Bill malátně vyšel ze svého pokoje a teprve za neskutečně dlouhou dobu se mu podařilo s vypětím všech sil sejít schody. Za okny svítalo, mohlo být tak kolem půl sedmé ráno, dole v přízemí byl cítit nepříjemný chlad, který prostupoval i skrz Billovo oblečení. Přes ramena měl přehozenou hřejivou deku, ale jako by na něj žádná látka nepůsobila dostatečně teplým dojmem, byl vyčerpaný, jak se celou noc třásl v zimnici, neklidně se otáčel ze strany na stranu a léky do sebe sypal téměř po hrstech, jen aby ta nesnesitelná bolest alespoň na okamžik ustoupila. Nepřemýšlel, bylo mu to jedno, byl ochoten sníst třeba celou dózu tablet, nedokázal myslet na nic jiného, než že ty příšerné křeče už nevydrží ani minutu. Byl na dně, tak hluboko, jako ještě nikdy předtím. Obrysy před jeho očima se čím dál tím více mlžily, získávaly nejasné tvary a bílou popelavou barvu. Snažil se mrkat a zahnat to, ale všechno zbytečně. Zase jeho tělem prostoupila ta obrovská tího na hrudi, musel sáhnout po sklenici vody a celou ji vypít, aby se mohl alespoň krátce a sípavě nadechnout. Jeho hlas byl ochraptělý a slabý, tak hrozně špatně se mu dýchalo, jako by se jeho plíce před kyslíkem úplně uzavřely.
Vyčerpaně se sesunul na jedno z křesel a musel chytit svou hlavu do dlaní, jak šíleně mu tepalo ve spáncích. Věděl, že víc nevydrží, že čekal příliš dlouho. Na co vlastně? Myslel si snad, že se s tím dokáže vypořádat sám? Bylo mu jasné, že něco takového je nemožné, ale nejspíš si to celou tu dobu nechtěl připouštět, oddaloval vyhledání pomoci den za dnem, až se mu ještě víc přitíží, až už to bude nevyhnutelné. Stále více jej ničila myšlenka, že už nenajdou způsob, jak mu vlastně pomoci.
Otočil se po zvuku dveří a překvapeně pozoroval přicházejícího bratra. V noci vůbec nezaznamenal, že u sebe není. Měl dost starostí sám se sebou, neměl energii na kontrolování Toma, zda spí ve svém pokoji. Ani jeden nepromluvil, jen se na sebe dlouze dívali a mlčeli. Toma zrazil bratrův stav. Miloval jej jakéhokoliv, to je jasné, ale dnes doopravdy nevypadal dobře. Tmavé hluboké kruhy pod rudýma nevyspanýma očima, mu na jeho nadpozemské kráse nepřidávaly, zvlášť v kombinaci s křídovou pletí a zacuchanými vlasy. Na jeho nezdravě tenké ruce, jež připomínaly spíše kosti obalené trochou téměř průsvitné kůže a vystouplé klíční kosti se nemohl ani podívat.
„Co tak zíráš?!“ obořil se na něj Bill, protože mu bylo naprosto jasné, co je zdrojem bratrova překvapení a ustaraného výrazu. Věděl, že má o něj strach, že se skoro děsí jeho vzhledu, ale co má proboha dělat?
„Nezeptáš se, kde jsem byl?“ nadhodil Tom konverzačně a propaloval bratra pohledem. Měl chuť jej obejmout, přitisknout jej k sobě a konečně dát všechno do pořádku, nejprve ale musel získat jistotu, že mu v jeho cestě nebude nikdo překážet. Bill se ušklíbnul.
„Chceš se mi pochlubit dalším zářezem? Pořád ještě považuješ za nejlepší způsob vyřešení naší hádky, jít se vyspat s někým jiným?“
„Křivdíš mi,“ uhnul očima Tom.
„Opravdu? Ani nevíš jak moc bych byl rád, kdybych ti skutečně křivdil,“ odvrátil Bill svou tvář a následně ji zabořil do bílého papírového kapesníku, který za pár okamžiků zbarvila jasně rudá krev, kterou právě se mohutným sípáním vykašlával.
„Jsi v pořádku?“ položil Tom svou ruku na bratrovo rameno. Bill ji ze sebe prudce setřásl.
„Dej mi pokoj!“ vyjel na něj hlasem, který byl prosycen zoufalstvím a lítostí.
Tom v něm však slyšel jen odmítavost a hořkost, což v něm znovu rozbouřilo jeho na čas uklidněné emoce. Silou si otočil bratrovu tvář k sobě a sáhnul do kapsy, odkud vytáhnul drobný disk, který s mohutným třísknutím hodil na stůl.
„Tady. Podívej se, jak moc tě Teresa miluje, že jsi pro ni ten jediný. Byl jsi tak přesvědčený že ano? Tak jistý, že by nikdy nešla s nikým jiným, že by čekala třeba navěky, než ty by ses rozmyslel a věnoval jí trochu své pozornosti. Všechny jsou stejné, Bille. Všechny a ona není výjimkou. Není na nic zvláštního, nic co by stálo za to se o ni zajímat. Když nedostane to co chce u jednoho, vezme si to jinde a nebude čekat. Tady máš tu svoji lásku, to dokonalé souznění, pravou, perfektní holku, na kterou jsi celý život čekal. Tady ji máš, vychutnej si to“. Bill němě sledoval drobný stříbrný disk ležící na desce stolu. Když jej bral mezi prsty, tak neskutečně se mu třásly ruce! Nemohl od něj odtrhnout oči, jakoby se zaseknul v jednom bodě. Tom mezitím odkráčel hlučnými kroky po schodech nahoru a nechal za svými zády zaraženého bratra, který jen bolestně přivřel oči. Byl si skoro jist tím, co uvidí.
autor: Heidi
betaread: Janule
