Tom bez váhání vstoupil, jakmile uslyšel slabé cvaknutí zámku. Roztřesenými prsty uchopil kliku a oči s jasnými známkami vrcholné nervozity upřel na bratra. Prostoupila jím obrovská dávka čisté něhy a neskrývaného strachu, když uviděl jeho porcelánově světlou tvář, která působila v umělém osvětlení ještě bledší než obvykle. Tmavé vlasy mu spadaly do nevinných hlubokých očí, rámovaných hustými řasami. Pohlédl na jeho útlé paže v zářivě bílém tričku a okamžitě si všimnul drobné ranky na jeho jemně krvácejícím zápěstí, které špinilo okraj vany, na němž jej měl položené.
„Bille!“ přikročil k němu instinktivně a i přes jeho odpor popadnul jeho zesláblou ruku do dlaně, aby se mohl podívat zblízka. „Co tě to proboha napadlo?“ zašeptal a přiložil hlavu na jeho studené čelo.
Zavřel oči. Poprvé za delší dobu si mohl takhle bezprostředně vychutnávat nasládlou vůni jeho pečlivě upravených vlasů a dýchat do jeho pokožky. Připadalo mu jako celá věčnost, co se mohl svou tváří dotýkat jeho jemné kůže a cítit každé jeho nové nadechnutí. Prožili toho společně příliš mnoho na to, aby mohl tak snadno zapomenout. Ještě před pár minutami byl rozhodnut nedat bratrovi nic zadarmo, chtěl jej trápit svou odmítavostí, přimět jej, aby se také on začal snažit, aby také on o něj začal bojovat.
Stačí jediný okamžik naprosté blízkosti mezi nimi a všechny plány vezmou za své.
„Nechtěl jsem být bez tebe,“ špitnul kajícným hlasem Bill a pomalu přejížděl prsty po Tomových bocích. Věděl, že když bude takhle pokračovat, ani jeden z nich se neudrží, bratr odhodí svoje zásady, jen když na něj udělá své kouzelné oči plné bolesti.
„Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo, copak jsi vůbec nemyslel na mě? Že tě potřebuju? Že tě potřebuju tady?“
„Bál ses o mě?“
„Jistěže jsem se bál! Myslíš si snad, že když na tebe jednou zakřičím, tak pro mě přestáváš existovat?“
„Říkal jsi, že ještě máme nějakou budoucnost. Budeme ji realizovat, Tome? Řekni že ano, ty jsi jediný důvod proč jsem ještě tady!“ naléhal Bill a pomalu vstal. Hladil Toma po ramenou a ke své spokojenosti si uvědomoval, že jej dostává do úzkých.
Díval se bratrovi do očí a zlehka pootevřel rty. Věděl, že Toma dráždí už jen pohled na ně, něžně je přitisknul k jeho krku a pokrýval motýlími polibky jeho klíční kosti, z nichž se přesunul na tváře a zamířil k ústům. Bratr se ještě drobně cukal, proto si jej přidržel a s krátkým vzdechem vsunul jazyk do jeho úst. Cítil jak se Tomovi podlomila kolena, jak neodolal a silně jej sevřel v pase.
Bill zaklonil hlavu aby mu věnoval co nejlepší přístup.
„Není to správné! Ještě je brzy,“ snažil se Tom namítat mezi polibky, ale on jej vůbec neposlouchal.
„Nemusíme přece na nic čekat,“ ujišťoval jej Bill a jemně zasunul své koleno do jeho rozkroku. Slyšel jak bratr zasténal a on se znovu ponořil mezi jeho rty. V Tomovi se navzájem přebíjel jeho chtíč s jeho smyslem pro citlivost. Věděl, že nejedná dobře, že dělá tu stejnou chybu jako vždycky, že se snaží Billovi vyhovět za každou cenu a dát mu všechno, kdykoliv si o to řekne. Byl si jistý, že nejedná správně, že si měli dát více času, že se měli uklidnit, ale on se teď prostě nedokázal bránit. Jeho heboučké rty nešly odmítnout, nechtěl odmítnout nic z toho, co mu Bill nabízel.
Čím dál víc se na něm začínalo projevovat, že s ním už nějakou dobu nespal a ovlivňovalo to jeho rozhodování.
Bratr něžně přejížděl svými prsty po jeho hrudi, přes tenkou látku trička vnímal Tom intenzivně každý kousek jeho horkého těla. Bill jej na malou chvíli zlehka odstrčil a pomalými pohyby se položil na zem. Tom zaváhal. Viděl jeho vyzývavé oči, které k němu vysílaly naprosto jasně čitelné signály, přesto v něm zůstávaly ještě stále pochybnosti, vědomí, že může ještě zastavit, že to může zarazit. Bill se zalekl jeho nejistoty, nemohl si dovolit aby bratr tak dlouho váhal, mohl by dojít k závěru, který by pro něj nebyl natolik uspokojivý jak původně zamýšlel.
Prudce jej stáhnul na sebe a obemknul jeho boky svými stehny.
„Neměli bychom…“ ztrácel Tom poslední zbytky své nerozhodnosti. Bill si sám vyhrnul svůj vršek až k krku a nechal bratra aby bříšky prstů pozvolna laskal jeho napnuté břicho, na němž bylo znát jak rychle oddechuje. Tom se nedokázal dlouho ovládat, pozvolna přejížděl po bratrově krku vlhkým jazykem a jemu samotnému činily potěšení steny, které se draly z jeho úst. Bill měl zavřené oči, vychutnával si sílu okamžiku a věděl, že zase dostane to, co chce, že se mu zase vrátí to, co patří jen jemu…
autor: Heidi
betaread: Janule
Bill je sobec,ale on se mu to vymstí.