Ach Bille… proč jsi se tak změnil?? Proč? Copak nevidíš, že se sám ničíš??
Ničíš se a ni o tom nevíš… Kde je můj bráška?? Můj mladší bráška, který se mi v noci tulil v náruči? Kde?!
Sakra!!
Změnila tě sláva a peníze… Ano… peníze hýbou světem a mění lidi… I tebe dokázala změnit… Bille… prosím, vrať se mi… chci zpět brášku, co se mi choulil v náručí, když se bál.
A teď??
Nenecháš na sebe šáhnout… abych ti náhodou neponičil vlasy nebo líčení.
Ani nevíš, jak moc mi ubližuješ… tak moc to bolí…
Jak moc mi ubližuješ, ale to je ti jedno.
Začínám propadat zoufalství…
Co mám udělat, aby se mi vrátil… Dá se vůbec něco udělat??
Zrušit kapelu? NIKDY!!!! To ne.
Odtrhnout tě od peněz? Dobré řešení, ale bude ti za měsíc osmnáct a budeš mít právo si s nimi dělat co budeš chtít…
Nemůžu ti to zakázat, i když moc chci… nesmím.
Kam se poděl ten usměvavý kluk s borůvkovými vlasy??? S jiskrou v oku?? S jiskrou, kterou jsi měl na začátku. Na začátku našeho snu… Kde???
Zmizela… stejně jako mizíš. Mizíš mi před očima a já s tím nic neudělám…
Můžu jen doufat, ale chci jen doufat??
NE!!
NE!!
Chci ti pomoct, ale nemůžu, protože ty sám pomoc nechceš.
Nechceš moji pomoc.
A to moc bolí.
Přehlížíš mě.
Věčně někde lítáš a vůbec nevnímáš, že se mé city k tobě změnily.
Tak moc toužím po tom… obejmout tě… laskat tvé krásně tělo…
Ale můžu?
NE!!
Nedovolíš mi to…
Už ani nevím, jak vypadá tvůj šťastný úsměv.
Znám jen ty umělé, naučené…
Bille…
Prosím…
Ich will dich züruck
Poslechni varovný signál.
Poslechni mě.
Žádám tě o to.
Neslyšíš-
Nechceš slyšet.
Právě mi došla trpělivost…
Pokud se nevzpamatuješ, budu muset přistoupit k radikálnímu řešení.
Donutil jsi mě k tomu.
***********
Vracíš se domů.
Je to pro tebe vůbec domov?
To víš jen ty.
Jdu k tobě.
Hodíš na mě pohled.
Ten pohled je
ZVLÁŠTNÍ
Tenhle jsem u tebe ještě neviděl.
Naučil ses nový?
Asi ano.
Asi ano.
🙁
************
Dívám se ti do očí.
Vidím tu změnu.
Co tak najednou??
Nechápu.
Dovolíš mi, abych tě pohladil?
Zkusím to.
Moje ruka směřuje ke tvému bledému líci.
Díváš se na ni.
Ale nic neuděláš.
Pohladím tě.
Jemně.
Něžně.
Tak jak to máš rád.
Máš to vůbec ještě rád?
Zavíráš oči.
Tvář mi položíš do dlaně,
„Ach Tome,“ vzdychneš.
Ta změna…
Nevěřím tomu.
Odvážím se.
Položím ti ruku na bok.
Zachvěješ se.
Jsi tak roztomilý.
Nahnu se k tobě.
Neprotestuješ.
Nic neděláš.
Stojíš.
Čekáš co udělám.
Nevydržím to.
Políbím tě.
Čekám na facku.
Jsem připraven na cokoliv.
Ale co uděláš?
Překvapí mě to.
Pootevřeš rty a necháš se laskat.
Líbám tě s tou největší láskou.
Podívám se ti do očí.
Jiskra.
Objevila se.
Ústa roztáhneš do úsměvu.
Ten úsměv.
Je tvůj.
Tvůj, který používáš, jen když jsi šťastný.
„ Ich bin gern dass du bist zuruck“ zašeptám ti do ouška…
autor: Mykerina
betaread: Janule
to je nádhera! nádhera, dokonalý! ach
nádhera ♥ ale povídky od tebe ani nemůžou být jiné ♥
pekne krasne dokonale ale v poslednej vete mas chybu 😀 " Ich bin gern dass du bist zuruck" " Ich bin gern dass du ZURUCK BIST" 😀 ale nevadi na care poviedky to neubralo 😀
Nádhera .. 🙂
Moc krásný.