Odmítnutí (ff)

Bill uraženě vběhl do svého pokoje a tam se svalil na postel. Byl naštvaný a cítil se poníženě. Jak ho mohl odmítnout? Jen tak mu říct, že na něho zrovna teďka nemá náladu. To se člověku, kterého milujete, nedělá. Chtěl mu dát všechno, právě teď v tuhle chvíli chtěl být jenom jeho a on ho jen stručně odbyl. Rozhodl se tedy, že už se mu nebude vnucovat, byl přesvědčen o tom, že Tom ještě rád přileze sám. Pomalu se mu začal v hlavě rodit plán, jak se za tohle odmítnutí pomstí. Bude hrát nepřístupnýho, to je ono, věděl že tohle na bratra zabere a už nikdy si nedovolí ho poslat pryč. Chvíli nad tím ještě přemýšlel, a pak usnul s úsměvem na rtech.
Druhý den ráno, když se probudil, šel do koupelny, tam se převlékl a pomalu se loudal dolů na snídani. U stolu seděl Tom, který se na něj už zdálky usmíval s krajícem chleba v ruce. Bill mu však jeho úsměv neopětoval a ani se na něj nepodíval. Toma to sice trochu mrzelo, ale řekl si, že když chce hrát na uraženýho, tak ať si hraje. Vždyť mu nic neudělal, ten nadělá kvůli jednomu odmítnutí. Člověk nemá vždycky dobrou náladu a on se hned naštve.
Tak se naproti sobě jen mlčky posadili a celou dobu nepromluvili. Po snídani, když Bill odnášel talíř do kuchyně, šel Tom pomalu za ním a u linky ho obejmul kolem pasu, zároveň s tím ho políbil na krk. Bill jeho ruce okamžitě odstrčil.
„Včera si neměl náladu ty, dneska ji nemám já!!“ po této větě v klidu odkráčel do svého pokoje, kde si se spokojeným výrazem, jak dobře to zvládl, lehnul na postel. Rozhodl se, že dnes bude celý den jenom odpočívat a nenechá se nikým rušit.
Tom stál ještě chvilku dotčeně v kuchyni a vůbec se mu nelíbilo, co právě Bill udělal. Uvědomoval si sice, že včera ho taky odmítl, ale dneska se mu chtěl omluvit, vynahradit mu to a on si jen tak odejde. Měl jasno, bude teďka Billa mít, ať s tím souhlasí nebo ne. Rychlými kroky vyběhl schody a namířil si to rovnou do bratrova pokoje. Rozrazil dveře, tam uviděl bratra ležícího na posteli. Ten jen zvedl hlavu se slovy, ať okamžitě opustí jeho pokoj, že teďka na něho nemá náladu. Toma jeho slova ale vůbec nezajímala. Došel k posteli a než stačil Bill cokoliv udělat, lehnul si na něj celou svou vahou a dal mu ruce za hlavu.
„Takže ty budeš hrát uraženýho, jo?“ Bill se na něj jen vražedně podíval.
„Jdi pryč a nech mě bejt, když ty můžeš odmítat mě, tak jí tebe taky!!“ Snažil se vymanit z Tomova objetí, ale ten ho však držel až moc silně na to, aby se dokázal vzepřít, a tak jen bezbranně ležel. Když k němu Tom začal přibližovat ústa, dal naschvál hlavu na stranu. Toma tahle hra velmi bavila, a čím víc ho bratr odmítal, tím víc ho chtěl.
Jednou rukou ho pustil, otočil mu hlavu a začal ho vášnivě líbat. Hned jak Bill zjistil, že je volný, okamžitě od sebe Toma odstrčil. Ten si to ale nenechal líbit a znova mu dal obě ruce za hlavu. Začal ho líbat na krku a přitlačil svoje koleno na jeho rozkrok. Bill vzrušeně vydechl.
Tom věděl, že tohle na bratra zabere. Sice se pokoušel v sobě držet vzdechy, ale když ještě víc přitlačil, neovládl se, otočil hlavu a začal Tomovi oplácet jeho polibky. Tom ho pustil, protože věděl, že už se nebude ničemu bránit. Začal ho hladit po zádech a on mu mezitím sundal triko. Líbal ho na břiše a prsty mnul jeho bradavky. Bill se neubránil hlasitým stenům. Tom svojí rukou sjížděl níž a níž. Dráždil Billův podbřišek. Bratr se pod ním jen slastně prohýbal. Pomalu zajel rukou pod jeho boxerky a jemně přitlačil. Bill silně zasténal.
Usoudil, že už je natolik vzrušený, že může pokračovat. Svoje ústa přemístil přes bradavky a břicho, až k lemu Billových boxerek. Stáhnul mu kalhoty a následně i spodní prádlo. Jazykem jemně přejížděl po vnitřní straně jeho stehen. Odezvou mu byly vzrušené vzdechy. Bill to nemohl vydržet, a tak začal tlačit Tomovu hlavu na svůj klín. Tom mu ruku odstrčil se slovy, ať není tak nedočkavý. Pomalu vzal jeho vzrušení do úst. Jednou rukou ho držel za bok, druhou si pomáhal. Začal pohybovat nahoru a dolů. Netrvalo to dlouho a jeho ústa se s posledním Billovým vzdechem zaplnila. Vyčerpaný se svalil vedle Billa, který udýchaně řekl: „Asi tě budu odmítat častějc.“ A dlouze ho políbil.

autor: KLariss
betaread: Janule

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics