TOM
Včerejší oslava nedopadla podle mých představ. Ale možná je to dobře, možná má Bill pravdu. Možná by to byla největší chyba v našem životě! Je rozdíl, jestli o Billovi přemýšlím ještě pořád jako o bratrovi, i když už city jsou trošku někde jinde, a nebo když o něm přemýšlím jako o milenci. Všechno by se zkomplikovalo! Tuším, co Billovi vadí a nedivím se mu. Není zvyklej být na vedlejší koleji. A já sám nevím, jak bych se rozhodnul! Chtěl bych oba, ale to asi nepůjde.
Před náma je posledních pár dnů odpočinku. Potom se stěhujeme do Hamburku a budeme pracovat na nové desce. Ještě máme domluvený nějaký koncerty ve Francii a taky v Rusku. V podstatě to znamená, že na dlouhou dobu neuvidím Margitt. Už zase!
Celý dopoledne jsem přemýšlel o včerejšku. S Billem jsem ještě nemluvil, za celej den nevylezl z pokoje. Zajímalo by mě, jestli trucuje nebo co! Já za ním ale nepolezu, on to stopnul, tak ať se snaží! Přemýšlel jsem, co si vezmu na sebe. Dneska večer mám rande s Gitty, jdeme do kina. Stojím u skříně, když se otevřou dveře a v nich stojí Bill. Na první pohled jde jasně vidět, jak je nervózní.
„Můžu s tebou mluvit?“ zeptal se tiše a přešel ke křeslu. Sednul si, zavřel jsem za ním dveře a dál si vybíral ze skříně oblečení.
„Tak spusť.“ Trochu jsem ho popostrčil, protože se k tomu nějak neměl. Zhluboka se nadechl a začal.
„Já… musím ti něco říct. To, co se stalo včera, strašně dlouho jsem po tom toužil! Ale nemůžu to udělat, nemůžu překročit tu hranici, dokud nebudeš mít jasno v tom, kdo je pro tebe přednější. Já vím, že to zní jako ultimátum, ale já prostě se nespokojím s dělením! Myslím, že i ty sám to tak cítíš.“ Zmlknul a podíval se mi do očí. Má pravdu, i já to tak cítím. Jenže je to zatraceně těžký! Neumím se rozhodnout, nedokážu to!
Musel vidět, co se ve mně odehrává. Smutně sklopil pohled, zvednul se a prošel kolem mě ke dveřím. Otevřel je a ještě jednou se mi zadíval do obličeje.
„Je to na tobě! Až se rozhodneš, až zjistíš, co chceš, tak mi dej vědět. Ale nebudu čekat věčně!“ zvedl ruku a konečky prstů mě pohladil po tváři. V jeho očích jsem mohl číst prohru, rezignaci, usmál se a odešel.
Věděl jsem, že tohle jednou přijde. Jen jsem netušil, že to bude tak bolet. Proč to musí být tak složitý? Jak se rozhodnout? Miluju Billa, miluju ho k zbláznění! Nemůžu dýchat, když si uvědomím, že tahle jedinečná bytost může být moje! Jenže je tu i Margitt! Láska k ní je jako ta nejkrásnější věc, která se mi kdy stala. Je jako křehká květina, která dává smysl mýmu životu. Drží mě nad vodou, když už jsem tak unavenej, že bych nejradši se vším seknul. Když mě pohladí, je to jako elektrickej výboj, když mě políbí – bože, to se ani nedá popsat! Miluju, jak se krásně usmívá, jak mě vždycky rozesměje, jak dokáže naslouchat, když mě něco trápí. Miluju, když slastně přivírá oči při mých dotycích! Zhroutil jsem se na postel a vzal hlavu do dlaní. Jak to mám udělat? Jak se mám rozhodnout? Bill nebo Margitt? Nevím! A ani se nechci rozhodovat! Jak mě může nutit, zradit jednoho z nich? Jak mě může nutit vybrat si mezi dvěmi nejdůležitějšími lidmi v mým životě?Čím dýl jsem nad tím přemýšlel, tím to bylo horší. Jak to říkal Bill? Prej, až budeš vědět, co chceš, tak mi to řekni? Já vím, co chci! Moc dobře to vím! Chci Billa a chci i Margitt! Oba! Tohle je moje řešení! Proč bych nemohl být s Billem, vždyť spolu trávíme tolik času! A potom, když budeme doma, tak zase s Margitt? Proč nemůže pochopit, že je oba miluju stejně? Chápu ho, chápu proč to chce vědět, ale akorát všechno vždycky zkomplikuje!
BILL
Mám takový tušení, že jsem to všechno akorát pokazil! Proč jednou nemůžu prostě přijmout to, co mi Tom nabízí? Vždyť spolu trávíme tolik času! Co by mi udělalo pár víkendů, který by byl s Margitt? Proč musím vždycky chtít všechno a nebo nic? Proč se nemůžu spokojit s tím, co mi chce dát, těšit se z jeho blízkosti a užívat si ty chvíle strávené v jeho společnosti?
Sakra! A teď to dopadne tak, že nebudu mít nic! A to mě asi zabije! Tome, tak moc tě chci! Tak moc, až to bolí! Ale musel jsem to udělat. Prostě musel!
Nasadil jsem sluchátka do uší a zaposlouchal se do hudby. Nechtěl jsem na to myslet. Ať už se rozhodne jakkoliv, přijmu to.
****
Stál jsem právě v koupelně a snažil se dodat nějakej tvar mým vlasům. Nechtěl jsem myslet na to, že už zítra budeme zase pracovat, že budeme pod neustálým dozorem. A strašně jsem se bál toho, jak se Tom rozhodne. Nejradši bych si dal facku! Jsem idiot, jak jsem vůbec mohl tak trapný ultimátum vůbec vyslovit? Na co jsem vůbec myslel, zvlášť teď, když budeme jenom spolu, bez Margitt? Nejradši bych vrátil čas a žádné z těch slov nevyslovil. Jenže je pozdě. Prosím, Tome, nenechej mě v tom! Vyber si mě!! Vím, že tahle situace je nesnesitelná, že už to takhle dál nejde, ale radši se do smrti budu o bratra dělit než být bez něj! Tuhle pravdu jsem si nedokázal přiznat. Až včera nastal ten zvrat.
Já jsem byl přece vždycky hrdej na to, že nikdy nebudu přijímat nějaký zbytky! Ale tohle, tohle je něco jinýho! Prozření přišlo jako blesk z čistého nebe! Pokud se jedná o Toma, přijmu veškerou pozornost, kterou mi bude ochoten věnovat. I kdyby chodil s Margitt, vím, že bych to přežil, musel bych! Protože ho miluju! Nedokážu bez něj existovat. Styděl jsem se za to, jakej jsem slaboch! Jak cit k jediné osobě dokázal změnit moje zvyky. Jak dokázal změnit celou podstatu mého bytí!
Zvednul jsem hlavu a podíval se do zrcadla. Zastavil se mi dech. Jeho oči se střetly s mými a já nebyl schopný jediného pohybu. Tušil jsem, že mě odmítne. Jeho obličej byl sice jako vytesán z kamene, ale oči měl neskutečně smutné. Sklonil jsem hlavu a nedokázal zadržet slzy. Otočil jsem se čelem k němu a zvedl pohled k jeho tváři. V ten okamžik jsem si uvědomil, že udělám cokoliv, aby se mnou zůstal. Klidně se budu i plazit, když to bude potřeba! Nedovolím mu mě opustit! Prostě nedovolím!
Zhluboka jsem se nadechl a přistoupil ještě o pár kroků blíže. Napřáhl jsem ruku a konečky prstů pohladil Toma po tváři. Nespouštěl jsem z něj oči a jemně zavrtěl hlavou. Jako bych tím pohybem rozpoutal bouři. Prudce jsme se k sobě přitiskli a naše rty se spojily v hladovém polibku.
TOM
Potřeboval jsem jej vidět. Rozhodnutí, jež jsem učinil, nebylo zrovna jednoduché. Vybrat si! Koho? Netušil jsem do dnešního rána. Probudil jsem se s naprosto jasnou myšlenkou. Byl jsem rozhodnutý. Když jsem tak nad tím přemýšlel, ani to jinak dopadnout nemohlo. Bylo to tak jasné, že jsem nechápal, proč jsem to neviděl dřív! Čeká mě velmi nepříjemný rozhovor s osobou, která je jedinečná a v mém životě nepostradatelná. Jenže to se asi brzo změní. Vím, že to, co musím udělat, zničí ten vztah. Stiskl jsem víčka tak pevně, jak jen jsem mohl. Ještě chvíli jsem seděl nehybně na místě a připravoval se na nepříjemný konec dne.
Po deseti minutách jsem se zhluboka nadechl a vstal. Bill je v koupelně, takže moje kroky vedly tam. Opřel jsem se o rám dveří sledoval bratra, jak si se skloněnou hlavou rozčesává vlasy na zátylku.Za chvíli se narovnal a uviděl mě. Jeho oči se zaplnily slzami a mě to rvalo srdce. Nepochopil správně můj výraz! Přešel ještě o kousek blíž. Už jsem se nemohl udržet, musel jsem cítit jeho sladké rty na svých. Dotýkat se jeho překrásných tváří, hladit jemnou pokožku. Bože, on je dokonalý! Miluji ho tak moc, až to skutečně bolí. Jak jsem vůbec někdy mohl přemýšlet o tom, že bych ho nechal? Jak jsem vůbec mohl pochybovat o tom, kdo je pro mě přímo stvořený? Byl jsem takový hlupák, ale to se změní. Už nikdy nenechám Billa trpět. Zbožňuju každej vlas na jeho dokonalé hlavě.
Naše jazyky se proplétaly, tak naléhavě, vášnivě. Musel poznat, co mu tím polibkem říkám! Jemně jsem mu naklonil hlavu a ještě hlouběji vnikl do jeho úst. Nemohl jsem se ho nabažit! Tak krásně voní a chutná jako nejsladší jahody. Pomaličku jsem se od sebe odtáhli a oba zprudka dýchali.
„Já myslel,“ začal Bill, ale já ho umlčel. Přitiskl jsem ukazováček na jeho rty a zašeptal: „Tak to jsi myslel špatně! Nikdy bych to nedokázal, nebýt s tebou.“ Upřeně jsem se mu díval do očí a sledoval, jak se mu rty roztahují do blaženého úsměvu. Prudce mě objal a šťastně mi vydechl do ucha. Objal jsem ho kolem pasu a hladil jeho záda.Ještě sice musím vykonat ten zmiňovanej rozhovor, ale s Billem po boku to nějak zvládnu. Miluju ho! Už jsem si ani nedovedl vybavit, jaké to bylo před tím, než se moje city k němu změnily z bratrských na milostné. V téhle chvíli jsem se cítil tak šťastný, jako nikdy v životě. Jen mlhavě se mi v hlavě rodily alarmující myšlenky, myšlenky na obtíže, které možná přijdou. Ale všechno s dá zvládnout, když budeme spolu! A já se rozhodně nechystám jej kdykoliv v budoucnosti přenechat komukoliv jinému. A podle Billových jiskřících očí usuzuju, že je na tom stejně jako já.
konec
autor: Dania
betaread: Michelle M.
abych řekla pravdu, tak ve skrytu duše miluju konce, které jsou otevřené. což byl jednoznačně ten první. neskončilo to ani špatně, ale ani nijak dobře.. byla z toho dílu poznat ta nekonečná naděje. to je to poslední, co nás všechny drží při životě..
ale! od té doby, co jsem i já ochutnala to "zakázané ovoce" twincestu, se ho nemůžu nabažit.. 🙂 někdy se musím smát sama sobě, jak mě mohlo napadnout, že něco takového je zvrácené a nechutné. vždyť je úplně logické, že jen tenhle jejich vztah je správný! naše dvojčátka prostě patří k sobě. už od prvních minut jejich života žijí jeden pro druhého. a mě už NIKDO nevymluví, že Tom a Bill budou navěky spolu..
ááááh.. happy end. 🙂
Happy end je sice krásný, ale trochu mi vadí, že jsou tady ještě další dva rozdílné konce. Jistě, je to hlavně pro nás, čtenáře, ale myslím, že autor by se měl rozhodnout, jak jeho příběh skončí. On by měl vědět, jak se zachovají jeho postavy.
Je to nádherná povídka, shltla jsem ji od začátku do konce! <3
Súhlasím s Aki, vadí mi, že je viac koncov. Ja milujem happy endy ale len ak sú ozajstné. Zmierim sa aj s iným koncom, ale nech je jeden, lebo len tak mám ozajstný pocit, že som príbeh prežila, takto si akosi uvedomujem, že je to rozprávka, ale píšeš krásne, nech je tu koncov toľko, koľko chce. Neviem či si prečítam aj tie ostatné, možno ma zvedavosť donúti, ale možno aj nie.