Tom cítil s jak nevýslovnou něhou bratr líbá jeho záda a dlaně tiskne k jeho napjatému břichu. I přes látku trička cítil jeho měkké rty, které pro něj už teď nebyly zapovězeny. Nechápal to, nerozuměl té náhlé změně, už strašně dlouho se jej tak jemně nedotýkal, nesálaly z něj emoce, nemohl si nevšimnout, že i když se s ním miloval, Bill k tomu přistupoval chladně a automaticky, z jeho očí vymizel prožitek a rozkoš. Neprožíval sex s ním jako dříve, nevychutnával si každý jeho dotek, každé pohlazení, nesténal při jeho polibcích, nemělo to pro něj vůbec nic společného s citovým zázemím, šlo mu jen o uspokojení, aby dostal co potřeboval a potom se mohl s klidem otočit na druhý bok a snít o někom jiném.
A Toma to neuvěřitelně zraňovalo, bolelo jej to a připadal si ublížený, ukřivděný a zneužitý. Co mu měl říci, měl ho snad odmítnout? Našel by si fyzickou lásku jinde, nepotřeboval by ho, prostě by pokrčil rameny a někdo jiný by nahradil jeho uvolněné místo. A Tom to nechtěl za žádnou cenu připustit.
Teď jeho ústa působila jinak, neuměl to vysvětlit. Téměř se prohnul, jak mohutně mu přejel mráz po zádech, každá jeho buňka zuřivě křičela po tom nekonečném kontaktu. Otočil se k bratrovi a dvěma prsty si nadzvednul jeho bradu aby jej přinutil dívat se mu do tváře. Dovolil mu to. Už dlouho se nestalo, že by jej Bill nechal se sebou udělat toto gesto, protože mu připadalo ponižující, že je někomu podřazený. V tuto chvíli ale bez jediné známky odporu hleděl do Tomových očí, plných naděje. V Billově pohledu najednou spatřil úlomek té jeho dokonalé nevinnosti, viděl v něm strach a oddanost, zase měl před sebou ty dvě tmavé studny, které jej nutily, aby se v nich topil. Byl to on, po téměř nekonečném roce znovu uviděl Billa. Opravdového, toho, kterého miloval, toho, který mu tak strašně scházel, bez nějž nemohl žít, bez nějž nebyl schopen pokračovat. Znovu se mu v zornicích zračila láska, opravdu ji tam měl a byla stejně čistá a nepoznamenaná, jako by vůbec nebyla nějaká prodleva. Jako by se čas napojil.
„Co ti mám odpustit?“ zašeptal a nedokázal se odtrhnout od jeho hladké porcelánově bledé tváře.
„Všechno,“ vydechl Bill a opřel se dlaněmi o bratrova ramena. Tom jej políbil na čelo. Poznával ho, vracel se mu, vracel se mu zpět do jeho náruče, do jeho života, byl zase u něj. Přejížděl rozechvělými rty po jeho hebké kůži a opatrně jej pohladil po vlasech. Bill se neovládnul a objal jej. Poprvé za několik měsíců se drželi ve skutečném objetí, v pevném a nezničitelném, Tom jej svíral, jako by ho nechtěl už nikdy nechat odejít. Jejich těla pomalu sklouzla k zemi a Bill spočinul hlavou na bratrově klíně. Vzhlížel k němu a něžně tisknul jeho ruku ve své, Tom jej držel a hladil, znovu se v něm probudila touha jej ochraňovat, dlouho byla potlačena, ale teď už je zase zpátky. Bill přivřel oči. Věděl, že je v bezpečí, že on tady pro něj bude vždycky, i kdyby udělal cokoliv, Tom se k němu zády neotočí, postaví se problémům čelem a odežene od něj všechno zlé.
„Chci, aby to bylo jako dřív. Prosím, Tome, prosím…“
„To ty jsi byl ten, kdo chtěl věci jinak, kdo je chtěl změnit. To ty jsi byl nevěrný,“ prohlásil Tom, ale jeho hlas se nezvyšoval. Znělo to spíše jako konstatování než výčitka.
„Všichni děláme chyby,“ odtušil Bill. Bratr jej k sobě přivinul ještě těsněji, až málem vykřiknul bolestí. „Zničím tě, jestli mi ještě jednou ublížíš,“ zašeptal přímo u jeho obličeje. Bill se zachvěl.
„Slibuju,“ polkl ztěžka a nejistě mžikal očima ze strany na stranu.
„Miluju tě, ale asi až příliš, proto už nesnesu další bolest, Bille, už nikdy, nikdy to nesmíš udělat znovu. Rozmysli si to. Pořád mě ještě chceš? Pořád chceš být se mnou? Dám ti všechno, ale taky si budu brát všechno od tebe, rozumíš? Nedám ti volnost, jakou jsi měl předtím, alespoň ne do té doby, než si budu skutečně jistý.“ Bill beze slova přikývnul. „Udělám co chceš.“
„Budu si tě hlídat…“ pousmál se Tom.
„Chci, aby sis mě hlídal, prosím!“ přitáhnul si jej s úsměvem k sobě a dychtivě se dotknul jeho úst. Chutnaly tak jinak, poznával v nich všechno co společně prožili, vraceli se mu jejich okamžiky.
Nemohl si pomoct, ovinul své paže kolem Tomova krku a nechal jej, aby proniknul jazykem mezi jeho vlhké, rozevřené rty, které na něj čekaly. Bratr se od něj najednou odtáhl.
„Musíš to s ní skončit,“ upozornil jej.
„Už jsem to udělal,“ mávnul rukou Bill a vyžadoval další polibky. Tom jej zadržel.
„Pro ni to ještě není uzavřená kapitola. Trpí. Promluv si s ní, zaslouží si to. Nemůžeš odejít jen tak beze slova, bez vysvětlení. Já na tebe budu čekat, slibuju, že tady na tebe budu pořád čekat,“ políbil jej hladově Tom.
autor: Heidi
betaread: Janule
