Tom rozezleně třísknul domovními dveřmi, aby ze sebe ventiloval alespoň minimum vzteku z toho obrovského množství, které v něm přebývalo. Ještě nikdy nemusel využít takovou dávku sebeovládání, jako právě dnes, při cestě autem ze studia zpět k jejich domu. Rozčilením téměř nemohl mluvit, byl si však jist, že v okamžiku kdy by se s Billem ve voze ocitnul sám, našel by ta správná slova výčitek, která by sesypal na jeho hlavu. Nedokázal uvěřit, jak se k něčemu takovému mohl bratr odhodlat, takhle veřejně jej zesměšnit. Vždycky se podporovali a stáli po boku toho druhého, jak je možné, že jej ze dne na den začal tak strašně nenávidět? Jistě, uvědomoval si, že s Teresou zašel příliš daleko, že si příliš dovolil riskovat s jeho city a důvěrou, ale pokoušel se to odčinit už nejméně tisíckrát a Bill neustále reagoval tím svým záporným nesmlouvavým výrazem. Kdyby mu prostě jen dovolil, aby se k sobě mohli znovu přiblížit, všechno by mohlo být jinak, ale ten jeho odstup jim bránil v jakémkoliv osobnějším kontaktu. Ale dnes jejich vzájemná nevraživost a provokace dosáhly pomyslného vrcholu. Už dlouho se necítil tak neskutečně trapně, jako při dnešním televizním přenosu, který se zvrhnul spíše v jejich osobní vyřizování účtů a obrovskou show pro média, která je už dnes večer nejspíš roztrhají v tisku na kusy.
Bill rychlými kroky zamířil ke schodišti, ale bratr jej surově uchopil za paži a strhnul by jej téměř na zem, kdyby se bratr instinktivně nezachytil zábradlí.
„Chceš mi fyzicky ublížit nebo co?!“ sykl rozezleně.
„Přesně to bych chtěl, protože za ten tvůj výstup bych tě nejraději zabil. Copak ses úplně zbláznil?! Co sis proboha myslel? Že bude lepší, když si to spolu vyříkáme pěkně před celou zemí?“
„Ptali se mě na tvůj osobní život, tak jsem jim odpověděl,“ ušklíbnul se Bill.
„Muselo ti dělat mimořádně dobře, když jsi rozváděl, že v posteli nejsem ani zdaleka taková hvězda jako na pódiu!“
„Řekl jsem snad, že to mám ze své zkušenosti? Povídal jsem, že jen tlumočím co se proslýchá.“ Tom se zoufale zasmál.
„Jsi směšný, chceš mi to vrátit? Dobře, daří se ti to, ale tohle jsi prostě přehnal, jsou věci, které mají zůstat jen za dveřmi tohoto domu, ať se nenávidíme jakkoliv.“
„Nemáš mi co vyčítat, kdybys to nezačal rozebírat a bránit svoji uraženou ješitnost tím, že já se do té postele pro změnu s nikým ani nedopracuju. Což je mimochodem pořád lepší, než kdybych ochotně dal každému, kdo o mě projeví sebemenší zájem a bez výčitek střídal postele.“
„Nedělej ze sebe svatého, Bille, víš jak strašně nesnáším když si tak rád hraješ na neposkvrněného. Zapomněl jsi? Není to tak dávno, co bys Marcusovi dovolil aby si s tebou dělal co chtěl, jen protože ti zvyšoval sebevědomí. A udělal bys to, jen kdyby se nějakou náhodou nedostavily výčitky.“
Bill chtěl znovu s ublíženým výrazem odejít, ale Tom jej stáhnul zpátky.
„Nedomluvil jsem, proto mě budeš poslouchat! Řekni mi jedno. Když jsem v posteli taková nula, proč jsi se mnou celé ty měsíce spal? Proč, Bille, rád bych to věděl. A taky si nepamatuju jediné naše milování, kdy bych tě neuspokojil, takže mi pověz jediný důvod, proč jsi to řekl.“
„To, že si Teresa nestěžovala neznamená, že jsi dokonalý!“
„Takže pořád jde o ni? Pořád se mi mstíš za to, co se mezi námi jednou stalo. Jak dlouho mi to ještě budeš otloukat o hlavu, myslíš snad, že já bych to nevrátil zpátky? Kdybych mohl, udělal bych to hned, ale to bohužel není v mých silách, Bille, takže se buď smíříš s tím, že jsi pro mě jednou nebyl ten jediný na světě, nebo půjdeme od sebe. Nevydržím to věčné provokování a osočování, než to snášet každý den, to radši buďme každý sám.“
Billovi vyschlo v ústech. Bylo to vůbec poprvé, kdy bratr navrhnul variantu, že mohli žít jeden bez druhého. Zatím se ji nikdy neodvážili vyslovit nahlas, prostě byli schopni nalézt milion jiných řešení, než tohle krajní a definitivní. Ještě si dobře vzpomínal, jak on sám kdysi bratra na nějakou dobu opustil a mělo to efekt pouze na několik málo dnů. Potom se k němu stejně se sklopenou hlavou vrátil, aby začali nanovo.
Neuměl si představit, že takový návrat už by se nikdy nekonal.
„Najednou mě nechceš?“ zvednul k bratrovi nevinné oči.
„Ubližujeme si, Bille. Proč si ubližujeme? Já ž to takhle dlouho nesnesu. Dělej si co chceš,“ křiknul na něj Tom vysíleně a otočil se zády. Měl toho dost, absolutně dost. Bill jej zadržel. Ten okamžik vzájemného pohledu do očí se dal počítat na minuty. Najednou zrychleně dýchali, nevěděli proč, ale jejich hrudníky se zdvihaly v mnohem rychlejším tempu. Už tak dlouho si nebyli takhle blízko, fyzická láska pro ně byla na určitou etapu zapovězena a oni cítili jak strádají. Vlastně si to dříve ani neuvědomili, všechno jim docházelo až teď, když stáli proti sobě, když bral Bill do úst jeho spodní ret a nespouštěl z něj svůj čokoládový pohled.
autor: Heidi
betaread: Janule
