Díval se mu do očí…
Viděl temnou čokoládu v mléčné, tak podobné té, kterou měl on, ovšem s černými linkami.
Viděl smutek…
Viděl touhu.
Nedokázal se odtrhnout.
Viděl, jak jsou jeho oči lesklé. Jak po jeho lících stékají perly s příchutí soli.
Pro oba byly kyselé…
Jeho rty je slíbávaly.
Vždycky to dělaly, i teď, a přece to bylo jiné…
Vždy on utišoval jeho smutek, vždy jen jemu se podařilo ho zmírnit…
Ale teď byl tím důvodem on sám…
Neodtrhnul se od těch moří smutku, když po kolikáté chutnal jeho rty, které měly pro něj tak známou chuť, a přece vždy tak jedinečnou… Bral jeho rty s takovou blažeností, jak jen to bylo možné, nechtěl je pustit, ale udělal to…
Viděl temnou čokoládu v mléčné, tak podobné té, kterou měl on, ovšem s černými linkami.
Viděl smutek…
Viděl touhu.
Nedokázal se odtrhnout.
Viděl, jak jsou jeho oči lesklé. Jak po jeho lících stékají perly s příchutí soli.
Pro oba byly kyselé…
Jeho rty je slíbávaly.
Vždycky to dělaly, i teď, a přece to bylo jiné…
Vždy on utišoval jeho smutek, vždy jen jemu se podařilo ho zmírnit…
Ale teď byl tím důvodem on sám…
Neodtrhnul se od těch moří smutku, když po kolikáté chutnal jeho rty, které měly pro něj tak známou chuť, a přece vždy tak jedinečnou… Bral jeho rty s takovou blažeností, jak jen to bylo možné, nechtěl je pustit, ale udělal to…
Viděl lítost…
Viděl nepochopení…
Nedokázal odporovat…
Nedokázal vysvětlovat.
Neměl síly na mluvení.
Ani jeden z nich..
Ani jeden nechápal.
Viděl lásku.
„Proč odcházíš?“
„Víš, že jinak to nejde.“
Nikdy nevěřil, že se dá láska spatřit.
Ale teď jí viděl..
Leskla se v jeho očích.
Pochopil..
Nikdy nebudou šťastni.
„Neodcházej..“
„Pojď se mnou.“
Viděl šok.
„Budeme spolu…
Chceš být se mnou?“
„Miluji tě a budu kdekoliv.“
„Pojď se mnou..“
Tím důvodem byla láska..
S ní budou šťastni jinde.
autor: Nicy
betaread: Janule
