Bedeutete es auf Nimmerwiedersehen?

Píp… píp… píp…

Probudil jsem se. Za okny se lehce snášely první ranní sněhové vločky, mráz vykouzlil přes noc na oknech pozoruhodné obrazce a ty jsi ležel v mém objetí pod teplou peřinou.

Světlou tvář plnou nejistoty jsi chtěl zahnat rázným krokem. Seběhl jsi schody a vešel do lyžárny. Zahlédl jsem tvůj pohled, který jakoby říkal: ,Do čeho jsem se to nechal zatáhnout?‘ Poplácal jsem tě po rameni, čímž jsem ti dával najevo, že to zvládneš.

Na bílém sněhu jsi se odrážel jako kontrast. Výrazné křivky štíhlého těla byly i přes ten hrozný zimní oblek pro mne stálým pokušením.

Rozložil jsi si před sebe lyže a zašátral v kapse. Na jemné rty jsi nanesl jelení lůj a neskutečně svůdně je promnul. Raději jsem se snad neměl ani dívat, protože mě přešly jakékoliv chutě na lyžování. Ze zpomalených myšlenek mě vytrhlo cvaknutí lyží. Rychle jsem si zapnul bundu a následoval tě směr vlek.

Nahoru jsem jel jako první. Cítil jsem tvůj pohled v zádech. Bylo to šílené. Všude tolik lidí a já jsem z tebe bláznil. Nevydržel jsem to a otočil se dozadu. Naše pohledy splynuly a já cítil, jak se mi podlamují kolena. Z úst se ti vydral výkřik: ,,Tome, pozor!“, ale to už jsem ležel v tom studeném bílém a ty jsi mi ujížděl táhnut vlekem dál nahoru.

Pak jsem tě neviděl snad celou věčnost. Bylo to zvláštní, jakoby ses mi někde schovával.

,,Aá!“ ozval se křik. Otočil jsem se a strnul hrůzou. Někdo tě strčil ze sjezdovky a ty jsi se nekontrolovatelně rychle řítil do lesa. Zaslechl jsem, jak ještě volají posměšným tónem: ,,Fixer!“

Tvůj vyděšený pohled, pramínky vlasů vlající ve větru a tělo, které nebylo schopno jakkoliv reagovat.

Zmizel jsi v lese. Okamžitě jsem se za tebou rozjel.

,,Bille!“ volal jsem roztřeseným hlasem. Vyzul jsem se z lyží a doběhl tělo hrozivě vypadající zabořené do sněhu.

,,Brácho! Panebože! Řekni něco!“ křičel jsem hystericky.

Vůbec jsi se nehýbal. Umíral jsem strachy a nemohl popadnout dech.

Odkryl jsem černé vlasy z tváře. Kníkl jsem, když jsem uviděl tvůj jemný ret roztržený a slabě krvácející.

Oči se mi začínaly plnit slzami. Náhle jsem zaregistroval, že pomaličku otvíráš pusu a ztěžka se nadechuješ studeného zimního vzduchu.

Jakoby mi z hrudi spadl balvan. ,,Bille…“ šeptl jsem.

Podíval jsi se na mě a já si připadal tak šťastný. ,,Je ti něco? Co tě bolí? Mluv. Tak řekni něco!“ vychrlil jsem spousty otázek.

,,Jsem ok. Ale asi jsem si narazil bok,“ řekl jsi a pokusil se vstát.

Pomohl jsem ti na nohy. Nejraději bych tě objal a nikdy, nikdy nepustil, ale věděl jsem, že bych ti právě působil bolest.

Cestou dolů jsem podepíral tvé zesláblé roztřesené tělo. Neustále jsem se ujišťoval, že ti nic není. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak hrůzný pád a ty jsi v pořádku. Ale byl jsem za to nesmírně rád.

Horká voda mi stékala po nahém těle. Jakoby se mi dobíjela energie. S každou kapkou odtékala těžkost dnešního dne.

Když jsem vylezl ze sprchy, bylo ticho. Náš hotelový pokoj byl uklidňující. Otřel jsem zbytek vody z pokožky a ručník si omotal kolem pasu. Otevřel jsem dveře koupelny. Spal jsi. Pokoj byl zahalen do temné zimní noci, jen drobná světýlka ze sjezdovky se míhala po stěnách.

Vypadal jsi tak kouzelně a křehce. Lehce jsi oddychoval a prožíval právě svůj sen. Přišel jsem tiše k posteli. Takový klid z tebe sálal. Vzdychl jsem nad tvým půvabem, který v nočním tmavém pokoji vypadal přímo pohádkově.

Sám sebe jsem se ptal, jak se vůbec mohlo stát, že jsi se rozhodl pro náš zakázaný vztah plný skrytostí.

Ani bych si neuvědomil, že stojím stále u postele a prohlížím si detaily tvého těla, ale ty jsi se probudil a usmál se.

Odkryl jsi lehkou peřinu. ,,Oh Bille,“ zatajil jsem dech, protože jsi byl bez jediného kusu látky.

Po všech čtyřech jsi se ke mně přibližoval. Prsty jsi přejížděl po mém hrudníku. Horkost celého těla způsobil jeden nevinný polibek, který jsi věnoval mému podbřišku. Ručník z mého pasu dopadl na koberec. Piercing v jazyku poškádlil můj klín.

Vyzval jsi mě, abych tě následoval do postele: ,,Buď hodný chlapec a pojď ke mně.“

Položil jsi se do nadýchaných polštářů a nechal jsi si ode mě laskat své roztoužené horké tělo. Sykl jsi, když jsem narazil na jednu z tvých modřin ze sjezdovky. Omluvně jsem ji políbil nejněžněji, jak jsem uměl.

Chtivě jsem se začal přesouvat k tvému penisu. Zadržel jsi mě po chvíli. Nechápal jsem, ale ani bych se nestačil zeptat proč, protože to už se naše role vyměnily. Nikdy by mě nenapadlo, že tvůj jazyk spolu s piercingem se mnou tohle dokáží. Nikdy předtím jsi se ještě neodhodlal k orálnímu sexu. Tak jsem poprvé okusil rozkoš, kterou jsi mi dovedl způsobit. Čím víc jsem musel začít vzdychat, tím víc jsi si to vychutnával.

Zapálil jsem si cigaretu. Kouř, který za sebou nechávala, se nesl celým pokojem. Kreslil světlý dým noci. Vzal jsi mi ji z úst a nasál ten nezdravý tabák. Hlavu sis položil na mé břicho a nechal jsi se výskat ve vlasech. Jemné černé pramínky mi protékaly mezi prsty. Bylo až nezvyklé ticho, jen kouř stoupal z další cigarety a tma halila pokoj. Sem tam se objevilo světýlko na zdi. Pomalu jsem začínal usínat. Do ticha jsi šeptl poprvé ta dvě slova: ,,Miluji tě.“ Zvedl jsem hlavu a naše rty se dlouze potkaly v jemném objetí.

Ráno, když jsem se probudil, jsi byl už vzhůru. Ležel jsi na boku a sledoval mě. Líbl jsem tě a navrhl, že nám donesu snídani. Když jsem se ale vrátil, už jsi v posteli nebyl. Nechal jsem tam snídani a zaklepal na dveře do koupelny.

,,Jsi tam?“ ale nikdo se neozval. Nedalo mi to a otevřel jsem dveře… V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Byl jsi tam schoulený na zemi opřený o vanu. Nehýbal jsi se. Na podlaze vedle tebe ležela použitá jehla…

,,Bože! Bille!“ zlomil se mi hlas. Ale to už jsi ty neslyšel.

Dnes tu sedím u tvé postele a stále věřím, že se probereš. Dávka větší než jindy tě málem zabila. Teď už vím, kam jsi se vytrácel vždy, když jsem tě nemohl najít a pak jsi se zčista jasna objevoval.

,,Prosím, otevři své nenahraditelně nádherné oči a věnuj mi pohled… Nenechávej mě tu samotného… Vrať se mi…“

autor: Susi
betaread: Michelle M.