Ošklivá zkušenost

Šel domů, celý rozklepaný. Třásl se po celém těle a po tváři se mu kutálely slzy. Stále si úplně neuvědomoval, co se stalo…Byla mu zima a chtěl být už konečně v posteli, kde by vyplakal moře slz, nikým nerušen a konečně v bezpečí…Jak se to stalo? A proč? Proč se něco tak strašného muselo stát zrovna jemu? Jak bude moci teď normálně žít?

Jen když si na to vzpomněl, otřásl se odporem a zoufale se rozvzlykal. Byl naprosto v šoku. Nedokázal v klidu přemýšlet. Hlavou se mu míhaly události dnešní noci. Dal by naprosto všechno za to, aby se to nikdy nestalo, aby nikdy nemusel poznat, jaké to je, jak strašně moc to bolí.

Nechápal to, nerozuměl tomu. Byl to jeho kamarád, věřil mu… A on ho takhle zradí! Jak mu to mohl udělat? Proč?

Tisíce otázek mu běžely hlavou a on je nedokázal zodpovědět, teď nedokázal nic. Jakoby to nebyl on, vůbec neuvažoval nad tím, co dělá. Byl jako v tranzu. Jako ve snu, jako v noční můře… Najednou stál před svým domem, nevěděl, jak se tam dostal, nebyl schopen uvažovat…Jen vzal za kliku a doufal, že to z něj konečně opadne…Chtěl si zalézt do postele a všechno zlé zaspat…

To mu ale nebylo umožněno… Tom seděl v obýváku a hned jak ho uviděl, vyděšeně se za ním rozběhl. „Bože Bille, co se ti stalo?“

„Nic.“

„Ale no tak! To vidím, proč pláčeš?“

„Nic se mi nestalo a nepláču!“

„Já nejsem blbej, Bille! Vždyť se celej třeseš! Tak mi to řekni!“

„Ne!“

Tom se ho pokusil obejmout, ale když to zkusil, v Billově tváři mohl číst čirý děs. Jakoby na světě neexistovalo nic horšího než objetí od Toma. Byl dost vyděšený už z toho, v jakém stavu bratr dorazil domů, ale tohle v něm vyvolalo přímo panickou hrůzu.

„Bille, okamžitě mi řekni, co se stalo!“ Na slovo ´okamžitě´ dal takový důraz, až Bill poskočil.

„Nemůžu!“

„Samozřejmě, že můžeš!“ Chtěl Bill vzít do náruče a utěšit ho, ať se mu stalo cokoli, ale ten se mu opět s naprostým děsem ve tváři vysmýknul a chtěl projít do svého pokoje.

Tom absolutně nic nechápal, copak se ho nemůže ani dotknout?

Začal ztrácet trpělivost, chytil Billa za ruku a i přes velké protesty ho dotlačil na pohovku a donutil ho sednout si.

„A teď mi laskavě řekni, co se ti stalo!“

„Sakra Tome, copak to nechápeš? Nemůžu a nechci ti nic říkat!“

„Jo, to jsem pochopil, ale ty zase pochop, že dokud nezjistím, proč brečíš a třeseš se jako bys měl umřít, nedám ti pokoj!“ Bill se nekontrolovatelně rozvzlykal. Schoulil se Tomovi do náruče a plakal. Tom nevěděl, co si může vzhledem k bratrovým odmítavým gestům dovolit, ale začal ho jemně hladit po vlasech. Bill zaváhal, ale nakonec se k bratrovi přitiskl tak silně, že Tom měl problémy nadechnout se. Držel se ho jako klíště, jako by ho už nikdy nechtěl pustit… A on nechtěl, jen v Tomově náruči se cítil v bezpečí, jen Tom mu dával pocit, že se mu nic nemůže stát, jen u Toma se dokázal trochu uklidnit…

Přál si, aby tenhle okamžik vydržel navěky, aby nemusel na nic myslet, jen si užívat Tomovy blízkosti, vdechovat jeho nezaměnitelnou vůni, kterou by poznal kdekoliv na světě, nechat se od něj něžně hladit po vlasech, poslouchat Tomova ujištění, že se mu už nic nestane… Tom věděl, že na něj musí velmi pomalu a opatrně. Ale už nemohl vydržet tu zvědavost, naprosto ho sžíraly představy, co se mohlo Billovi stát. Děsilo ho to.

„Pšš, už neplač, to bude dobrý…“ konejšil ho a v duchu proklínal toho, kdo mu tohle způsobil.

„Tome… on… on… já… on…“ Bill nebyl schopný ze sebe vypravit ani slovo. Sevřel Toma ještě pevněji a opět zabořil hlavu do jeho mikiny.

„Bille, kdo ti tak strašně ublížil? Tak už mi konečně řekni, co se stalo!“ Tom už byl dost netrpělivý a moc zvědavý.

„No víš…Tome… já… on… mě… on…“ Billova slova byla přerušována neustálými vzlyky.

„Kdo? Bille, tak už to sakra řekni!“ Bill na něj hodil ustrašený pohled, Tom si ho přivinul zpátky k sobě a pokračoval „Bille, já to musím vědět! Kdo?“

„No… Andreas… on…“

„Co Andreas, co ti udělal?“

„On… mě…“

„Ježiš Bille, co on?“

„On mě… zná… znásilnil!“

„Cože tě?“ Tom vyskočil a nemohl uvěřit tomu co slyší. Nejdřív si myslel, že je to vtip, ale když se Bill zase rozplakal, posadil se zpátky a znova ho objal. „Ale, jak to?“

„Nevím, nevím, Tome, já to vůbec nechápu. Byl jsem u něj, všechno bylo v pohodě a najednou…“ Bill se zarazil a nedokázal pokračovat dál.

„Co najednou?“

„Najednou ke mně přišel a začal mě líbat a… a… já jsem byl zmatený, pokusil jsem se mu vysmeknout, ale křičel na mě, že když mě můžeš mít ty, tak on taky… a pak…“

„Já ho zabiju! Jak si to mohl dovolit… proč…?“

„Já nevím, Tome… Bylo to strašný…Víš, že jsem to ještě nikdy nedělal, ani s tebou ne, bylo to příšerný…“

„On ti…to je takovej hajzl! Jdu ho zabít!“

„Ne Tome, nikam nechoď, potřebuju tě tady! Víc než kdy jindy.“ Toma to stálo velké přemáhání, ale posadil se vedle Billa a vzal ho do náručí. Bill ustrašeně vzhlédl a vtiskl bratrovi jemný polibek. Tom se na něj překvapeně zadíval, nechtěl udělat nic, co by mu mohlo být nepříjemné, věděl, že se s tím musí nejdřív vyrovnat, než se budou moci zase normálně milovat… Ale Bill to chtěl teď hned, chtěl na to všechno zapomenout.

Políbil Toma, bál se, že mu to bude připomínat to co se stalo, ale Tom byl tak něžný, jak dokázal. Vůbec to nebylo takové jako s Andreasem. Tom do toho dával veškerý svůj cit, všechnu lásku, co cítil k Billovi, vyjadřoval tímto polibkem. Líbal ho tak něžně, až měl Bill pocit, že se rozplyne… A přesně to teď potřeboval, rozplývat se pod Tomovými polibky a láskyplnými doteky. Jemně vzdychl a zaklonil hlavu. Tom pomalu přešel na jeho krk, bál se, jestli to už není moc, ale Billovi se to líbilo. S Tomem jako by zapomínal na všechno zlé, co se mu kdy přihodilo. Miloval ho, tak strašně moc ho miloval, že to nedokázal nijak vyjádřit…Tom to ale nechtěl uspěchat, chtěl mu dát čas, aby se přes to přenesl. Něžně ho vzal do náručí, hladil po vlasech a uklidňoval ho, že všechno už bude navždy dobré…

autor: Prinzesschen
betaread: Michelle M.