TOM
Miluju je oba, ale už kvůli Margitt… nemůžu se pořád dělit. Nejde to! Je to, jako by do vás bušili ze dvou stran a vy se museli rozhodnout, ze které to míň bolí! Ale mně připadá, že to bolí z obou stejně. Nemůžu už takhle dál. Musel jsem jednoho nechat jít. A myslím, že jsem zvolil správně. Bože, miluju ho, bude mi strašně chybět, ale jinak to nejde. Nedokážu se už ani podívat Gitty do očí. Možná mě budete nenávidět, ale prostě jsem zvolil menší zlo.
Přemýšlel jsem nad tím celou noc. Celou dlouhou noc jsem se rozhodoval koho zvolit, z koho udělat svýho ‚partnera‘. Kdyby Margitt neexistovala, nic by mě nepřinutilo zapomenout na Billa. Jenže ona tu je, je tu už moc dlouho na to, abych ji mohl ze svýho života vyčlenit! A Bill? Je to můj bratr, nebylo by správné udělat z něj něco víc. I když bych si to moc přál, nejde to!
Seděli jsme v restauraci a povídali si. Brácha byl zamlklej, ale tomu se ani nedivím. Na očích měl brýle, který za celou dobu nesundal. Možná to tak je lepší. Nevím, jak to bude dál, přece jenom musíme spolu být pořád v kontaktu. Kdyby tak šlo na všechno zapomenout. Vrátit všechno do původního stavu! Nebo alespoň někam na delší dobu odjet. Odloučení by bylo v tuhle chvíli nejlepší, jenže copak to jde? Kvůli kapele, kvůli práci, rozhodně ne.
Učinil jsem rozhodnutí, možná bylo chybné, možná ne. Nevím, ale cítím, jak ze mě všechno opadává. Ještě to není perfektní, jak by taky mohlo, po pár hodinách. Ale pevně věřím, že se z toho Bill dostane, že zapomene na tu vzájemnou přitažlivost, která vztah mezi náma akorát zkomplikovala. Doufám, že mě za tohle nebude nenávidět. Doufám, že sám uzná, že to bylo nejlepší řešení. Musí to tak být, nesmí mě nenávidět, jinak bych z toho asi zešílel.
Otočil jsem se a pod stolem chytil Gitty za ruku. Podívala se na mě a usmála se. V očích jsem jí četl otázku. Jen jsem jí opětoval úsměv, pohladil ji palcem po hřbetě ruky a políbil na tvář. Rukou jsem hladil její sametovou hřívu vlasů a v mysli se mi vybavily všechny pocity, šimrání té záplavy, když sklouzla na mou hruď. Jak bylo vzrušující, cítit dotek jejích vlasů na mé nahé kůži. Stačilo jen chvíli myslet na ty pocity, vybavit si je a zatoužil jsem po ní. Pryč byly všechny starosti s Billem. Je tu jen ona, Margitt, jediná holka, která ve mně dokázala vzbudit tyhle pocity. Lásku! Jen její úsměv dokázal vzbudit v mým srdci naději, že to všechno bude v pohodě. A možná, že ani brácha nezůstane sám. Mám totiž takový tušení, že Lyn nechce být jen kamarádka. Jistě, budu chvíli bojovat s žárlivostí. Bill je… byl… můj. Nemůžu si pomoct, ale ještě nějaký čas budu muset bojovat s vlastnickými pocity. Ale přeju mu, aby byl šťastný! Moc bych chtěl, aby někdo dokázal na jeho tváři vykouzlit opět ten šťastný, spokojený úsměv. A myslím, že Lynett je vhodná náhrada. Náhrada za mě. Bolí to, byl bych hlupák, kdybych to nepřiznal. Vždyť jej miluju! Ale život jde dál. Už nechci myslet na to, co jsem udělal, jak jsem zvolil. Nechci pořád přemítat o tom, jak se asi cítí. Proč! Kruci, jak dokáže všechno zkomplikovat taková primitivní věc, cit, jako je láska! Musím to už hodit za hlavu, zapomenout na to, co by snad mohlo vzniknout mezi mnou a Billem. Rozhodnul jsem se! Teď už jen přimět i mysl akceptovat tohle rozhodnutí. Možná to bude chvíli trvat, ale já to zvládnu. Margitt mi pomůže. Už teď, v tenhle moment, kdy cítím její vůni, slyším její zvonivý smích, v tuhle chvíli vím, jsem si jistý, že ona je ta pravá. Pro tuhle chvíli je to ten jediný člověk, který je pro mě dokonalý.
Přiblížila se hodina loučení. Bill se rozloučil se všema a urychleně opustil restauraci. Sklonil jsem hlavu, abych zatajil ten pocit viny. Jenže Lyn si toho všimla. Očima se mě ptala, co se stalo. Mírně jsem zavrtěl hlavou a doufal, že jí to dojde. Došlo. Beze slova odešla za Billem. Teď už to je na ní. Ona teď bude opět v roli důvěrníka. Můj bratr se jí se vším svěří a ona bude naslouchat.
Usmál jsem se na Gitty a pevněji stiskl její ruku. Beze slova jsme vyšli do noci. Moje loučení s ní ještě zdaleka nebylo u konce. Šli jsme k ní domů. Rodiče nebyli doma, takže jsme měli celý dům pro sebe. Perfektní příležitost, perfektní načasování. Bude mi chybět! Jistě, může za mnou přijet přes víkend, ale pochybuju, že na ni budu mít víc času než jen pár hodin. Protože si nedělám iluze. Čas je drahej a David si svoje investice hlídá moc dobře!
Došli jsem až před dům, odemkla a pustila mě dovnitř. Ani se ještě nezavřely dveře a už jsem líbal její plné rty. Přivinul jsem ji pevně k sobě a oddal se pocitům slasti. Svlékali jsme se navzájem a pomalu se přesunovali do jejího pokoje. Položil jsem ji na postel a hladil ji po celém těle. Ústy jsem objevoval každý kousíček její kůže a připravoval ji na výbuch slasti. Naše milování bylo perfektní jako vždy. Euforie se rozlévala do každého koutku mýho těla v ten moment jsem se cítil neskonale šťastný. Zbytek noci jsme odpočívali, usnuli si v náručí.
LYN
„Bille, počkej na mě!“ křikla jsem, aby mě slyšel. Zastavil se, otočil a čekal, až k němu dojdu.
„Promiň Lyn, dneska mi není moc dobře.“ Skoro šeptal.
„Já vím, jen jsem ti chtěla říct, že pokud budeš chtít, popovídat si, jsem tu.“ Chytila jsem ho za paži a naléhavě se na něj dívala.
„Vybral si ji! Vím, proč to udělal, ale bolí to! Moc to bolí!!“ po tváři mu stekla osamělá slza. Bylo mi tak líto, že se trápí. Že tenhle skvělej kluk musí prožívat takový muka.
„Je mi to líto, ale ty sám víš, že to takhle je nejlepší.“ Musela jsem to říct, trošku ho probrat z té jeho apatie.
„Já vím. Promiň mi všechno, co jsem ti kdy udělal! Jsi skvělá kamarádka!“ slabě se usmál, vítr si pohrával s jeho havraními vlasy a já si víc než kdy jindy uvědomovala, jak je jedinečný, jak moc bych ho chtěla. Moc bych stála o jeho blízkost! Něco mě nutilo udělat to. Udělat krok směrem k němu, stoupnout si na špičky a políbit ho. Zlehýnka jsem přitiskla svoje rty na jeho a pohladila jej po tváři. Byl překvapený, ne-li šokovaný! Ale já si prostě nemohla pomoct. Jazykem jsem jemně přejížděla po jeho rtech a doufala, že se mi nevysměje. Že mě neodstrčí a nebude mi nadávat! Připadalo mi to jako věčnost, tenhle dotyk jeho úst byl jako z jinýho světa. Tak vzrušující a přitom nevinný. Najednou ale zareagoval. Rozevřel rty a prudce spojil svůj jazyk s mým. Bylo to jako blesk! Málem jsem omdlela. Tolik vášně, tolik naléhavosti! Věděla jsem, proč to dělá. Ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno! Chtěla jsem i tu trošku, co mi dával.
Naše jazyky se proplétaly, narážely na sebe a zase se vzdalovaly. Tenhle pradávný tanec mi kradl dech a oslaboval v kolenou. Pevně jsem jej objala za krkem a přitáhla si jeho hlavu ještě blíž. V tomhle krátkém okamžiku se splnily moje tužby. Jistě, z jeho pohledu to je něco jako pomatení smyslů, ale hlavní je, že něco cítí, prožívá emoce, které ve mně rozpoutaly bouři a vyplenily každičký kout mojí duše. Teď už vím jistě, že jej miluju. Miluju ho k zbláznění. A tenhle okamžik, tenhle nezapomenutelnej polibek je náznak, znamení, že to snad jednou bude i doopravdy. Že jednou bude líbat mě, Lynett.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
