Utrápení láskou

Je to už více než měsíc, co Bill s Tomem překročili pomyslnou hraniční čáru jejich vztahu.Od té doby se však nic nestalo. Bill byl z toho zmatený, vždyť to Tom si začal, co se stalo špatně? Proč? Takovéto otázky se mu míhaly v hlavě jedna za druhou. Nevěděl, co si o tom všem má myslet, Tom se tvářil zase jako jeho bráška a tak se k němu i choval. Jakoby zapomněl na tu jejich společnou noc. Na tu jedinou noc, která Billovi změnila život. Od té zpropadené noci Bill svého bratra miloval snad ještě víc. Sžíralo jej zevnitř pomyšlení, že pro Toma to byl jen další úlet. Že to byla jen další nová zkušenost, tentokrát se svým malým bráškou. Vždyť tolik toho zase nevypili, aby nevěděli o svém chování. Bill si všechno pamatoval do nejmenšího detailu. Vybavoval si Tomovy doteky, jeho vůni a chuť jeho rtů. To všechno měl v živé paměti, to všechno jej naprosto odzbrojovalo, to všechno jej dokonale ubíjelo. Jak může žít bez osoby, kterou miloval celým svým srdcem? Jak?!

Tom si všechno vyčítal. Nic z toho se v tu noc nemělo stát. Neměli to nechat zajít tak daleko, vždyť to jsou bratři! Věděl o sobě zcela jistě, že na kluky není, ale na Billovi ho něco přitahovalo, měl charisma a byl prostě dokonalý. Kdyby to ale nebyl jeho brácha! Bylo by to všechno jednodušší. Zapomněl by a žil by dál. Ale jak má zapomenout, když má Billa stále před sebou? Každý den se mu dívá do tváře a každým dnem ho hryže svědomí při pohledu na utrápenou osůbku v podobě brášky. Jsem takovej pitomec! nadával si v duchu Tom, ale nijak mu to nepomáhalo. Nevěděl, co má dělat, proto se raději k Billovi choval tak jako dřív, jako bratr k bratrovi a ne jako milující osoba k milovanému. Věděl že svým chováním trápí jak sebe, tak Billa. Myslel si, že je to tak správné, že jejich vztah bude navždycky čistým bratrským vztahem a už se nikdy nestane, aby se nechali unést. Nesmí se to stát! Cítil, jak ho pálí oči. To ho tlačily slzy. Přivřel víčka a slzy se vykutálely ven. Tekly po tvářích dolů. Tak moc se trápil. Věděl, že Billa miluje, a to jej zabíjelo. Je to přeci zakázané a to jako důvod proč ho nemilovat snad stačí, ne?! Problém byl v tom, že Toma lákalo všechno zakázané, věděl to o sobě a nenáviděl se za to. A i kdyby jejich vztah připustil, jak dlouho by se dokázali skrývat? Jak dlouho by se dokázali přede všemi přetvařovat, že jsou jen dva bráškové, kteří se mají moc rádi a kteří se nikdy neopustí? To by prostě nešlo. Takhle je to určitě lepší. Pro oba. Jak krutě se mýlil.

Bill se choulil ve své posteli, zachumlaný do peřin a tiše plakal. Byla to stejná scéna jako každičký večer. Nemohl bez svého bratra být. Ani nechtěl. Jak se jen může tvářit, že se nic neděje, když se děje?! Jak to jen dokáže? Vždyť on není z ledu, musí něco cítit, vidí, že se trápím a já vidím, jak se přetvařuje. Vím, že mě miluje, tak proč se chová takhle? Bill takto přemýšlel vždycky, když v noci plakal. Plakal pro svou lásku. Pro Toma. Unavovalo jej to, ale nemohl si pomoct. I ostatní si všimli, že Bill se změnil, že úsměv na jeho tváři je jen a jen přetvářka a že opuchlé a zarudlé oči, které po ránu míval, nejsou alergickou reakcí. Jen nevěděli, kvůli komu se tak trápí. Věděl to jen Tom, ale pokoušel se nepřipouštět si to.

Tom mu tolik chyběl, tolik jej chtěl obejmout, schoulit se v jeho náruči a jen tak být k němu přitulený. Přál si to, moc si to přál. Náhle se posadil, už nedokázal jen tak nečinně ležet, litovat se a nic pro jeho nenaplněnou lásku nedělat. Vstal a potichu jako duch se vkradl k Tomovi do pokoje. Slyšel, jak Tom potichu fňuká. Ach lásko, proč pláčeš? podivil se Bill a přišel k Tomově posteli, klekl si a pohladil ležícího brášku po tváři. Tom zprudka otevřel oči a málem leknutím vykřikl. Zarazil se ale včas. Rychle si usušil oči od věčných slz a posadil se.

„Co tu děláš?“ zašeptal a zadíval se na tvář svého brášky, která ve svitu měsíce vypadala naprosto nadpozemsky a křehce.

„Chci ti jen říct, že tě miluju, vždycky tě budu milovat. Klidně si dál namlouvej,že se tenkrát nic nestalo a že to byl jen úlet, ale pro mě to bylo něco velkýho, něco naprosto neuvěřitelnýho a něco, co mi navždy změnilo život.Chtěl jsem, abys to věděl, nechci se dál trápit, musel jsem ti to říct,“ dořekl Bill a podíval se Tomovi do očí.

Tom už dále nemohl na nic čekat, věděl, že to je špatně, ale nemohl odolat. Přiblížil se k Billovi a spojil jejich rty v jeden něžný a láskou naplněný polibek. Bill věděl, že vyhrál, Tom jej miluje a už nikdy se k němu nebude chovat jako k bratrovi, nýbrž jako k osobě, kterou miluje nekonečnou, sice zakázanou, ale naprosto oddanou láskou.

autor: Ashley
betaread: Michelle M.