Nedokázal ji od sebe odstrčit, prostě v sobě neměl dostatek přesvědčení o tom, že ji skutečně nechce. Nemiloval ji, nikdy by nemohl, věděl, že jí nemůže poskytnout ani zlomek lásky, po níž ona touží, že jí nemůže dát to, co by si za svou bezmeznou víru v je dva zasloužila. Přitahovala jej? Možná, svým způsobem asi ano, musel k ní pociťovat alespoň nějakou drobnou část emocí, ať už šlo o ty fyzické nebo psychické. Chtěl jí to dopřát, uvědomoval si, že je to pro ni naposledy, kdy se smí dotknout jeho rtů, kdy může při jeho polibcích zavírat oči, z nichž se ještě stále řinuly slzy a stékaly na jeho bledé líce. Vyšel jí vstříc, nezůstal apatický, prostě pokračoval. Rozevíral ústa a zrychleně dýchal, pohladil ji po vlasech, protože jí děkoval.
Ona jej asi doopravdy milovala, byl jí za to vděčný a litoval toho, že ona za svou snahu a bolest nedostane vůbec nic. Jistě čekala, že jednou přijde její satisfakce, že sice dlouho jen dávala, ale musí přijít okamžik, kdy bude moci i brát. Ale ten nikdy nepřijde. On si byl jist, že ne. Dneškem všechno končí, končí její marné snažení, jeho přetvářka z trucu, poprvé jsou oba nuceni se podívat pravdě do očí. Nepatří k sobě, nikdy nepatřili. Až příliš často se stává, že milujeme ty, kteří nás odmítají. Ona si to jen nechtěla připustit, čekala by možná věčně, ale pořád by nic nepřicházelo. Objal ji a zastřeně vydechoval. Znovu vyhledal její ústa, v nějakém náhlém opojení citů, přepadnul jej pocit, že by jí měl alespoň něco vrátit, alespoň trochu té něhy, kterou ona zahrnovala jeho.
Beze slova se zvednul a odešel. Bez jediného ohlédnutí, bez rozloučení, v tichu. Neplánoval to tak, představoval si jejich rozloučení možná dramatické, ale rozhodně ne tolik prosycené emocemi. Teprve na chladné ulici, kdy jej vítr šlehnul do rozpálené tváře si uvědomil, co vlastně udělal. Vzpomněl si na Toma. Bože, vždyť na něj tam uvnitř ani nemyslel, zase, zase udělal chybu. Vždycky se nechá tolik unést svým psychickým rozpoložením a vždycky to jen ublíží lidem kolem něj. Co vlastně vyřešil? Co si ujasnil? S Teresou sice ukončil jejich schůzky, dal jí vytoužený polibek, ale před očima měl stále její zlomený zoufalý a vyčítavý pohled plný slz, který jej doprovázel až ke dveřím. A Tom? Důvěřoval mu natolik, že jej sám poslal, aby svůj vedlejší vztah důstojně ukončil a jim dvěma už nic nestálo v cestě a on jej zase zklamal. Bill vydechl a promnul si kůži na spáncích. Nesmí se to dozvědět, nesmí. Pro všechny bude nejlepší, když ten jediný polibek zůstane zapomenut a nikdo kvůli němu nebude muset trpět.
Tom svíral telefon u svého ucha tak silně, až mu téměř bělely prsty. Musel se neskutečně ovládat, aby nevybuchnul vzteky a zlostí.
„Opravdu mě to mrzí, Tereso, tohle ti řekl? Ach, chápu, určitě to pro něj také nebylo jednoduché. Takže je to definitivní? Ano, o tom polibku už jsi mi říkala, naprosto chápu, jak moc tě to muselo zmást. Měla bys jít domů a uklidnit se, dobře? Ne, opravdu teď nemůžu jít za tebou, mám ještě nějakou práci, slibuju, že si udělám čas.“ Zavěsil a cítil jak mu po těle žhne každá jeho buňka. Přišlo mu už skoro ironické, jak strašně moc je nepoučitelný a stále se hrne do těch samých vod, přestože ví, že se v nich brzy utopí.
Momentálně považoval za svou nejhorší vlastnost obnovování své důvěry vůči Billovi. Samozřejmě, že mu Teresa zavolala. Ozvala se okamžitě po tom, kdy bratr opustil restauraci. Vlastně čekal její hovor, čekal, že se mu bude chtít svěřit, prostřednictvím sítě se vyplakat a postěžovat si, jak je všechno těžké. Byl připraven ji v rámci možností uchlácholit, aby se dala alespoň trochu do pořádku a už nikdy se nepletla do jejich životů.
Zpočátku jen mírně znuděně naslouchal jejímu monotónnímu vysvětlování a popisování situace, která se v restauraci udála, odehrávala se přesně podle toho, co Billovi on sám radil, takže jej průběh nijak nepřekvapoval.
Zpozorněl teprve v okamžiku, kdy se Teresa zmínila o vášnivém polibku, který Bill s takovou razancí opětoval a vypadalo to téměř jako by tím popřel všechna odmítavá slova, která předtím vyslovil. Popisovala jej mnohem déle, než bylo Tomovi příjemné, stačila jen ta prvotní informace a už cítil, jak se mu začíná do hlavy valit krev a ve spáncích pulzovat. Neskutečně se mu ulevilo, když mohl konečně zavěsit. Úplně hořel, byl tak rozzlobený, jako už dlouho ne, rozpalovala jej ta obrovská Billova drzost, políbit ji na schůzce, na niž jej on sám poslal, aby tu nesmyslnou estrádu ukončil. Absolutně nepřemýšlel o variantě, že by to mohl jen tak beze slova přejít. Bylo mu jasné, že to bratr bude pokoušet ututlat a nechat bez povšimnutí, ale tak snadný průběh on prostě nedovolí.
V zámku domovních dveří se ozvalo cvaknutí klíče a následné kroky, které tak dokonale znal. Tom prudce vstal, vyšel bratrovi vstříc, takže se jejich pohledy střetly někde v půli cesty mezi halou a obývacím pokojem. Toma ještě víc dráždil jeho nevinný, nesmělý výraz, který jej obvykle vzrušoval, dnes na něj ale působil jako rozbuška. Neovládnul se a hřbetem ruky jej uhodil do tváře tak silně, až se Bill zapotácel…
autor: Heidi
betaread: Janule
Ta Bill to teda zazdil.