Tom zlostně třísknul dveřmi od svého pokoje a se zavřenýma očima se o ně opřel zády. Nechápal to. Každý jeho krok kupředu, ruka podaná ke smíru, všechno bylo odmítáno a zavrhováno, nebo následně vyvrcholilo jen dalším a dalším křikem nebo slzami. Ubližovali si navzájem, nevěděl jestli je to z Billovy strany cílené nebo ne, ale čím dál víc začínal nabývat na dojmu, že ano. Byli ve slepé uličce a on netušil, jak se z ní dostat ven, jak prolomit tu ledovou hradbu, která mezi nimi vzrostla. Jeden druhému se oddalovali, neříkali si všechno, bylo to poprvé za celý jejich život, kdy před sebou něco skrývali, poprvé, co byl jejich vztah poskvrněný lží, která je oba sžírala zevnitř.
Přál by si vrátit čas, aby dostal ještě jednu šanci udělat věci lépe, napravit chyby a potom by všechno mohlo být jako dřív, věřili by si naprosto bezmezně, nedokázali by jeden druhého ranit jako teď. Mohl by Billa zase svírat v náručí, aniž by se mu hlavou honily myšlenky, kde strávil minulou noc, jestli je skutečně v jeho životě ten jediný jak tvrdí. Mohl by usínat s klidem, se svou rukou v bratrově dlani a neděsit se zítřka, kdy možná bude mít Bill jednu ze svých obviňujících nálad, kdy si na něm bude potřebovat vybít svůj vztek.
„Říkal jsem ti, abys mu netloukl do hlavy ty svoje rady! Přestávají se mi líbit ty vaše dýchánky, oceňuju, že jsi uměl mlčet, když ses dozvěděl to, co ses dozvěděl, ale to neznamená, že se ti bude Tom svěřovat se svým osobním životem,“ vřískal Bill rozčleněně a přecházel po místnosti sem a tam, přičemž si nervózně pohrával s náramky na rukou.
„Bille, nerozumím ti,“ odpověděl klidným hlasem Gustav. „Tom říkal, že máte problémy, ale netušil jsem, že tak velké problémy. A dokážu si odvodit kdo je způsobuje. Podívej se na sebe! Jsi jako smyslů zbavený, jen když se doslechneš, že bratr si promluvil s někým jiným než s tebou, že se odvážil jít za mnou bez tvého souhlasu. Měl by ses zamyslet nad tím, že tou svou posedlostí ubližuješ všem, pro které něco znamenáš.“
„Tak dost!“ vykřiknul Bill a trhnul prsty tak silně, že několik pásků omotaných kolem jeho ruky nevydrželo tlak a sesunuly se k zemi. „Nemám náladu poslouchat takové nesmysly. Jsi jako Tom, oba se snažíte hodit veškerou vinu na mě, ale nikdo se prostě nezamyslí nad tím, že k tomu mám své důvody! Nejde mi o nic jiného, než aby byl bratr šťastný!“
„Ne, tobě jde o to, abys byl ty šťastný s ním a vůbec tě nezajímá to, jak s ním zacházíš. Není tvoje vlastnictví, všechno ti prostě nemůže patřit, nemůžeš dostat všechno tak jednoduše!“ Bill jen zvrátil oči na znamení toho, že se maximálně nudí a jeho názor je od tohoto na kilometry vzdálený.
Svoji plánovanou schůzku s Teresou, naprosto vypustil z hlavy. Nebyla pro něj tak podstatná, aby se jí zatěžoval ve chvíli, kdy měl na práci něco úplně jiného. Byl přesvědčen o tom, že počká třeba do večera, byl pro ni modla a uvědomoval si to až příliš dobře. Nezáleželo mu na tom, že si zahrává s její trpělivostí, vlastně ani nedokázal říct, jestli by mu vadilo, kdyby ji ztratil. Spoustu věcí by to ulehčilo, sám se divil, že se Tom doteď nezeptal na jeho poměrně časté odchody, že se k nim nijak nevyjádřil. Poznal na něm, že párkrát už měl otázku na jazyku, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Jakoby se bál odpovědi, jakoby raději nechtěl slyšet pravdu a sebeklam pro něj byl schůdnější variantou.
Tmavovlasá dívka stanula před domem, u nějž znala jen jeho přední část. Bill ji nikdy nevzal k sobě, pokaždé na něj čekávala před jeho dveřmi, nebo se scházeli prostě někde jinde. Byla nervózní. Měla sem vůbec chodit? Je pravda, že Bill měl přijít už před téměř dvěma hodinami, ale ona si nebyla jista, jestli jedná správně. Když ji ještě z domu hnal vztek, že mu nestojí ani za to, aby jí zavolal a přeložil jejich setkání na jindy, byla pevně rozhodnuta, že půjde k němu a poví mu co si myslí o jeho chování. Samozřejmě, že z ní všechna odvaha vyprchala, jakmile se přiblížila k Billovu domu. Zase by mu všechno odpustila, zase by se nechala ukolébat lacinou výmluvou a jeho čokoládovýma očima, udělala by pro něj všechno, co by jí poručil. Alespoň to zkusí, když nikdo neotevře, jednoduše se vrátí a počká, až se jí Bill sám ozve.
Naposledy se zhluboka nadechla a přitiskla ukazováček na zvonek. Trvalo asi dvacet sekund, než uslyšela pomalé tlumené kroky a dveře se před ní otevřely.
„Ano?“ zeptal se unaveně Tom, působil dojmem, že jej právě vyrušila ze spánku, protože si teprve mnul mírně nateklé oči a nevěnoval Terese příliš velkou pozornost. Dívka si odhodila rozevlátý pramen vlasů z čela a pousmála se.
„Hledám Billa.“ Tom zpozorněl…
autor: Heidi
betaread: Janule
