Ráno se probudím a jdu nachystat snídani.Udělal jsem vafle, Billovo oblíbené jídlo.Když už jsou na stole, jdu pro Billa do pokoje. Tam ale není, chci se podívat do koupelny, jestli není tam, zaujme mě ale dopis, který leží na jeho překvapivě uklizeném stole. ,,Tome, odpusť mi, ale já už nemůžu, nemůžu dál. Miluju tě. Bill“
To snad ne?! Nevím, co mě to napadlo, ale běžím k budově, kde jsme nedávno natáčeli klip Spring Nicht. Doufám, že bude tady. Opravdu tu je. ,,Bille?“ začnu opatrně, abych ho nevylekal. Stojí na okraji střechy. Jen ke mně pootočí hlavu.
,,Bille,co mi to děláš? Slez dolů, prosím!“
krve.
Dnes je Billův pohřeb. Myslím, že to nevydejchám. Nikdy se s jeho ztrátou nevyrovnám. S klukama z naší už bývalé kapely, jsme domluvený, že mu zahrajeme Rette Mich! a já to odzpívám. Pro Billa cokoliv.
,,…Rette Mich!“ Už to nevydržím a rozbrečím se. Je mi jasný, že bez Billa to nezvládnu. Nezvládnu žít bez něj, bez mojí lásky. Rozběhnu se k místu, kde můj anděl spáchal sebevraždu. Stojím na místě, kde stál i on a koukám se dolů. Ještě tam je jeho zaschlá krev. Miloval jsem život, život s ním.. Teď jsem přišel o něj a za okamžik přijdu i o život. Nikdy jsem na život po smrti nevěřil, teď doufám, že existuje a já se setkám s mým Billem, mou láskou.
Udělám poslední krok..krok do prázdna. Cítím jen krátkou bolest, pak už nic..
Jdu tmavým tunelem, na jehož konci mě pohltí světlo..V tom světle se pohybují průsvitné postavy, duše mrtvých. Jsem teď jeden z nich..najednou rozpoznám Billa. Blíží se ke mně.
,,Proč jsi mi nic neřekl?“ Nechápavě se na něj podívám
věčně, navždycky..
s pozdravem a přáním hodně štěstí při psaní povídek
autor: Blacky
betaread: Janule
moc hezký
nenavidim plac……ale..pri tomhle se neplakat neda:( :'(
úplně mě to rozbrečelo….. : (