom, nečinně se díval na papíry před sebou, ačkoliv vůbec nevstřebával informace na nich napsané. „Počkej, drak?“
„Jen jsem kontroloval, jestli dáváš pozor. Jsi úplně mimo od chvíle, kdy ses objevil,“ řekl Jarett, opřel se o bar a napil se ze svého piva. „Poslyš, jestli je tohle špatná chvíle, vždycky se na ty domy můžeme podívat jindy. Není to tak, jako by snad tvé peníze nebyly dobré i za týden.“
„Jo, já… ne, dnešek je fajn. Já jsem jen… dneska v noci moc dobře nespal. Takže, co tenhle?“ Zeptal se Tom a poklepal prstem na dům vlevo. „Něco s, ehm, okny, že?“
„Okna po celé délce v hlavní koupelně, mlžné kvůli soukromí, aby tě sousedé neviděli pokaždé, když se půjdeš vykoupat.“
„No, to je hezké,“ řekl Tom a dál se díval na fotky.
„Jo,“ řekl Jarett a znovu se napil. „Takže, jsou to problémy s holkama nebo tak něco?“
„Co, s tím domem?“
„Ne, s tím, co tě v noci drží vzhůru. Vypadá to jako problémy s holkama. Sakra, když jsme se poprvé s Ange rozešli, byl jsem troska po celý týden. Nemohl jsem spát, nechtěl jsem jíst, prostě bomba. Pak jsem se musel vypořádávat s tím, jak mi každou minutu předhazovala Billa, zřejmě proto, abych žárlil, hádám,“ řekl Jarett se zavrtěním hlavy.
Tom, na okamžik překvapený tím jménem, než si připomněl, že bude ve městě pravděpodobně zatraceně hodně Billů, nechal proti své vůli ze rtů to jméno uniknout. „Bill.“
„Jo, je to její kamarád, vlastně náš, opravdu. Milý chlápek, opravdu hezký kluk, znám ho už věčnost.“
„Je hezký?“ Zeptal se Tom se zvednutým obočím, rozsvítil se v něm malý záblesk naděje.
Jarett pokrčil rameny. „Je tak trochu… má takový ten celý androgynní vzhled, hádám. Make-up, hezké oblečení, a takové věci,“ řekl a poklepával přitom prsty o sklenici. „Počkej chvíli, jsou to problémy s klukama, nebo ne?“ Zeptal se s vědoucím úsměvem.
„Oh, já…“ Začal Tom, ale Jarett jen zavrtěl hlavou.
„Je mi jedno, za který tým hraješ. Gay nebo hetero, stejně pořád dostanu sladkou provizi z těchto míst. Tohle,“ řekl a ukázal na klub, ve kterém seděli, „mě dostalo na dovolenou do Amsterdamu, jestli víš, o čem mluvím. Ale, jo, promiň, chlape, ale máš smůlu, pokud chceš, abych ti domluvil schůzku s Billem. Přísahám, že ten kluk je na randění alergický, nemyslím si, že jsem ho vůbec někdy viděl si s někým vyjít za celou tu dobu, co ho znám. Nechápu, že ještě nezešílel. Já bych rozhodně zešílel.“
Tom se zamyšleně kousal do piercingu ve rtu. „Možná, že prostě nepotkal tu správnou osobu,“ řekl Tom lehce a napil se svého piva. „Já bych si myslel, že dobrý přítel by se alespoň pokusil ho s někým seznámit, alespoň ještě jednou.“
Jarett si odfrkl. „Ani náhodou tě nebudu s Billem seznamovat. Nechci se vypořádávat s tou trapností.“
„Nemusí to být trapné, mohl bys prostě… zařídit, abychom na sebe někde náhodou narazili, a uvidíme, jestli to někam povede, to je všechno. Žádný velký problém,“ řekl Tom a pohlédl úkosem na Jaretta. „Nikomu neublíží se prostě jen pozdravit.“
„To je pravda,“ řekl Jarett pomalu.
„A pokud to zařídíš, koupím si to z těchhle dvou míst, které je dražší.“
Jarett se ušklíbl. „To zní jako úplatek,“ řekl a Tom jen pokrčil rameny.
„Já chci dům a tys mi pomohl se vyhnout špatným realitkám, takže jeden z nich je pravděpodobně stejně tak dobrý jako ten druhý. Ber to spíš jako bonus za to, že uděláš něco hezkého pro kamaráda,“ řekl Tom.
„Hej, to dokážu přijmout,“ řekl Jarett se zazubením. „Jen se neopovažuj porušit dohodu, když tě Bill rozcupuje jako všechny ostatní.“
„Považuj to za uzavřené,“ řekl Tom, napřáhl ruku a potřásl si s ním. Věděl, že je to málo nadějné, ale přesto to stálo za pokus.
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Tom si kupuje dům od Billova kamaráda ? To je ale náhodička, co ? Ti dva prostě patří k sobě a osud je bude svádět dohromady tak dlouho, dokud si to neuvědomí… 🙂
Už se na to jejich "náhodné setkání" moc těším 🙂
Díky za překlad
Svět je vážně malý. 😀 Jasně že Billů je spousta, ale žádný se nehodí k tomu popisu, jak právě ten jeden jediný. 😉
Takže tentokrát to bude plánované "náhodné" setkání. No tak to jsem zvědavá, jak se to seběhne.
Díky za překlad a těším se na další.
To jsem zvědava jak se bude Bill tvářit až se setká z Tomem.
No teda, konečne sa to ide pohnúť tým správnym smerom. Práve Billa to bude ešte náročná cesta, ale verím, že to nakoniec dopadne k vseobecnej spokojnosti. Ďakujem za časť.
Tak a konecne skvela nahoda.Tom moze zacat bojovat. Len dufam, ze je to naozaj TEN Bill. Dakujem za kapitolu
Tak na to sektání se těším, jinak skvělá práce!
Pekná súhra náhod 🙂 Už sa teším na ich ďalšie stretnutie, aj keď mám pocit, že Bill veľmi nadšený nebude.
Ďakujem.
Pááni, tak tohle je tedy pěkná náhoda, za kterou jsem šíleně ráda! 🙂 Jen nevím, zda bude Bill rád až znovu spatří Toma! 😀