Rozum a cit II 10.

Tom si dívku zaraženě prohlížel a uvnitř těla cítil zvláštní tlak. Nevěděl co vlastně čeká, ta dívka nemusí vůbec nic znamenat, není první ani poslední, která už někdy zaklepala na jejich dveře. U žádné předtím se mu však tak nesvíralo srdce. Tušil, že je na cestě dozvědět se pravdu, kterou vlastně nikdy nechtěl poznat. Prostě to cítil, měl to v sobě a nemohl tu neproniknutelnou jistotu dostat ven, musel se jí postavit, je čas. Mohl ji poslat pryč, jednoduše říci Terese, že bratr tady není, ať přijde později a jednoduše zavřít dveře, nezabývat se jí a zapomenout, že kdy stanula na jejich prahu. Asi by mu splynula ve změti jiných postav a jmen, stala by se jednou z mnoha osob, které kdy ve svém životě potkal, ale nebyly natolik významné, aby si mohl zapamatovat jejich příběh, jejich hlas. Netušil, že za pár vteřin se změní jeho život, že se zhroutí to, co pracně budoval, na čem si zakládal ze všeho nejvíc, co nikdy nechtěl ztratit.

„Řeknu mu, že jsi tady byla. Tvoje jméno?“ zeptal se Tom vlažným tónem, ale v jeho hlase bylo znát zřetelné napětí.

„Teresa, jsem jeho přítelkyně.“ Tomem projela ledová vlna. Jakoby se mu svět zhoupnul pod nohama, najednou nedokázal stát vzpřímeně a se vztyčenou hlavou. Vydechl. Jeho hlavou mířily tisíce otázek, tisíce obviňování, ale pocit, který v něm naprosto radikálně převládal, bylo zklamání a bezmoc. Chtělo se mu smát i plakat zároveň.

Smát nad svou naivitou, nad svými nesmyslnými omluvami, kterými ospravedlňoval bratrovy odchody, chtěl být slepý k jeho chování, raději se neptal, protože se bál právě toho, čemu musel čelit právě v tento okamžik. Všechno se jim hroutilo, jako domeček z karet, jako písek mezi prsty postupně ztráceli jeden druhého, mizelo všechno, co pro ně znamenalo celý svět. Vždyť byli stvořeni pro sebe, nikdo je nemohl nahradit, tak kde se stala chyba? Co udělali špatně? S Billem našel všechno, co kdy hledal, ukázal mu nepoznané, dal mu celé své já, nikdy nikomu nepatřil tak jako jemu, zemřel by pro něj.

A teď, teď před ním stojí někdo, kdo mu ukradl jeho lásku, jeho blízkost a narušil všechny ty šťastné chvíle, které prožívali, které měl ukryty hluboko v srdci. On byl to jediné na čem mu v životě záleželo, obětoval by všechno kromě něj a ona mu chce vzít to jediné bezchybné co mu patří! Co je jen jeho. Sám se divil svému klidnému vyrovnanému výrazu, když ji zval dovnitř. Byl jako zmrazený, asi mu ještě všechno úplně nedocházelo, asi ještě pořád nemohl uvěřit.

„Můžeš na něj počkat v domě, myslím, že by se měl každou chvíli vrátit,“ prohlásil ledovým hlasem Tom a zavedl dívku do obýváku.

Nemohl si nevšimnout, jak zvědavě se kolem sebe rozhlíží, jak obdivuje všechno, čeho se Bill asi dotýkal, hltala očima každou jeho fotku, které stály v ozdobných rámečcích na malých poličkách. Byly tam i jejich společné fotky, s Tomem, kde stáli vedle sebe, byli si tak blízko a žili jeden pro druhého. Tom na okamžik sklonil hlavu, aby skryl drobné slzy, které jej pálily v očích. Nedovolil jim, aby se vedraly na povrch. Ne před ní.

„Jste spolu dlouho?“ prohodil konverzačně. Nechtěl to vědět, bylo mu jasné jak strašně jej její odpovědi ranní, ale jeho mysl si žádala určitou formu sebetrýznění.

„Budou to čtyři měsíce,“ odpověděla spokojeně Teresa a z jejího hlasu bylo patrné, že je na tento svůj výkon náležitě hrdá. „Tvůj bratr je naprosto úžasný, s nikým jsem ještě nebyla tak šťastná a myslím, že je to oboustranné.“ Tomovi se zatmělo před očima a jen silou vůle se přinutil zůstat bez hnutí v křesle, aniž by se postavil a vyhodil ji ze dveří jednou pro vždy. „Ano, Bill má svoje kouzlo, jsem rád, že našel někoho, s kým si rozumí. Takže to není jen krátkodobá záležitost nemám pravdu?“ konverzoval Tom a jeho divadlo bylo až neuvěřitelně důvěryhodné.

„To rozhodně, žádná aférka, milujeme se. Nikdy jsem nepotkala nikoho jako je on, je pro mě jedinečný.“

Pro mě taky. Pomyslel s v duchu Tom a modlil se, ať už konečně někdo přeruší tak jeho muka. Nezvládne se na ni dívat, na její blahosklonný úsměv a naivní obličej plný zamilovanosti a obdivu a to všechno pro Billa. Uvědomoval si, že to není její vina, že ona vůbec netuší, co se v bratrově životě ve skutečnosti odehrává, že ona je jenom oběť Billovy posedlosti nezkrotnou žárlivostí, která jej dohnala až k této, naprosto nesmyslné, mstě.

Oba zvedli hlavy, když se ozvalo krátké cvaknutí zámku. Tomovi naskočila na celém těle husí kůže. Přichází zvrat v jejich neposkvrněném vztahu, boří se hradba ze všech lží, kterými se navzájem klamali, aby si v konečném důsledku způsobili ještě větší bolest. Byl na ni připraven, chtěl, aby měli konečně jasno, aby se vyčistil vzduch a to za jakoukoliv cenu. Bill vkročil do místnosti a okamžitě ztuhl. Jeho oči zděšeně uhýbaly z jednoho na druhého, očividně byl ohromený a v rozpacích. Nadechnul se, ale bratr jej předběhl.

„Bille, kde jsi tak dlouho? Tvá přítelkyně už o tebe začínala mít starost…“

autor: Heidi
betaread: Janule