Sklopil jsem pohled a čekal, s čím příjde on.
„Tohle si myslíš?“ zeptal se Bill vyrovnaným hlasem. „Že na tebe kašlu, že jsem tě vyměnil za ni?“
Očima jsem pořád propaloval chodník pod svýma nohama a cítil se jak největší idiot.
„No tak odpověz!“ začínal být netrpělivý.
„Ehm… hmm, asi jo.“ Můj hlas zněl tak nejistě. Moc dobře jsem si uvědomoval, že jakmile polevilo moje rozhořčení, už nejsem tak přesvědčenej o svojí pravdě.
Bill se na mě díval, jako bych mu vrazil facku. „Myslíš, že kdyby to byla pravda, kdybych byl tak v pohodě, tak nad věcí, že bych přemýšlel o tom, že to všechno skončím? Myslíš, že je to pro mě jednoduchý, každou posranou minutu myslet na to, co bych s tebou nejradši dělal? Myslíš, že si to užívám? Že jsem štěstím bez sebe, že tě chci? Že tě miluju? Já nevím, vážně nevím, co mám ještě jinýho udělat, abych tě dostal z hlavy!“ Čím déle mluvil, tím více křičel. „Víš vůbec jaký to je, myslet si o sobě, že seš odpornej, zvrácenej úchyl?! A ty mi tady ještě budeš vyčítat, že se snažím z toho nějak dostat? Že se snažím s tím nějak vypořádat? Nevím, co jinýho dělat, než se někomu svěřit, někomu, kdo by mi poradil! Kdo by mě pochopil?!“ V očích se mu leskly slzy a já si připadal jako největší idiot na světě. Nedovedu si představit, jak se cítí! Zaraženě jsem na něj koukal a přemýšlel o tom, co mi řekl. Netušil jsem, že je do mě zamilovanej se vším všudy! Že mě chce! Při té představě mi přeběhl mráz po zádech. Zíral jsem na něj ještě asi minutu, stál tam se sklopenou hlavou a slzy mu stékaly po tvářích a viditelně se třásl. Popošel jsem k němu ještě o kousek blíž.
„Já… promiň, jen mi bylo líto, že už se mi nesvěřuješ! Já vím, že to je teď těžký. Že mi nebudeš říkat, co se ti honí hlavou… o mně, ale já, prostě si nemůžu pomoct!“ Zrušil jsem ten prostor, kterej nás odděloval, a objal ho kolem ramen. Strnul a snad ani nedýchal.
„A nešlo by to se nějak odmilovat?“ zašeptal jsem mu do ucha. Hořce se zasmál a pokýval hlavou.
„Ani nevíš, jak rád bych! Tohle mě ničí!“ podíval se mi do očí, ale hned je zase stočil k zemi.
****
Přemýšlel jsem o téhle situaci snad celou noc. Nemohl jsem zamhouřit oči a neustále se mi vybavovaly všechny slova, který mi Bill řekl. Nevěděl jsem, jak tohle skončí, jak to všechno dopadne. Možná je nakonec dobře, že má někoho jinýho. Jak jsem já debil mohl očekávat, že se mi bude svěřovat s tím, jak je to těžký mě nepovalit někde na zem a nevrhnout se na mě? Já jsem vážně někdy takovej idiot! A ještě ke všemu ho seřvu!
Otočil jsem se na druhou stranu a unaveně zavřel oči. Dnešek byl hroznej den! Je neuvěřitelný, co všechno se může stát během jednoho dne! Bože! Radši na to ani nemyslet! Zavrtal jsem se hlouběji do přikrývky a propadal se do uvolňujícího zapomnění, které poskytuje snění.
BILL
Zabouchl jsem za sebou dveře a unaveně se o ně opřel. Cítil jsem se jak vymačkanej citrón. Dnešek byl nejhorší den v mým životě. Bože, kdyby jen věděl, jak blízko jsem byl k tomu, abych se na něj vrhnul a začal ho líbat! Už jsem byl unavený z neustálého sebezapření. Pořád se kontrolovat, kam se dívám, jak se tvářím! Je to tak únavný! A nejhorší na tom je, že jsem už kolikrát ztvrdnul. Vždycky jsem to včas zamaskoval, ale dlouho už to nevydržím! Dovedete si představit, že kolem vás chodí někdo tak vzrušující, tak sexy a vy se musíte tvářit, jako že nic? Každej jeho pohled, jeho pohyb, letmý dotek – je čím dál těžší se ovládat. Jednou jsem se přistihl, jak nepokrytě zírám na jeho rty. Zblázním se z toho! Už mi to leze na mozek. Kolikrát jsem sebou tak znechucenej! A dneska ráno? To byl snad nějakej zkrat, nebo co! Nechápu, jak jsem si mohl myslet, že bych tím něco vyřešil. Že by mi to nějak pomohlo! Je to sice únik z téhle situace, ale na můj vkus až příliš trvalej únik! Nejsem žádnej zbabělec nebo slaboch! I když to tak kolikrát vypadá, nehodlám se jen tak vzdát! Uzavřel jsem dohodu sám se sebou. Už nikdy tohle zkoušet nebudu – už kvůli Tomovi! Vím, že by to nepřežil, a to bych nesnesl!
Šel jsem se umýt a zalezl do postele. Podíval jsem se na mobil a našel novou zprávu od Lyn. Byl jsem zvědavej, co mi píše tak pozdě.
AHOJ B, JE MI LITO, ZE TE NEMUZU PODPORIT JINAK NEZ ZPRAVOU. ALE SOUHLASIM S TEBOU. BUDE TO ASI NEJLEPSI RESENI!!! DOUFAM, ZE TI TO VYJDE! CAUKY TVOJE LYN
Dobře, tak se na to vrhnu! Vymyslel jsem totiž jednoduchej plán, jak se zbavit mojí posedlosti Tomem. Musím si najít někoho jinýho, nějakou holku. Jenže to bude celkem náročnej úkol, protože nemám vůbec čas na nějakej vztah. I když mým účelům bohatě postačí i něco krátkodobějšího. No uvidím, jak se to ještě vyvine!
Za pár dní máme mít volno. Tušil jsem, jak to bude probíhat. Tom bude neustále s Margitt a já se budu muset tvářit, jako že jsem z toho úplně nadšenej! Přitom se budu dost ovládat, abych jí nevyškubal všechny vlasy na hlavě. A právě tyhle pocity mě serou. Margitt je, nebo byla, mojí nejlepší kamarádkou. Znali jsme se tak dlouho! Vadí mi, že se teď na ni nemůžu ani podívat! Nenávidím žárlivost! Doufám, že alespoň Tom se bude snažit, aby mi nebyli pořád na očích. Jinak za sebe vážně neručím! Jindy jsem se domů vždycky těšil, ale teď se děsím okamžiku, kdy budu s Tomem v jednom domě bez neustálýho dozoru! Protože stavy, kdy se sotva držím, abych jej nepovalil na zem a nezačal líbat jsou stále častější a intenzivnější! Prosím, prosím Bože, ať neudělám nějakou kravinu, kterou bych to všechno posral!
Zabořil jsem hlavu do polštáře a neustále si v duchu opakoval: ‚Je to tvůj bratr! Je to tvůj bratr!! Je to tvůj bratr!!!‘ Kurva, ale ono to vůbec nepomáhá!! Rezignovaně jsem zajel rukou pod přikrývku a snažil se rychlými pohyby zbavit tlaku, který mi celý dnešní večer narůstal ve slabinách.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
