BILL
Už bude skoro konec prázdnin a naše povolená výluka ze školy skončí. Nedovedu si představit, jak to bude vypadat. Doufám, že se nebudeme muset vrátit do naší staré třídy. To by bylo nesnesitelný. Neměli bysme čas vůbec na nic. David už to nějak zařizuje, tak jsem zvědavej, jak to dopadne.Tyhle myšlenky na školu jsou strašně nepodstatný. Moji mysl zaměstnával jinej problém. Tom. Nevím, co si myslet! Byl to nějakej pokus? Nebo zvědavost? Nevím! Snad to nedělal schválně, aby mě mohl trápit. Od toho večera se můj pracně vydobytej klid vytrácel. A nejhorší na tom všem je, že se Tom upnul k Margitt. Od toho večera jí volal snad každou hodinu. Tohle mi nešlo na rozum! Proč to kurva dělal, když si mě pak vůbec nevšímal? Já to vážně nechápu! On to netuší, ale jeho chování toho večera způsobilo na mým krunýři trhliny. A ty se pořád zvětšovaly, dokud se moje hradba nezačala bortit úplně.
Během měsíce přišla veškerá moje snaha vniveč! Zase se v tom plácám. Už to nezvládám. Nejradši bych se vším praštil a odjel někam pryč, někam, kde by mě nikdo neznal. Hlavně někam, kde by nebyl můj povedenej bratříček! Já vím, že jsme se dohodli, že na to zapomeneme, ale ono se to líp řekne než udělá. I když to byl můj nápad, nedokázal jsem to. A to mě sere! Proč nemůžu být stejně bezstarostnej jako ostatní? Proč se musím pořád zabývat tím, jestli to nemyslel jinak, než to vyznělo? Proč musím neustále kontrolovat každý svoje gesto, každej pohled? Už ani moje myšlenky mi nepatří. Opanoval je on! Zase ON! Štve mě! Jako by nevěděl, co se mnou dělá! Během jediného okamžiku mě poslal zase ke dnu. A vůbec ho nezajímá, jak se cítím! Co prožívám! Nikomu bych nepřál takovej život! Bože, jsem tak unavenej! Vším tím přetvařováním, neustálým usmíváním se! Potřebuju pauzu! Jenže si budu muset ještě pár týdnů počkat.
Rozhlídl jsem se kolem sebe a musel přemýšlet, ve kterým městě zrovna jsme. Ty hotelový pokoje jsou tak podobný! Berlín, Hamburg, Drážďany – všechno to vypadá stejně. Stejný lidi, stejný místa, stejný situace. Možná si řeknete, že jsem nafrněnej kretén, a asi budete mít pravdu. Dospěl jsem do stádia, kdy se nedokážu už z ničeho radovat. Všechnu radost nahradil pocit osamění a odloučení. Bože, jak vzdálený jsou ty chvíle, kdy jsme se s Tomem, Margitt a Andym procházeli a vymýšleli samý voloviny. Tehdy mě nic netížilo, žádný nežádoucí city, žádná sebekontrola. Mohl jsem být sám sebou, nemusel si na nic hrát! Jenže teď hned po probuzení nasazuju masku spokojenosti, bezstarostnosti! A přitom by stačila jen taková maličkost a všechno by bylo perfektní. V takovýchhle chvílích si člověk uvědomí, jak je to všechno relativní a pomíjivý. Co bylo před pár měsíci samozřejmostí je teď maximální luxus.Zamrkal jsem a přestal zírat do stropu. Dneska je jeden z těch dnů, kdy se každej věnuje sám sobě. Nikam nemusíme chodit, jen jsme každej zalezlej u sebe na pokoji a odpočíváme. Tom zase telefonuje s Margitt, co by taky dělal jinýho, že? A kluci? Nemám páru! A abych řekl pravdu, tak mě to v tuhle chvíli ani nezajímá. Nezajímá mě totiž vůbec nic. Ale to už jste asi poznali.
Za týden máme jít do televize – Tom nemluví o ničem jiným, než že konečně řekne všem o Margitt. Před kamerama je hrozně těžký se přetvařovat. Ale už to umím dokonale. Alespoň si to myslím. Jenže kdo ví, jak to dopadne. Nechci na to teďka myslet a stresovat se. Ale moc se těším na Loreley, poslední koncert v naší tour. Rozloučení se s létem a zároveň s fanouškama, protože pak je v plánu práce na novým albu. A samozřejmě naše narozeniny. A taky Gustovy. Máme v plánu menší párty. Jen pro kámoše, a taky ještě něčím bude tahle párty zvláštní. Pozval jsem Lyn. V našem vztahu totiž nastal obrat. Usoudili jsme, že když už o sobě víme první poslední, tak bysme si mohli říct alespoň odkud jsme. Byl jsem šokovanej! Nejen, že je to Němka, ona je dokonce skoro sousedka. Bydlí v Magdeburku.
Nevěděl jsem, jestli jí to mám napsat, že bydlíme tak blízko sebe. Tušil jsem, že když jí řeknu, že bydlíme v Loitsche, že jí dojde, kdo jsem. Bál jsem se toho. Ale riskl jsem to. Ona mi věřila a tak jsem to zkusil taky. Napsal jsem jí, kde bydlím. Nijak to nekomentovala, takže netuším, jestli poznala, kdo jsem. Dohodli jsem se, že se setkáme až na místě. Napsal jsem jí adresu. Doufám, že to najde. Nevím, jestli to byla chyba nebo ne. Už to nemůžu vzít zpět. Pozval jsem ji už před dvěma týdny a začínám se toho děsit, bojím se toho setkání. Co když mě podvede? Co když to někde řekne! Já jsem takovej idiot! Proč jsem ji zval? Určitě to někomu vykecá a budou z toho problémy. Už z toho šílím. Čím víc se blíží to datum, tím víc jsem nervózní. Tom se tam bude celou dobu muckat s Margitt a tak jsem rád, že mě bude zaměstnávat Lyn. Konečně se dozvím, jak se skutečně jmenuje a třeba ji dokonce znám! No tak to by byl náser!! Ne radši nebudu předbíhat a zbytečně plašit, bych se jí nemohl podívat do očí. Ale vždycky reagovala úplně suprově, takže nevím, co si mám myslet. A je tu další problém! Neřekl jsem Tomovi, že přijde. Ten mě určitě zabije! Ví, že se jí svěřuju se vším, úplně se vším. Myslím, že mu to radši ani říkat nebudu. Postavím ho až před hotovou věc, jo, tak to udělám!
TOM
Kurva, kurva, kurva!!!! Co mám dělat? Vím, že Bill je zase v tom. Poznám to z jeho pohledů. A to je pro mě ještě těžší. Vlastně jsme se dostali do situace, ze které nevím jak ven. On mě chce, já chci jeho. Jenže ani jeden z nás nepřekročí tu tenkou hranici mezi sněním a konáním. A pak je tu ještě Margitt. Miluju ji snad ještě víc než dřív. Po tom, co se vrátila z dovolené, jsme spolu strávili dokonalej víkend. Já fakt nevím, co si počít. Když jsem s ní, tak je to jako by nic jinýho neexistovalo. Nechce se mi s ní loučit, nemůžu se od ní odtrhnout. Jenže potom přijdu domů a tam je Bill. Smutný, vzrušující, smyslný a tak strašně provokativní Bill. Nemůžu dýchat, když je blízko mě. Srdce mi buší jako splašený a začnou se mi potit dlaně. A to nemluvím o jistý části těla, která reaguje kdykoliv, když jej náhodou zahlídnu ve spodním prádle. Je to můj bratr, ale to, co bych s ním chtěl dělat, rozhodně bratrský není.
Blíží se konec turné a potom budeme slavit narozeniny. Domluvili jsme se s klukama, že to nebude nic moc velkýho, jen takový pokec s kámošema. Doufám, že potom se budu moct nějak donutit přestat na něj myslet. Vždyť to přece není normální, abychom se takhle trápili. Ještě pořád jsem doufal, že tyhle moje pocity jsou jenom nějaký přechodný pomatení smyslů. Ještě pořád se nedokážu smířit s tím, že jsem zamilovanej do svýho bratra. Ale jak postupuje čas, je to stále silnější. Je mi líto, že musí tak trpět a přitom by stačilo jen udělat ten pomyslnej krok a překročit tu hranici. Dovolit si tu trochu štěstí. Uvolnit tlak, kterej neustále narůstá a svírá srdce jako ocelový kleště.
Za týden máme jít do televize. Rozhodl jsem se, že když se zeptají na moji přítelkyni, tak jim řeknu o Margitt. Jenže nechci ublížit Billovi. Ale to asi nejde. Je to strašný, když si uvědomím, jak můj vztah s Margitt ubližuje Billovi. Jenže já se nedokážu rozhodnout. A za druhý, nedokážu opustit Margitt. Nevím, jak to vyřešit, jak se k tomu postavit. Nejlepší by bylo, kdyby to všechno nějak zmizelo, kdybych se ráno probudil a všechno by se nějak vyřešilo, všechno by bylo OK. Jo, jo snít můžu dál!
autor: Dania
betaread: Michelle M.
