(A/N: Chtěla bych tuto povídku věnovat především dvojčatům Kaulitzovým, samozřejmě, a dále poté všem, kteří se 31.8. – 1.9. zúčastnili diskuze na kaulitz-twins-4ever. Bylo to perfektní. Děkuji Vám za krásné strávení večera plného výbuchů smíchu a za pomoci v těchto, jak psala Michelle M., kritických vteřinách. Je to pro Vás! Eleanot )
***
10…
Andreas se radostně otočil po svých kamarádech, jenž právě stáli uprostřed hloučku lidí, se šampaňským v ruce a blaženým úsměvem.
9…
Gordon se šťastně podíval na své nevlastní syny, kteří mu za těch bezmála 10 let tolik přirostli k srdci. Tolik je naučil…
8…
Jörgmann se zhluboka nadechl, snažil potlačit nepříjemné pálení v očích. Bylo to neuvěřitelné, z jeho malých chlapců jsou již dospělí muži! Ach, jak ten čas letí…
7…
David se tvářil rozpačitě. Bylo mu jasné, že teď, když je skupina plnomocná, třeba už ho nebudou potřebovat… Nevěděl, jak to bude dál, bylo to složité…Musel doufat v letité přátelství.
6…
Gustav s Georgem dvojčata rozzářeně pozorovali. Oba vzpomínali, jak se společně poprvé setkali… Tenkrát to byla dvě malá paka, teď to jsou již velká paka. A stále spolu perfektně vycházeli…
5…
Babička obou chlapců se třásla, plakala a smála se zároveň. Nedávno si s nimi ještě hrála, stavěla s nimi lego, chlácholila je při rozvodu rodičů, přála jim jejich vysněný úspěch…
4…
Simone stékaly slzy po tvářích, ruce si tiskla na srdce, na tváři šťastný úsměv.
3…
Tom se podíval na své dvojče, oči měl podivně vlhké, ruce se mu třásly a kapky šumivého sektu létaly ze sklenky na všechny strany. Konečně…Po tak dlouhé době…
2…
Bill zachytil bratrův pohled a povzbudivě se na něj usmál. Na rozdíl od něj se mu ovšem nepodařilo zastavit slzy štěstí, jež mu nyní stékaly po lících. Jako malí se tak strašně těšili na své osmnáctiny a teď je to tady, neuvěřitelné…
1…
Všichni v místnosti přivřeli oči, zatajili dech a-…
„JÓÓÓÓÓÓÓÓÓ!!!!!“
To byl ten okamžik, kdy vteřina trvá léta, kdy se nedýchá, minulost se láme v budoucnost a proplétá se v proměnlivou přítomnost jako dva živí hadi. Okamžik, kdy den se láme v další a přináší mnoha srdcím věci budoucí a neznáme, doposud nepoznané…
Bill se mohutně odrazil a skočil nic nečekajícímu bratrovi kolem krku, sklenička letěla opodál. Tohle byla jejich chvíle, která se nikdy nebude opakovat, a on ji chtěl překonat v jeho konejšivé náruči, pro něj navždy otevřené. Čas nic neznamenal. Byli tu jen oni dva v jednom objetí…Ve víru časových vln, dětských snů a dospěláckých povinností. V širokém kruhu lidí, co pro ně tolik znamenali, ovšem jejich největší láska a úcta kotvila právě mezi nimi.
Simone se rozplakala na plno, vzlykala a smála se štěstím. Vždyť její malí chlapečci už jsou dospělí!
„Miluju Tě,“ špitl Bill tak tichounce, aby tato přenádherná „věta lásky“ doplula jen k uším jeho brášky.
„A já Tebe, ty můj malý bráško… Neuvěřitelné, uteklo to tak rychle, že?“ Než Bill stačil odpovědět, na oba chlapce se nahrnul dav lidí s gratulacemi, překřikovali jeden druhého, všichni jásali, smáli se, tleskali… Venku právě vybuchl připravovaný ohňostroj. Rudé a zlaté rachejtle létaly k nebi, kde se rozprskly do nádherných kytic, tak jasných uprostřed černého nebe, osvětleného pouze svitem luny a hvězd, vzdálených milióny světelných let. Také se chtěly podívat na ty dva šťastné chlapce, kteří boří hranice a zábrany.
„Je to tak… Kluci, já… Vždyť ještě nedávno jsem vám přebalovala plenky!“ Paní Kaulitzová nedokázala zastavit proud slaných slz, které jí smáčely smaragdové večerní šaty, poseté drobnými stříbrnými kamínky. Bill se na matku šťastně usmál a objal ji. Chápal, co to pro ni znamená. Za okamžik se Simone uchýlila do náruče svého staršího syna.
„Tome… Ne, že si hned najdete manželky a zanevřete na mě, ano?“ Tom se pousmál a mrkl na brášku, oba věděli, že to se skutečně nestane…
„Neboj, mami. To nikdy!“ Poplácal ji po zádech a políbil do dlouhých vlnitých vlasů. Za chvíli se do hloučku probojoval i jejich otec a Tom ho šťastně objal.
„Kluci, nevím, co říct… Tak rychle jste vyrostli… A i když jsme spolu netrávili tolik času, kolik byste si zasloužili, vždycky jste byli to nejlepší, co mě potkalo. Mohu vám jen popřát to nejlepší do života, to je asi to nejcennější.“ Bill ho s dalším proudem slz také váhavě objal. Nikdy s ním neměl tak vřelé vztahy jako Tom, rozvod rodičů dával za vinu jemu.
„Tak co, mám vám vykat? A říkat pánové?“ mrkl na chlapce vysoký blonďatý mladík, Andreas. Bill se nahlas rozesmál.
„Na těch pár měsíců, než i tobě bude 18, je to zbytečné, kámo. A stejně bych si nezvykl…“ Andy se usmál.
„Vydrží vám to spolu i nadále, když už nejste děti? I teď v dospělosti?“ Bill se otočil na bratra.
„Určitě. Je to navždy.“
***
Společnost se už začínala pomal rozpouštět. Bill seděl o samotě na stole a pohledem vyvrtával díru do stolu. Slzy mu stékaly po lících, na tváři mu hrál nepatrný úsměv. Tom si k němu přiklekl.
„Copak, bráško? Děje se něco?“
„Ne, jen… Je to prostě nostalgie. Když se otočím zpět a vidím, co vše už máme za sebou, když vidím naše krásné dětství, počátky našeho úspěchu… Je to šílené. Nikdy už se to nevrátí, nikdy už nic nebude jako dřív.“
„Ale ano, my dva budeme stále stejní. My a náš vztah, o tom nepochybuj. Je to těžké, zavřít a zanechat za sebou jednu kapitolu života a listovat prvními stránkami té další, ale věřím, že to zvládneme. Navíc spousta věcí nám zůstává. Přátelé, rodina, skupina, fanoušci… A vždy se můžeme vrátit vzpomínkami, víš? Tak neplakej…“
Bill vzlyknul, nepatrně nadskočil, pak se nervózně zasmál.
„Teď už budeme jen dospělí, nikdy se to už nezmění… Bojím se toho. Už budeme jen stárnout a stárnout… A nezanevřou na nás i ti fanoušci? Už nebudeme ti kluci, které tak milovali a obdivovali…“ Tom vstal a objal bratra, chlácholivě ho hladil.
„Stáří se neboj, je ještě tak daleko, že si to ani nedokážeš představit. A nevěřím, že by na nás fanynky dokázaly zapomenout. Vždyť my se nezměníme, jen se v časopisech bude u našich jmen uvádět jiný věk, to je vše. Jen budeme moc na veřejnosti pít alkohol a po autoškole konečně řídit. Jiné změny v tom nehledej, Bille…“
Černovlasý chlapec se pousmál, ihned však zvážněl.
„A nebudou ani žádné změny v našem vztahu, že ne? Neopustíš mě teď?“ Oči se mu zaleskly, vlasy podivně zplihly.
Tom si přitáhl jeho hlavu k sobě a něžně mu vtiskl láskyplný polibek, psaný hlubokými city. „Blázínku můj, nejsem sebevrah. To víš, že Tě neopustím. Nikdy. Tolikrát jsem Ti to sliboval. Divím se, že o tom ještě vůbec pochybuješ.“
Bill ho pevně sevřel v objetí, hlavu si zabořil do Tomovy hřejivé černé mikiny. Ten se bráškovi s úsměvem probíral vlasy.
„Mimochodem, happy birthday,“ cvrnkl Billa jemně do nosíku a v očích mu zářily hřejivé jiskřičky spokojenosti.
Bill se pobaveně zasmál. „Vše nejlepší, Tome. Takže co teď?“
Tom se na okamžik zamyslel a pohladil bratra po tváři. „Teď? Teď vyrazíme vstříc budoucnosti do propasti času. Společně, ano?“ zašeptal dramaticky. Bill se zasmál.
„Navždy spolu!“ Přitiskl se na Tomovy horké rty, které dodávaly jeho srdci důvod bití.
autor: Eleanot
betaread: Janule
jemine , to si pamätám ako by to bolo včera x) o , fakt mazeec debata x) všetky sem chceli byť muchy a letieť sa pozreť na oslavu xD bol to skvelý večer ;D kráásan poviedka x)
jemine , to si pamätám ako by to bolo včera x) o , fakt mazeec debata x) všetky sem chceli byť muchy a letieť sa pozreť na oslavu xD bol to skvelý večer ;D kráásan poviedka x)
krása.. úžasný!