Promluvit nebo mlčet navždy

Stojím tu vedle tebe. Tak prázdný. Tak zmatený pocity. Tak zrazený. Ty můžeš za to, že můj žaludek je jako na vodě a mé myšlení se upírá k jedinému cíli: ukončit trápení. Ta muka, která prožívám od doby tvého zasnoubení s tvojí dívkou. Proč jsi to udělal? Proč jsi ji požádal o ruku a mě tím odepsal? Ach, ano. Jistě. Náš vztah byl nezákonný. Chápu. Vysvětlil jsi mi to jasně. NE! Nechápu to! Každý večer jsme spolu uléhali do měkkých peřin, oba s pocitem nekonečného štěstí a nenaplnitelé touhy po tom druhém. Šeptal jsi mi sladká slůvka, dotýkal jsi se míst, které byly jen pro tebe, líbal jsi mé chtivé rty. Ale proč? Byla to jen přetvářka? Byl jsem pro tebe jen nicotná zkušenost? Ach ano. Vždy jsi hlásal heslo: „Vyzkoušet se má vše!“ Byl jsem pro tebe jedním z objektů, který ti k tomu všemu pomáhal dláždit cestu? Byla ta slova, ty krásné věty plné něhy a nekonečného citu, jenom pouhá pírka, která se vznáší ve větru, aby je odvál někam, kde budou navždy zapomenuty? Proč jsi to udělal?
„Tome, pochop tohle nemůžu. Nejde to. Můj vztah s ní má budoucnost, ale mezi námi to nikdy nebude moci existovat. Jsme bratři. Co víc! Jsme přeci dvojčata!“
Tahle slova, která jsi mi s jistým výrazem předříkal, jako by ses je učil několik dní, mi roztrhala srdce na miliony kousků a rozházela je po celém širém světě, aby lidé viděli, kolik bolesti obsahuje pouhá zrada. Mé námitky, mé přemlouvání, mé přesvědčování jsi zahnal pouhým mávnutím ruky a odešel jsi. Jako by každý tvůj krok zvětšoval propast mezi námi. Jako by jsi odcházel z mého života. Nechtěl jsem tady stát. Tady jako svědek. Ale udělal jsem to. Z lásky. Z kousku toho přelétavého citu, co k tobě stále chovám. Proč jsi dnes nepřišel? Rozloučit se se mnou. S naším vztahem. Dnes ho zabíjíš. Dnes mažeš jednu kapitolu svého života. A svým způsobem mažeš ze svého života i mě. Osobu, která tu pro tebe vždycky byla. V dětství ti pomáhala, bránila tě, hojila tvé rány a pak se do tebe zamilovala.
„Sešli jsme se zde …“
Ano, kněz už začíná to, čeho jsem se celé ty věky od našeho rozchodu děsil. Už nikdy se tě nebudu moci dotknout. Pohladit tě. Nebudu moci říct: „Miluji tě, Bille!“ Muselo to skončit. Vše bylo až moc krásné na to, aby to tak zůstalo navždy. Bylo to jako pohádka. Bohužel tahle pohádka má špatný konec. Takhle to skončit nemá!
„… po dobu svého života si budete oporou…“
Byl jsem tvá opora! A ty teď máš být odevzdán jediné ženě? Miluješ ji? Miluješ ji tak, jak jsi miloval mě? Může ti ona dát to, co já? Vzpomeň si na nás! No tak, vzpomeň si! Na ty krásné večery ve vaně plné krásné voňavé pěny okořeněné vlhkými polibky. Copak to pro tebe nic neznamenalo? Prosím, nedělej to. Nenič naše pouto.
“ … pokud je zde někdo, kdo by měl proti sňatku námitky, nechť promluví teď nebo ať mlčí navždy…“
Tohle je moje chvíle. Ukončím to. Nesmíš mě opustit. Já ti to nedovolím. Nedovolím jí, aby mi tě vzala! Ale co když tohle opravdu chceš? Vždyť jsem tvůj bratr, nemohu ti ničit život. Tak jako tak k tomuto kroku jsi se rozhodl sám. Nikdo tě nenutil. Nemůžu ničit tenhle den. Uzavřu navždy své srdce. Pro tebe.
“ …já!“
To slovo vylétlo z tvých úst tak hlasitě, že se stihla během sekundy vtlouct každému do hlavy. Co jsi to udělal?
„Tome, miluju tě!“
Cítím tvé vlahé, rozechvělé rty na mých. Vpíjíš se jemně do mých úst, jako to umíš pouze ty. Ani nemůžu spolupracovat, jak jsem překvapený. Horší polibek jsi ode mne určitě nedostal. Snad mi to odpustíš.
„Nemůžu bez tebe žít, Tome. Teď už to vím. Odpusť mi.“
Tvé oči. Ty milé čokoládové oči plné citu jsou zase zpět. Už zmizely pohledy plné odmítání a pohrdání. Jsi zpátky. Jsi to ty. Můj bratr. Druhá polovina mého srdce. Člověk,kterého miluju víc než sebe. Víc než cokoli jiného. Beru tvou vlhkou dlaň do své. Nevnímám pohledy ohromených svatebčanů ani tvé vyvolené. Kráčím ti po boku ven z kaple jako ten nejšťastnější člověk na světě. Mé srdce ve mně tančí. Je plné štěstí a krásy. Znovu jsi mi zachránil život. Jako mi ho zachraňuješ každý den tím,že jsi. Čeká nás nelehká budoucnost. Ale společně to zvládneme. I když nás okolí zavrhne. Budeme mít jeden druhého. Navždy!

autor: Leny
betaread: Michelle M.