Bill prudce trhnul hlavou a hrnek s nedopitou kávou odložil nervózně na desku stolu.
„Cože?“ pohlédl na bratra a jeho oči se okamžitě upnuly k článku na první straně. Rychle jimi přejížděl tlustě vytištěná písmena a ve tváři se mu zračil nevěřícný výraz. Nechápal to. Nerozuměl tomu, proč právě oni jsou vystavováni neustálému tlaku, neustálým problémům, které je provází, ať se hnou kamkoliv. Toužil po chvilce klidu, alespoň po nějaké kratičké době, kdy by mohl myslet jen na sebe a na Toma, kdy by se nemusel bránit okolním vlivům, kdy by nemusel tolik trpět pro svoje štěstí. Byly to ty okamžiky, kdy se toužil společně s bratrem uzavřít před světem. Utéct někam daleko, uzamknout se v tichu a bezpečí, věnovat se jeden druhému, o vše se spolu dělit, všechno spolu prožívat, každý moment by pro ně byl tak silný, tak intenzivní, protože by existovali jen oni dva. Nikdo by je nemohl zničit, nikdo by je nenašel a ani oni by nikoho nehledali. Proč taky? Na celém světě snad není jediný člověk, který by je dokázal pochopit, neodsoudit je, nedívat se na ně skrz prsty. Ale copak mohli za to, co jim osud přinesl do cesty? Nikdo nemohl vědět, kam se jejich blízkost bude ubírat, nikdo netušil, že to zajde tak strašně daleko, že se tomu nebudou moci bránit, protože tady přestanou platit veškerá lidská pravidla a začne působit něco nadpozemského, to, co se slovy nedá vyjádřit, každý si to musí prožít sám v sobě, ve svém srdci a oni to prostě jen prožívali společně.
„Mohla si vybrat jiné téma,“ odhodil Bill podrážděně noviny na podlahu a sklopil oči. Tom se jej pokusil pohladit, ale na první pohled bylo jasné, že je bratr zaražený. „Bille no tak…nevím proč jim řekla že se se mnou vyspala, museli jí nabídnout dostatečně velkou částku, aby na něco takového přistoupila. Nechci, aby ses tím trápil, prosím, neuzavírej se do sebe, neodháněj mě,“ pozoroval jej zoufale Tom a kleknul si před něj na zem, aby mohl alespoň sevřít v dlani jeho ruku. Bál se, že na bratra příliš zapůsobí tohle zjištění, propírání jeho vztahu s dívkou v médiích, bude se o tom mluvit. Dobře věděl, jak moc je na tyto věci Bill háklivý, jak špatně je snáší jen když se o nich baví mezi sebou, nedovedl si představit, jak moc s ním pohne, když se něco takového bude řešit po celé zemi. Bill se trpce pousmál a dotkl se bříšky prstů jeho tváře.
„Neodháním tě. Právě naopak, teď tě potřebuju u sebe víc než kdy dřív.“
„Co uděláme?“ nadhodil Tom.
„Co můžeme dělat? Už to vyšlo, nedá se o tom jednat, musíme se k tomu prostě nějak postavit.“
„Zavolám jí,“ rozhodnul náhle Tom. Bratr jej vyděšeně chytil za ruku.
„Ne! Nedělej to, kvůli mně!“
„Chci vědět něco bližšího, nedovolím aby dala otisknout nějaké své další zážitky, bude dobré když s ní promluvím.“
„Nechci aby si s ní mluvil, rozumíš? Nechci, aby si s ní měl cokoliv společného!“
„Bille, uklidni se. Nikam s ní nepůjdu, neuvidím ji, jen jí zavolám. Oba chceme, abychom už měli klid, myslíš, že to pro mě dneska nebyl šok? Ale nemůžeme se teď nechat zavalit emocemi, nevím co dalšího ji napadne vydat. Nejde mi o nic jiného, než být konečně s tebou, jen s tebou, aby nás už všichni nechali být, aby ti už nikdy nikdo neubližoval. Kdybys jenom věděl, jak moc mi na tobě záleží, jak moc bych si pro tebe přál co nejvíc štěstí,“ opatrně jej políbil na čelo. Věděl, že se to Billovi příčí, že by byl snad raději ochoten riskovat další Teresiny články, jen kdyby s ní on už nepřišel do jakéhokoliv kontaktu. Bylo mu jasné, že na něj žárlí, že někdejší video z jeho paměti ještě zdaleka nevymizelo, že si jej chce pořád hlídat, mít jej na očích.
Nemohl se ovládnout, měl příliš velkou touhu ty které miloval vlastnit, opájet se pocitem, že patří jen jemu, že na ně nikdo další nemá právo, že nikdo nemůže sáhnout na to, co je jeho. Tom vydechnul. Bratrův pohled jej pálil po celém těle, jakoby jej nechtěl pustit z dohledu, jakoby se snad bál, že ve chvíli, co uslyší Teresin podmanivý hlas, se něco najednou změní, že mezi nimi bude něco jiné. Nevěděl, jak jej má přimět, aby pustil podobné myšlenky z hlavy. Pomalu by se měl smiřovat s tím, že Bill k němu nebude v tomto ohledu nikdy absolutně důvěřivý. Z velké části si to však zavinil sám. Kdyby se nenechal oslepit vztekem a rozčilením, ta hrozná nahrávka by nikdy nevznikla a oni by nemuseli snášet její následky. Nemusel Billa tomu všemu vystavit, kdyby jen šlo vrátit čas. Rozhodně vstal. Ale vrátit čas není v jeho silách, musí sám sklízet to co zasel, sám se vyrovnávat s dopady svých činů. On to tak chtěl, tak to tak má. Musí s ní mluvit. Hned. Musí mu říct, co ji k tak krajnímu řešení vedlo.
autor: Heidi
betaread: Janule
